HANUŠ Václav 1924–2009
| Václav HANUŠ | |
 | |
| Datum narození | 26. 2. 1924 |
|---|---|
| Místo narození | Mlázovice (u Jičína) |
| Datum úmrtí | 24. 10. 2009 |
| Místo úmrtí | Jablonec nad Nisou |
| Povolání | Sochař nebo medailér |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 218–219. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/138537 |
HANUŠ, Václav, * 26. 2. 1924 Mlázovice (u Jičína), † 24. 10. 2009 Jablonec nad Nisou, sklářský výtvarník
Absolvoval obor rytí drahokamů u Karla Tučka na Odborné škole šperkařské v Turnově, 1943 složil zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, která však byla za protektorátu uzavřena, a H. proto pracoval v brusírně skla na Malé Skále. Po osvobození nastoupil do ateliéru užité plastiky a sklářského výtvarnictví Karla Štipla na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Od 1949 byl Štiplovým asistentem, 1951–54 jeho aspirantem. Od 1955 pracoval jako návrhář nejprve ve Výtvarném středisku obalového a lisovaného skla (bývalé Rudolfovy huti) v Dubí (u Teplic), 1958–60 byl výtvarníkem podniku zahraničního obchodu Skloexport, 1961–85 podnikovým výtvarníkem Jabloneckých skláren v Desné. Po praxi ve sklárnách v Josefově Dole (u Světlé nad Sázavou), v Květné a Dubí a v ateliéru vídeňské firmy bratrů Lobmeyrů v Kamenickém Šenově si záhy vypracoval vlastní sklářský styl. I v mezinárodním srovnání vynikly jeho návrhy jednoduchých užitných a komerčně úspěšných předmětů z lisovaného nebo lisofoukaného skla (vázy, dózy, žardiniéry, popelníky, svícny), většinou výrazně zbarvené. Nezapíral v nich inspiraci materiálem a technickou stránkou výroby. Od šedesátých let se v jeho dílně objevily dnes již klasické návrhy ozdobných i užitkových objektů, doplňovaných kovovými a dřevěnými prvky. V sedmdesátých a osmdesátých letech vytvářel špičkové broušené a užitkové sklo. Po odchodu do důchodu 1985 věnoval systematický zájem volné autorské tvorbě ve svém ateliéru v Desné. Skleněné plastiky tvořil nejprve pomocí základních geometrických tvarů, později je spojoval lepením za studena a posléze brousil a zdobil efektním dekorem. V různých modifikacích skleněných bloků ponechával bez retuší vnitřní eruptivní svět způsobovaný propouštěním vzduchových bublin, čímž dociloval ojedinělého napětí. V závěru života dospěl k sériím skleněných objektů, kde v nejrozmanitějších proměnách skleněná tyč protíná hladkou desku. Od padesátých let se H. sklo objevovalo na světových výstavách, např. Triennale v Miláně (1957), EXPO ’58 v Bruselu, EXPO ’67 v Montrealu. 1993 byl oceněn medailí Masarykovy akademie umění za uměleckou činnost. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách muzeí v Jablonci nad Nisou, Liberci, Pardubicích, UPM v Praze, Moravské galerie v Brně či ve švýcarském Lausanne.
Martin Kučera
Literatura
- O. Palata, V. H., 1994
- NEČVUD, s. 263–264
- SČSVU 3, s. 69
- nekrolog: P. Nový, Zemřel sklářský designér V. H. (dostupné z: http://www.czechdesign.cz)
- http://www.glassrevue.com (stav k 20. 3. 2018)
- http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou).
Reference