HANUS František 1916–1991

Z Biografický slovník českých zemí
František HANUS
Datum narození 12. 5. 1916
Místo narození Krásno nad Bečvou (č. o. Valašské Meziříčí)
Datum úmrtí 2. 9. 1991
Místo úmrtí Praha
Povolání Divadelní interpret nebo herec‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 202–203. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48560

HANUS, František, * 12. 5. 1916 Krásno nad Bečvou (č. o. Valašské Meziříčí), † 2. 9. 1991 Praha, herec

Narodil se v učitelské rodině Františka a Jany H. Rodiče měli hudební vzdělání, otec byl dirigentem pěveckého sboru Měšťanské besedy, matka vyučovala zpěv a klavír. H. od mládí tančil, zpíval, hrál ochotnické divadlo a na kytaru. Po maturitě na reálném gymnáziu zvažoval studium medicíny nebo přírodních věd, na naléhání rodičů a přítele V. Kašlíka, pozdějšího dirigenta a operního režiséra, se 1938 přihlásil na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře (učitelé M. Svoboda, A. Iblová, J. Plachý), které 1941 absolvoval. Zároveň si 1938–39 a znovu 1945–46 zapsal estetiku, národopis a dějiny umění na FF UK v Praze, studium nedokončil. S přispěním M. Svobody získal angažmá pro komediální a milovnické úlohy v Divadle Anny Sedláčkové (1941/42), odkud po jeho dočasném uzavření přešel do holešovické Uranie (1942–44), kde dostal několik charakterních příležitostí v náročnějším světovém (W. Shakespeare: Jindřich II.; Sen noci svatojánské) i domácím (S. Čech: Ve stínu lípy) repertoáru. Po osvobození krátce vystupoval v Divadle 5. května. Následně střídavě působil jako herec, režisér i umělecký vedoucí na několika oblastních scénách (Městské divadlo Teplice-Šanov, šéf činohry, 1945; Městské oblastní divadlo Karlovy Vary, 1945/46; Hanácké divadlo v Přerově, 1948) a v Praze (Divadlo města Žižkova, 1947/48; Nové veseloherní divadlo, ředitel, 1948/49). Mezi 1946–47 a 1951–52 se věnoval filmování, 1949–51 hrál v Divadle státního filmu v Praze. Poté byl od 1952 členem Ústředního divadla československé armády, resp. Divadla na Vinohradech, v němž účinkoval až do své smrti. Vytvořil zde téměř devadesát rolí, převážně vedlejších. V mladším i zralém věku se prosadil jako představitel ostře modelovaných mužných hrdinů a typově odlišných charakterních postav v klasických i moderních hrách různorodých žánrů zasazených do historie (Brada, A. Jirásek: Jan Žižka, 1952; Makarov, Benátčan, E. O’Neill: Miliónový Marco, 1962; Basmanov, A. S. Puškin: Boris Godunov, 1964; Karel Gustav, A. Strindberg: Královna Kristina, 1966; Klešnin, A. N. Tolstoj: Car Fjodor, 1975; prof. Stravinskij, M. Bulgakov: Mistr a Markétka, 1989; páter Kolčava, J. Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo, 1990) i současnosti (Vávra, M. Jariš: Inteligenti, 1955; prof. Vydra, V. Vančura: Josefina, 1970; čtvrtý porotce, R. Rose: Dvanáct rozhněvaných, 1972). Nebyla mu ale cizí ani romantická (Ferchad, N. Hikmet: Legenda o lásce, 1954) či komediální poloha (Florián Králíček, F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, 1981), ironický nadhled (lord Salisbury, F. Dürrenmatt: Král Jan, 1969) i práce s veršem (Aegeus, R. Jeffers: Medea, 1983). H. herectví se vyznačovalo střízlivým a přirozeným moderním projevem s důrazem na výrazovou plasticitu jevištní řeči a úsporností gest a pohybu. Jeho zvučný hlas se uplatnil v rozhlase, kde recitoval a nastudoval řadu postav z děl W. Shakespeara, Molièra, F. Schillera, L. N. Tolstého i J. Haška.

Před kamerou se H. uvedl titulní postavou malíře ve Špelinově adaptaci divadelní hry J. K. Tyla Pražský flamendr (1941). Na sklonku protektorátu byl partnerem H. Vítové v secesní romanci R. Hrušínského Jarní píseň a Wassermanově komedii Sobota (obojí, 1944). Životní roli, lyrickou figuru rady Leopolda Koháka, ztvárnil v poetickém snímku V. Kršky Řeka čaruje (1945), který byl dokončen až po osvobození. Znárodněná kinematografie mu v poválečných letech nabídla zásadnější úlohy v romanticko-historické baladě Portáši a komediích Muzikant a Poslední mohykán (vše 1947). Po únoru 1948 byl H. obsazován do partů venkovských chasníků, ale i intelektuálů, podnikatelů, inženýrů, lékařů v ideologicky poplatných snímcích či prostých lidí v pohádkách. Významem se vymykaly role hudebního skladatele v komedii Písnička za groš (1952) a policistů ve filmech Padělek (1957) a Tenkrát o Vánocích (1958).

Od šedesátých let se H. objevoval jen ve vedlejších a epizodních úlohách, z nichž nejzajímavější byla postava husitského hejtmana v historicko-dobrodružném dětském filmu M. Vošmika Na Žižkově válečném voze (1967). Od počátku televizního vysílání vystupoval ve filmech a inscenacích (Alexander Dumas starší, 1970; Aeskulapův přístav, 1974; Lístek do památníku, 1975; Ikarův pád, 1977), pohádkách i seriálech (Třicet případů majora Zemana, 1974–75), v naprosté většině případů se však jednalo o menší herecké úkoly. Namluvil také večerníček O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi (1978). Často pracoval jako spíkr dokumentárních filmů. Propagoval valašský lidový folklor. 1984 připravil pro ostravskou televizi seriál Úsměvy valašského Slavína věnovaný osobnostem rodného kraje, shromáždil materiály o historii ochotnického divadla ve Valašském Meziříčí. 1972 získal titul zasloužilý umělec, 1978 cenu Svazu českých dramatických umělců. Pochován je v Praze- -Šárce. Symbolický hrob se nachází ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. S manželkou Danielou, roz. Jandovou, měl tři děti. Mladší syn Petr (1951–2005) se také věnoval herectví.

Zdeněk Doskočil

Literatura

  • Tomeš 1, s. 414
  • http://vis.idu.cz/Productions.aspx (se soupisem divadelních rolí, stav ke 12. 12. 2017)
  • FPH 1, s. 136–137
  • Fikejz 1, s. 354–355
  • http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav ke 12. 12. 2017)
  • http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav ke 12. 12. 2017)
  • Český hraný film II, 1998
  • III, 2001
  • IV, 2004
  • V, 2007
  • VI, 2010, rejstřík
  • J. Brož – M. Frýda, Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, 1966, s. 181, 226, 229
  • DČD 4, 1983, rejstřík
  • V. Kudělka, To byl český milovník, 1999, s. 187–194
  • Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík
  • Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska, 2000, s. 46
  • M. Mikulcová – M. Graclík, Kulturní toulky Valašskem, 2001, s. 82
  • J. Černý, Osudy českého divadla po druhé světové válce 1945–1955, 2007, rejstřík
  • Z. Sílová – R. Hrdinová – A. Kožíková – V. Mohylová, Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Vinohradský ansámbl, 2007, s. 85, 104, 192
  • Kdo byl, kdo je kdo na východní Moravě 2 (Fi–Ju), 2010, s. 39.

Prameny

  • Divadelní ústav, Praha, dokumentace
  • Slezské zemské muzeum, Opava, fond F. H. (osobní fond).

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HANUS_František_1916–1991&oldid=684239“