HANZELKA Emil 1886–1973

Emil HANZELKA
Narození	29. 3. 1886
Místo narození	Kopřivnice
Úmrtí	26. 1. 1973
Místo úmrtí	Kopřivnice
Povolání	Osvětový nebo veřejný činitel‎ Překladatel‎ Sběratel nebo upravivatel lidových písní‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 224-225
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/75323

HANZELKA, Emil, * 29. 3. 1886 Kopřivnice, † 26. 1. 1973 Kopřivnice, folklorista, muzejník, vlastivědný pracovník

Syn Vincence H. (1859–1890) a Marie, roz. Šustalové (1862–1916), bratr Boleslava H. (1890–1961) a Rudolfa H. (* 1900). Kvůli špatné finanční situaci v rodině se H. vyučil zámečníkem v kopřivnické továrně na vozy (1901–04), kde byl jeho mistrem Leopold Sviták (pod jeho vedením byl 1897 vyroben první automobil v Rakousku-Uhersku jménem Präsident). Poté odešel na průmyslovou školu do Brna. Zde odmaturoval a absolvoval elektrotechnický kurz. 1907–19 pracoval v konstrukční kanceláři tzv. kopřivnické vozovky (Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft, dnešní Tatra) jako mistr v rýsovně. Několik let byl dílovedoucím ve výrobě podvozků pro železniční vozy. 1912 jej vedení továrny obvinilo ze spolupráce se stávkujícími dělníky a stanul před okresním soudem v Příboře. Během první světové války nenarukoval do armády; byl vyreklamován pro službu v továrně. Koncem války založil v Kopřivnici spolek České srdce, poskytující pomoc obyvatelům v tíživé sociální situaci. Po 1918 jako předseda Národní jednoty organizoval stavbu českých menšinových škol v německých obcích na Novojičínsku, současně vstoupil do evangelické církve.

1919 odešel z továrny a začal se věnovat obchodu se smíšeným zbožím, který vedla jeho manželka; podařilo se jim vybudovat největší obchod v Kopřivnici s rozsáhlým sortimentem. H. působil v Sokole, Československém červeném kříži a Klubu československých turistů (zakladatel a předseda kopřivnického odboru). 1934 byl zvolen župním památkovým referentem. Podílel se na vybudování turistických stezek, archeologickém průzkumu, obnově památek. Zájem o folklor v něm probudila zřejmě jeho matka, zpěvačka lidových písní a vypravěčka. Písemně zachytil řadu starých kopřivnických příběhů, rýmovaček, halekaček a písní v místním dialektu; některé z nich upravil pro sbor hudební skladatel Zdeněk Petr. Zápisky se staly základem sbírky Kopřivnice a její poesie vydané Emilem Smržem (1921). Za druhé světové války H. založil odbojovou skupinu, jejímž symbolem byla rostlina modrý hořec. 1945 se stal členem Československé strany národně socialistické, 1946 vydal pod pseudonymem Petr Pavel Hořec sbírku vlastenecky laděné poezie Modrý Hořec. Domácí odboj lašského lidu za německé okupace v revolučních verších.

Proslavil se jako zakladatel Lašského muzea v Kopřivnici, otevřeného 1947 u příležitosti oslav padesáti let výroby automobilů v továrně Tatra. Muzeum bylo umístěno ve vile Josefa Šustaly, jednoho z potomků zakladatele továrny na vozy. Převážnou část expozice tvořily sbírky, které H. shromažďoval od dětství (herbáře, nerosty, starožitnosti, fotografie, zkameněliny apod.). V padesátých a šedesátých letech zachránil samostatnost kopřivnického muzea zdůrazněním jeho průmyslové stránky, větší specializací na historii automobilového průmyslu a začleněním do n. p. Tatra (1967). Tehdy se jednalo o jediné automobilové muzeum v Československu. H. v něm pracoval od 1950 jako správce, později se stal ředitelem (do 1971). Zastával též funkci památkového referenta a konzervátora pro státní památkovou péči. Dokázal zachránit rodné domy Johanna Gregora Mendela v Hynčicích na Novojičínsku a Sigmunda Freuda v Příboře, dřevěnice ve Štramberku a historické objekty v Kopřivnici. Věnoval se regionální vlastivědné práci; byl členem národopisného sdružení Sedlišťané, podílel se na rozvoji cestovního ruchu, zasedal v názvoslovných a jiných odborných komisích pro okres Nový Jičín, působil jako archivář. Na Šustalově vile v Kopřivnici je dnes umístěna pamětní deska E. H.

Ze svazku s Emou, roz. Čapkovou (sňatek 1915), se narodili tři potomci. Dcera Ema (1916–2001) se provdala za Jana Sýkoru, H. spolupracovníka z protinacistického odboje, a pracovala v rodinném obchodě, později v obchodě Elektra. Syn Radoslav (1920–2008) byl zaměstnán jako vedoucí tovární pokladny. Syn Lubomír (* 13. 3. 1923 Kopřivnice, † 17. 3. 2012 Kopřivnice) pomáhal otci při budování Lašského muzea. Pracoval v zestátněném obchodě rodičů, potom v kopřivnické Tatře (dvakrát obdržel cenu za technický pokrok). Byl společensky aktivní. Po 1989 vytvářel v Kopřivnici základy místního klubu Masarykova demokratického hnutí, jehož byl dlouholetým předsedou.

L: HS 1, s. 403; Slezsko 2, s. 43–44 (se soupisem díla a literaturou); M. Baláš, Kulturní místopis Novojičínska, 1967, s. 95; Lidová kultura, s. 65–66 (s bibliografií a literaturou); M. Hanáková, Přínos E. H. pro dokumentaci lidové kultury Kopřivnicka, 2011 (bakalářská diplomová práce, Ústav evropské etnologie, FF MU, Brno, s výběrovou bibliografií E. H. a soupisem pramenů a literatury); Kopřivnické noviny 21, 2012, č. 38, s. 4; cs.wikipedia.org (stav k 9. 4. 2018).

P: ZA, Opava, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Kopřivnice, inv. č. 1434, sign. P V 2, 1833–1869, s. 164; matrika nar. řkt. f. ú. Kopřivnice, inv. č. 1439, sign. P V 7, 1870–1891, s. 188; matrika nar. řkt. f. ú. Štramberk, inv. č. 1574, sign. NJ XIII 26, 1852–1893, s. 29; matrika zemř. řkt. f. ú. Kopřivnice, inv. č. 11833, sign. P V 11, 1883–1931, s. 68; Muzeum Fojtství v Kopřivnici, pozůstalost E. H.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ondřej Šalek, Vojtěch Szajkó