HARDTMUTH Carl 1804–1881

	Carl HARDTMUTH
	;
Datum narození	11. 3. 1804
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Datum úmrtí	19. 9. 1881
Místo úmrtí	Grünau im Almtal (Rakousko)
Povolání	Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství‎; Ostatní průmyslová odvětví‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 237–238. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/77247

HARDTMUTH, Carl, * 11. 3. 1804 Vídeň (Rakousko), † 19. 9. 1881 Grünau im Almtal (Rakousko), průmyslový podnikatel, politik

Nejmladší syn Josepha (1758–1816) a Elizabethy H. (1762 až 1828), který navázal na otcovo podnikání. Firmu vedl (s matkou a bratrem) již od 1824 a plně ji převzal po matčině smrti 1828. Byl v ní pouze polovičním podílníkem, druhou část vlastnil bratr Ludwig H. (* 15. 1. 1800 Vídeň, Rakousko, † 26. 1. 1861 Výmar, Německo). V jejím názvu se proto objevily iniciály křestních jmen obou bratří L. & C. Hardtmuth. Podnik prosperoval, H. dále rozvíjel řadu technologických postupů vynalezených otcem, jeho silná kamenina s modrým či hnědým dekorem si získala na trhu v monarchii stabilní postavení a šla na export především do Ruska a Turecka. Od třicátých let 19. století továrna propagovala svou produkci i na výstavách, kde dostávala řadu ocenění. Její další rozvoj ve Vídni však byl limitován. H. proto začal cestovat po monarchii a hledat pro ni vhodné nové místo. Jako optimální se vzhledem k zásobám surovin a dopravní dostupnosti ukázalo předměstí Českých Budějovic. Přes počáteční problémy spojené s výkupem pozemků a prodlužující se délkou stavby tam byla počátkem roku 1848 přesunuta část výroby; vídeňskou továrnu nadále vedl Ludwig, a to až do 1853, kdy její činnost definitivně ukončil. Po přesunu do Českých Budějovic byla firma zaprotokolována 1848 u pražského směnečného a merkantilního soudu na základě společenské smlouvy, kterou oba bratři uzavřeli koncem 1847. (H. vklad činil šedesát tisíc zl. a Ludwigův třicet tisíc zl. konvenční měny.) V nových prostorách fungovala současně dvojí výroba, a to kameniny a keramického zboží a také tužkárna. Ludwig však záhy firmu i České Budějovice z osobních a zdravotních důvodů opustil, přesídlil do Výmaru, kde se nadále věnoval svým zálibám a kde zemřel. Jediným majitelem firmy se fakticky stal H., ale k úřední změně došlo teprve koncem 1863, kdy byla původní smlouva z 1847 zrušena a výhradním vlastníkem ustanoven H. Nicméně jméno firmy, odkazující i na Ludwiga, zůstalo zachováno. 1854 přistoupil do vedení H. syn Franz, který se zabýval zejména technickou stránkou provozu.

H. působil od 1851 v nově ustavené OŽK v Českých Budějovicích, 1858 se stal jejím viceprezidentem a 1861 prezidentem. Usiloval na jihu Čech o další rozvoj dopravy, na níž měl značný zájem i kvůli dovozu surovin z oblasti Plzeňska. Zajímal se zejména o vybudování nové železnice Vídeň – České Budějovice – Plzeň – Cheb. Zasloužil se o přebudování již zastaralé koněspřežky z Lince do Českých Budějovic na lokomotivní provoz. Prosazoval také lepší železniční spojení s Prahou. 1861 byl za kurii obchodních a živnostenských komor zvolen poslancem zemského sněmu. Neuspěl však se svou kandidaturou do říšské rady. Koncem 1865 složil poslanecký mandát a vzápětí rezignoval na funkci v OŽK, jejích jednání se však nadále účastnil. Za zásluhy mu byl 1863 propůjčen rytířský kříž Řádu Františka Josefa I., 1878 rytířský kříž francouzské Čestné legie, 1873 byl nobilitován.

Z manželství, které uzavřel 1828 s Friederikou, roz. Šlechtovou ze Všehrd (* 1801, † 10. 9. 1833 Vídeň, Rakousko), měl pět dětí: Gustava (* 10. 4. 1829 Vídeň, Rakousko, † 6. 5. 1901), Leontinu (* 1830 Vídeň, Rakousko, † 16. 1. 1831), Franze (1832–1896) a dvojčata Friedricha a Carla Ludwiga (* 2. 9. 1833 Vídeň). H. tragicky zahynul při lovu; byl pohřben v Českých Budějovicích.

Hana Králová

Literatura (výběr)

Wurzbach 7, s. 364
L. und C. H.’ Kochgeschirr mit metallfreier Glasur, in: Neue Folge der Gesundheits-Zeitung 24. 5. 1838, s. 348–349 Die Niederlage der Steingutwaren und Bleistifte aus der L. und C. H.’schen Fabrik, in: Wiener Zuschauer 22. 1. 1844, s. 103–104
Budweiser Kreisblatt 11. 3. 1874, s. 1
14. 3. 1874, s. 1–2
Budivoj 12. 3. 1874, s. 3
Prager Abendblatt 28. 3. 1878, s. 2
Budivoj 25. 9. 1881, s. 2–3
Budweiser Zeitung 21. 9. 1881, s. 1
24. 9. 1881, s. 1–2
A. Maysl, Obchodní a průmyslová komora v Čes. Budějovicích 1850–1905, 1906, 1. Komora na základě zákona z 26. března 1850. (Od r. 1850 do r. 1868), s. 1–38
GIÖ 2, s. 49
I. J. Wodiczka, Hardtmuthové, 1936
týž, Zur Geschichte der Familie Edle von H., 1.–2., 4.–5., 7., 9., 14. Teil, 1935–1937
E. Wasmansdorf, Das Geschlecht Hartmuth (Hardtmuth) aus Bayern, Steinreb 1966, s. 151–173
A. Braunová, Kouzlo keramiky a porcelánu, 1978, s. 270–271
BL 1, s. 536
V. Vondra, Z historie tužkáren v Českých Budějovicích 1, in: Dřevo 37, 1982, č. 3, s. 85
J. Chvojka, Město pod Černou věží, 1992, s. 215
Encyklopedie Českých Budějovic, 1998, s. 136
Myška 1, s. 156
M. Konečný, Česká keramika. Rukověť keramického průmyslu v Čechách 1748–1948, 2003, s. 121–122, 212–213
J. Županič, Nobilitace spojené se světovou výstavou roku 1873, in: Šlechtic podnikatelem, podnikatel šlechticem, J. Brňovják – A. Zářický (eds.), 2008, s. 271, 278
J. Lišková – H. Králová, „Vytrvale vpřed“: osudy rodu (von) H., in: Práce z dějin techniky a přírodních věd 46, 2016, s.11–52
https://cs.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 30. 8. 2018).

Prameny

AHMP, Obchodní a směnečný soud, kniha 10, fol. 77 v – 78 r.
Österreichisches Staatsarchiv, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Wien, Adelsarchiv, H., Adelstand 1873/74
SOA, Třeboň, pobočka České Budějovice, Fond Koh-i-noor, tužkárny L. a C. H., České Budějovice (listina č. 3, udělení Řádu Františka Josefa C. H. v roce 1863
č. 4, udělení šlechtického titulu továrníkovi C. H. a popis erbu, 1873
č. 5, diplom udělený C. von H. v roce 1878 u příležitosti jmenování rytířem francouzské Čestné legie)
karton 133, sign. VIII/A/1 (H. závěť).

Reference