HARTMANN Karel 1885–1944

Z Biografický slovník českých zemí
Karel HARTMANN
Datum narození 6. 7. 1885
Místo narození Trhové Dušníky (u Příbrami)
Datum úmrtí 16. 10. 1944
Místo úmrtí Osvětim (Polsko)
Povolání Sportovec nebo činitel tělesné kultury‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 265–266. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/81100

HARTMANN, Karel, * 6. 7. 1885 Trhové Dušníky (u Příbrami), † 16. 10. 1944 Osvětim (Polsko), právník, hokejista, básník

Pocházel z bohaté židovské příbramské obchodnické rodiny, syn Maxe H. a Emilie, roz. Hammerschlagové; měl tři sourozence. Jeho prastrýcem byl básník Moritz H. (1821–1872). Vyrostl v Praze, vystudoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě (JUDr. 1911); zpočátku pracoval jako koncipient, za první světové války jako auditor u vojenského soudu ve Vídni. Poté se vrátil do Prahy, kde byl nejprve společníkem v advokátní kanceláři JUDr. Roberta Kafky (bratrance spisovatele Franze K.), kterou posléze zdědil a stal se majitelem kanceláře, sídlící v Králodvorské ulici (jeho služeb využívala mj. operní pěvkyně Ema Destinnová). Zaměřoval se na obchodní právo. Překládal z němčiny (mj. Kalich a meč svého prastrýce Moritze H.) a byl basistou v operním souboru Národního divadla.

Hrál hokej zpočátku jako záložník, později jako levé křídlo, nejprve v dresu České sportovní společnosti (ČSS) Praha; nastoupil do zápasů českých hokejistů proti Oxford Canadiens 1911. Po první světové válce pokračoval v dresu ČSS i začínající reprezentace, účastnil se jak hokejového turnaje na olympiádě 1920 v Antverpách (3. místo, H. se nahrávkou podílel na jediném gólu v utkání o bronz proti Švédsku; zpětně prohlášeno i za MS), tak na ME 1921–23 (2., 1. a 3. místo). Odehrál za národní tým třináct zápasů a dal v nich dvě branky. Současně stál 1922–23 jako prezident v čele Československého hokejového svazu a byl viceprezidentem mezinárodní hokejové federace (tehdy LIHG). Když zanikl tým ČSS, přestoupil 1923 do Sparty Prahy, kde postupně vyměnil kariéru hráče za funkcionáře. Věnoval se též sportovní žurnalistice, jako jeden z prvních propagoval výchovu hokejového dorostu (sám ale hrál ligu až do čtyřiceti tří let a účastnil se ještě ME 1927).

1924 se oženil s Editou, roz. Kaufmannovou, manželé měli syny, Jiřího (* 1925) a Jana (1926–2009). Konvertoval ke katolické víře. Na počátku okupace neúspěšně žádal o vystěhovalecký pas. V červenci 1942 byl poslán do Terezína, kde sepisoval své postřehy do dlouhé básně Terezínská epopej – To je ghetto (ed. B. Svadbová), která vyšla 2017 jako komentovaná edice a je sugestivním svědectvím o životě v ghettu. S manželkou byli v říjnu 1944 zařazeni do transportu Er do Osvětimi, kde byli po příjezdu zavražděni v plynové komoře. Oběťmi holocaustu se stali i H. bratr Emil, rovněž právník († 1942 Lodž, Polsko), a sestra Franziska, provdaná Arnsteinová († 1942 Chełmno, Polsko). Oba synové holocaust přežili a po válce se usadili v USA a Francii. Od 2017 H. připomíná pamětní kámen (Stolperstein) ve Šmeralově ulici 27 v Praze na Letné, kde žil.

Miloslav Martínek

Literatura

Prameny

  • Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inventární číslo 3, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze / Německé univerzity v Praze (1904–1924), s. 190.

Reference