HAUFFEN Adolf 1863–1930
| Adolf HAUFFEN | |
| Datum narození | 30. 11. 1863 |
|---|---|
| Místo narození | Lublaň (Slovinsko) |
| Datum úmrtí | 4. 2. 1930 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Etnograf Jazykovědec |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 300. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46984 |
HAUFFEN, Adolf, * 30. 11. 1863 Lublaň (Slovinsko), † 4. 2. 1930 Praha, filolog, etnograf, pedagog
Syn obchodníka Josepha H. a Amalie, roz. Leskowitzové. Studoval dějepis, zeměpis, němčinu a angličtinu ve Vídni, Lipsku a Berlíně, doktorátu dosáhl 1886 ve Štýrském Hradci. 1889 se habilitoval na německé univerzitě v Praze, kde se stal 1898 mimořádným a 1919 řádným profesorem německého jazyka, literatury a etnografie. Od 1902 byl také docentem německé techniky. Je považován za jednoho ze zakladatelů sudetoněmeckého národopisu, patřil k aktivním sběratelům zejména přísloví a lidových písní, pro něž se snažil získat i amatérské spolupracovníky, mj. venkovské učitele, a sestavil dotazník pro jejich práci. Na práci navázali H. žáci, Josef Blau, a zejména Gustav Jungbauer. Po vzniku ČSR H. zájem rozšířil i na Moravu a tzv. Karpatské Němce na Slovensku. Jako předseda německého výboru se podílel na činnosti Státního ústavu pro lidovou píseň. Od 1928 krátce vedl nově zřízený etnografický seminář na Filozofické fakultě Německé univerzity v Praze.
H. se zabýval německým jazykovým ostrůvkem v okolí Gottschee (nyní Kočevje) ve Slovinsku (Die deutsche Sprachinsel Gotschee, 1895). Mezi prvními upozornil na unikátní pašijové hry v Hořicích na Šumavě. Jako literární vědec se zaměřil zejména na alsaského literáta 16. století Johanna Fischarta, menší práce věnoval Theodoru Körnerovi či Karlu Egonu Ebertovi. Publikoval v Deutsche Arbeit a v dalších německých časopisech. S manželkou (od 1892) Klotildou, roz. Pistlovou, měl tři syny.
Jiří Martínek
Dílo
Kaspar Scheidt, 1889; Theodor Körner, 1891; Fischarts Werke 1–3, 1891 až 1895; Beiträge zur deutsch-böhmischen Volkskunde, 1896 (H. redigovaná ediční řada); Die deutsche Mundartdichtung in Böhmen, 1903; Bibliographie des deutschen Volksliedes in Böhmen, 1913.
Literatura
- nekrolog: V. Jirát, in: Národní listy 8. 2. 1930, s. 4
- Ilustrirani Slovenec 16. 3. 1930
- OSND 2/2, s. 1044
- Kürschners Deutscher Gelehrtenkalender, Berlin 1926, s. 670
- NDB 8, s. 88
- BL 1, s. 551
- Lidová kultura, s. 67
- P. Lozoviuk, Interethnik im Wissenschaftsprozess – Deutschsprachige Volkskunde in Böhmen und ihre gesellschaftlichen Auswirkungen, Leipzig 2008, passim
- Slovenska biografija (https://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi225890/, stav k 23. 11. 2018).
Reference