HAVELKA Emanuel 1873–1956

Emanuel HAVELKA
Narození	8. 3. 1873
Místo narození	Libštát (u Semil)
Úmrtí	3. 3. 1956
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Pedagog‎ Spisovatel‎ Literární historik, kritik nebo teoretik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 326
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47023

HAVELKA, Emanuel, * 8. 3. 1873 Libštát (u Semil), † 3. 3. 1956 Brno, literární historik, spisovatel, pedagog

Syn náboženského spisovatele, evangelického kazatele a později vikáře Emanuela H. (1838–1921). Studoval dva roky na gymnáziu v Jičíně, přešel do třetí třídy měšťanky v Lomnici nad Popelkou, rok navštěvoval střední školu v tehdy pruském Alt Tschau (dnes Stare Żabno, Polsko), další rok se učil v knihkupectví v Kolíně. Poté byl přijat do druhého ročníku evangelického učitelského ústavu v Čáslavi. Od 1892 učil v Deštné (u Boskovic), od 1894 ve Valteřicích (u Jilemnice). 1898 přišel do Klobouk u Brna, kde působil do 1919 na národní, později měšťanské škole jako odborný učitel a ředitel. 1919 se stal ředitelem chlapecké měšťanské školy v Hodoníně, na níž působil až do odchodu do důchodu (1934), podobně jako ve funkci školního inspektora pro tehdejší kyjovský a krátce i hodonínský okres. Současně si doplnil vzdělání: na reálném gymnáziu v Brně složil maturitu a 1926–31 studoval jako mimořádný posluchač na Filozofické fakultě MU (1931 PhDr., spis Husitské katechismy cvičebnicemi náboženskými a literárními).

Během působení v Kloboukách se věnoval spolkové činnosti, např. inicioval založení Sokola. Pod jeho vedením učitelé z Kyjovska shromáždili podklady, sestavili a vydali vlastivědného průvodce Naše Slovácko. Přátelil se s Aloisem a Vilémem Mrštíkovými, s pedagogem a sběratelem lidových písní Hynkem Bímem nebo se spisovatelem a pozdějším politikem Janem Herbenem. 1906 se oženil s Libuší Odstrčilovou, jejíž věno oba hmotně zabezpečilo, manželství bylo bezdětné. Libuše zemřela 1916, další manželství už H. neuzavřel.

H. zveřejňoval drobnější pedagogické úvahy a črty v Dědictví Komenského a Pedagogických rozhledech, kromě obou časopisů redigoval publikaci Na našem Slovácku. Vlastivědný sborník Kyjovska-Ždánska pro školy a rodiny a knižnici Úlehlova knihovna. Dále vydal několik obsáhlejších samostatných prací, mj. o pokrokovém učiteli Josefu Úlehlovi, nadřízeném na škole v Kloboukách a pedagogickém vzoru, o české reformaci nebo o některých dílech Viléma Mrštíka. Vlastní prózy z konce třicátých let, beletrizované vzpomínky na dětství na otcově faře a na těžký život obyvatel v jejím okolí, doplnil na počátku čtyřicátých let dvěma sbírkami lyrických a satirických veršů. H. pozůstalost, která obsahuje mj. rukopisy děl o Karlu starším ze Žerotína a jednotě bratrské, o Petru Bezručovi, Janu Blahoslavovi a J. A. Komenském nebo vlastní paměti, byla uložena v Masarykově muzeu v Hodoníně.

D: Volná škola, 1907; Protestantské školství v Čechách a na Moravě, 1910; Josef Úlehla. Život a dílo, 1912; Svobodná škola laická a mravní výchova nekonfesijní, 1919; Masaryk, hlasatel pravdy a vítěz spravedlnosti, 1920; Ze života konkordátního učitele, 1921; Úlehla. Zpomínky a úvahy k jeho sedmdesátinám, 1922; Úlehlovo životní dílo. Rozbor filosofický a pedagogický, 1925; Hus autorem základního katechismu husitského, 1932; O pedagogických a školských reformách Josefa Úlehly. Podle jeho filosofie a jeho prakse, 1933; Husitské katechismy, 1938; Světlo na horách. Ze života pastýře chudých, 1939; Za slunce i dešťů, 1941; Jak jsme rozšiřovali s Mrštíkem Diváckou jednotřídku, in: Lidové noviny 20. 7. 1942, s. 3; Z rodinné kroniky bratří Mrštíků, in: tamtéž 16. 11. 1942, s. 3; Pohádka máje a její Helenka, in: tamtéž 17. 1. 1943, s. 4; Jasno nad Pohádkou máje, in: tamtéž 1. 5. 1943, s. 4; Vilém Mrštík chtěl být malířem, in: tamtéž 28. 11. 1943, s. 5; Sešly se Helenky Pohádky máje, 1944 (rozhlasové pásmo); I princezny mají děti. O Vilému Mrštíkovi a jeho Pohádce máje, 1947; S T. G. Masarykem. Rozmluvy o náboženství, filosofii a školství 1, 1993.

L: OSND 2/2, s. 1049; A. Páč, Dr. E. H. (Stručný nástin jeho života a díla.), in: VVM 11, 1956, s. 184–187; LČL 2/1, s. 100–101 (se soupisem díla a literatury); Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, J. Hanzalová (ed.), 1997, s. 174; https://encyklopedie.brna.cz (stav k 20. 9. 2019).

P: Masarykovo muzeum v Hodoníně, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková