HAVEL František 1896–1977

František HAVEL
Narození	4. 7. 1896
Místo narození	Mlýny (u Tábora)
Úmrtí	23. 9. 1977
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Voják nebo partyzán‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 318
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/139832

HAVEL, František, * 4. 7. 1896 Mlýny (u Tábora), † 23. 9. 1977 Praha, voják, účastník 1. a 2. odboje

Maturoval 1915 na učitelském ústavu v Soběslavi, vzápětí narukoval a byl poslán na haličskou frontu, kde byl 1916 zajat. V létě 1917 podal přihlášku a stal se příslušníkem 2. československého střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Prodělal s ním tažení od Tarnopole po Vladivostok. 1918–19 velitel první půlroty 10. roty (por.), 1919–20 velitel 10. roty pluku (nadpor.). V srpnu 1920 se vrátil do vlasti. V armádě ČSR se v hodnosti kapitána stal velitelem III. praporu svého pluku. Válečnou školu a zpravodajský kurz absolvoval 1926, v hodnosti majora generálního štábu byl 1929–33 přednostou zpravodajského oddělení Zemského vojenského velitelství Čechy. Od prosince 1933 pracoval jako přednosta analytické skupiny Druhého zpravodajského oddělení Hlavního štábu (pplk. generálního štábu), po nástupu nacismu v Německu řídil práce na dekódování německého šifrovacího klíče. V březnu 1939 zastoupil plukovníka generálního štábu F. Moravce ve funkci přednosty Druhého oddělení hlavního štábu (plk. generálního štábu), vykonával ji do konce června, kdy byla bývalá československá armáda likvidována. V letních měsících se H. podílel na organizaci ilegálního odboje v rámci Obrany národa, v září 1939 byl zatčen gestapem jako rukojmí a až do osvobození vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Ještě v květnu 1945 nastoupil jako náčelník štábu První vojenské oblasti, avšak brzy byl odvolán a jeho postoj na začátku okupace prošetřoval Národní soud, přestože se H. výrazně zasloužil o záchranu posledních torz zpravodajského materiálu a finančních prostředků pro odboj. Teprve po občanské očistě, jež proběhla koncem 1946, byl H. reaktivován jako velitel 6. pěší divize (v hodnosti brigádního generála); po nástupu komunistů v květnu 1948 penzionován. 1950 soud revokoval poválečné vyšetřování, H. degradoval a podmínečně odsoudil. V prosinci 1990 byl plně rehabilitován in memoriam.

L: F. Moravec, Špion, jemuž nevěřili, 1992, s. 14–15; A. Maskalík, Elita armády. Československá vojenská generalita 1918–1932, 2012, s. 236.

P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera