HAVLÍČEK Antonín 1812–1899
| Antonín HAVLÍČEK | |
 | |
| Narození | 28. 5. 1812 |
|---|---|
| Místo narození | Budíškovice (u Dačic) |
| Úmrtí | 2. 4. 1899 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Lesník nebo myslivec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 343 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/133679 |
HAVLÍČEK, Antonín, * 28. 5. 1812 Budíškovice (u Dačic), † 2. 4. 1899 Praha, lesník
Syn sedláka a rychtáře Františka H. a Marie Anny, roz. Pokorné; měl devět sourozenců. Absolvoval dvouletou lesnickou školu v Dačicích, kterou založil a 1821–30 provozoval lesmistr Vincenc Hlava. 1831–36 pracoval H. jako myslivecký mládenec v polesích Bečice a Dobrohošť a jako písař v lesním úřadu v Dačicích. Osvojil si znalosti ve vedení knih, ochraně, pěstění a těžbě lesa, naučil se lesním odhadům a vyměřování. 1836 odešel na Klatovsko do Lovčic na plánický velkostatek hraběte Maxmiliána Wallise, jemuž patřily i Budíškovice jako součást velkostatku Moravské Budějovice. Stal se polesným a 1863 lesmistrem. Plánické lesnictví postupně zvelebil – sestavil předběžný hospodářský plán a novou hospodářskou úpravu lesů, dal stavět myslivny, hájenky, dvory, lesní cesty, upevnit hráze dvou rybníků. Připravoval zalesňování, pro něž používal semeno z vlastní sklizně, vybudoval luštírnu semen jehličnatých dřevin, založil školky, zakládal smíšené porosty i prováděl probírky, dokázal zalesnit pusté morénové plochy a nepoužívané pastviny. Poradil si s následky mniškových kalamit (1839–40) i kalamit větrných s následným kůrovcem (1868–70), nahospodařil velké zásoby dřeva, které se uplatnily v ekonomické konjunktuře osmdesátých let. Znal zeměměřičství a pomáhal při pracích na novém stabilním pozemkovém katastru. Upravil hraniční poměry, urovnal a vyznačil hranice velkostatku, větší pozemky rozdělil do tzv. bonitních tříd. Prováděl inspekci všech walliských lesů. Byl zvolen členem okresního zastupitelstva a starostou plánického okresního výboru (1864–87). Ve funkci se zasloužil o těžbu žuly a vápence, o výstavbu okresních silnic či vápenek a o řádné lesní hospodářství obcí včetně zalesňování neplodné půdy i výsadby silničních alejí. Na Klatovsku byl též poradcem při náhradě lesních škod podle lesního zákona z roku 1852 a komisařem při likvidaci kůrovce. Byl jmenován odborným znalcem pro okresy Domažlice, Horažďovice, Klatovy, Písek a Přeštice a od 1856 komisařem při lesnických zkouškách v Plzni. V Lovčicích, kde žil padesát let, se věnoval veřejné, osvětové a sociální činnosti, provozoval malou večerní školu pro výuku a výcvik lesnických praktikantů. H. 1872 obdržel zlatý Záslužný kříž s korunou. 1887 odešel do výslužby, 1887–90 pobýval v Klatovech, kde vypracoval hospodářský plán pro městské lesy.
Oženil se s Josefinou Linskou z Moravy, zakrátko ovdověl a vychovával dceru Josefinu, provd. Garkischovou-Součkovou. Po šesti letech se oženil podruhé s Marií Kressovou († 18. 6. 1887), dcerou důchodního velkostatku v Lukavici. Měli spolu sedm dětí. Dcera Berta Havlíčková (* 4. 7. 1864 Lovčice /u Klatov/, † 10. 4. 1954 Praha), akademická malířka a učitelka kreslení, se provdala za malíře a architekta Adolfa Liebschera ml. (1887–1965). H. dožil u dcer v Praze. Byl pohřben v Nicově (č. o. Plánice).
L: J. Černý, Lesmistr A. H. Příspěvek k poznání jeho života, práce a snah, in: Lesnická práce 25, 1946, s. 91–99, 234–245, 310–319 (s neúplným soupisem literatury); K. Dolejš, K 75. výročí úmrtí jihočeského lesníka, in: tamtéž 53, 1974, před s. 193; Š. Steinová, Přehled osobních fondů zemědělců a lesníků v paměťových a jiných institucích, 2017, s. 74–75.
Gustav Novotný