HAVLASA Bohumil 1852–1877
| Bohumil HAVLASA | |
| Datum narození | 1. 10. 1852 |
|---|---|
| Místo narození | Bavorov (u Vodňan) |
| Datum úmrtí | 25. 11. 1877 |
| Místo úmrtí | Alexandropol (dnes Gyumri, Arménie) |
| Povolání | Spisovatel |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 337–338. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47038 |
HAVLASA, Bohumil, * 1. 10. 1852 Bavorov (u Vodňan), † 25. 11. 1877 Alexandropol (dnes Gyumri, Arménie), spisovatel, publicista
Nejmladší syn z početné rodiny venkovského lékaře Filipa H. a Marie, roz. Hambergerové, bratr Quida H. (1839–1909). Po otcově smrti byl nucen zanechat studia na reálném gymnáziu v Táboře a učil se zámečníkem. Pod jmény Miloš, resp. Břetislav H. se 1870–71 neúspěšně pokoušel o hereckou dráhu ve společnostech J. Jelínka, E. Rotta a H. Viceny. 1872–74 studoval na Skřivanově soukromém obchodním ústavu, 1874 nastoupil do administrativy Prvního akciového parostrojního pivovaru a sladovny. Na výzvu S. B. Hellera odjel v létě 1874 na Šumavu jako referent revue Lumír, aby podal zprávu o kůrovcové kalamitě. Přátelství s J. Nerudou ho na podzim toho roku přivedlo do redakce Národních listů; záhy se začal připravovat na cestu do Černé Hory, aby bojoval proti Turkům. V srpnu 1875 odcestoval jako zpravodaj Národních listů, po bojích u obce Duži (u Trebinje, nyní Bosna a Hercegovina) pobýval v jihoslovanském Krasu, podporoval protiturecké nálady Bulharů a s J. Holečkem se počátkem 1876 vrátil do Prahy. Na jaře odcestoval do Paříže, Švýcarska a Bavorska. Po návratu vstoupil do redakce staročeského Brousku a zjara 1877 odjel jako jeho zpravodaj a dobrovolník ruské armády na Kavkaz do války proti Turkům. Po několika měsících těžkých bojů se nakazil tyfem a ve vojenské nemocnici infekci podlehl.
Beletrii začal psát po 1870. V revui Lumír publikoval od 1873 drobné prozaické útvary vysoké stylistické úrovně, což mu zajistilo přízeň mladočeských spisovatelů S. B. Hellera, J. Nerudy, V. Hálka a J. Arbesa. H. dvoudílný ahistoricky zpracovaný román z doby Jana Lucemburského V družině dobrodruha krále (1874) byl v době svého vydání však již přežitkem. Podobně ahistorická, ale literárně lépe zvládnutá byla povídka o Janu Želivském Kněz Jan (1875). K vrcholům H. prózy se řadil román z jihočeského aristokratického sídla Tiché vody (1876), který založil tradici českého salonního románu. Posmrtně – mimo dva romány (Péri, 1901; Drak, 1911) – vyšly rozsáhlé soubory jeho fejetonisticky a reportážně pojatých próz z Balkánu a Kavkazu, zachovávající si stylistickou svěžest a dokumentární cenu. F. Kovárna vydal v nakladatelství Čin Sebrané spisy B. H. v deseti svazcích (1927–28).
Martin Kučera
Literatura
- OSN 10, s. 985–986
- OSND 2/2, s. 1050
- J. Veselý, O životě a díle B. H., 1927
- Nižegorodský dragón B. H., M. Novotný (ed.), 1941
- T. Pártl, B. H., 1967
- LČL 2/1, s. 105–106.
Prameny
- SOA, Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Bavorov, kniha 13, fol. 528.
Reference