HEIDRICH Oldřich 1892–1950

Oldřich HEIDRICH
Narození	21. 2. 1892
Místo narození	Praha
Úmrtí	4. 2. 1950
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎ Jazykovědec‎ Spisovatel‎ Překladatel‎ Literární historik, kritik nebo teoretik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 404
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47095

HEIDRICH, Oldřich, * 21. 2. 1892 Praha, † 4. 2. 1950 Praha, nordista, překladatel, publicista, diplomat

Syn účetního Rudolfa a Boženy H. Vystudoval Českoslovanskou obchodní akademii a složil doplňující maturitu na reálném gymnáziu v rodišti. Na filozofické fakultě české univerzity si 1913 zapsal anglistiku, germanistiku a nordistiku, jako stipendista studoval severské jazyky na univerzitách v Uppsale a Lundu, v Praze obhájil u profesora A. V. Krause doktorskou disertaci Adam Oehlenschläger jako dramatik (PhDr. 1918). Na výzvu svého bratrance Arnošta H. (1889–1968) vstoupil 1919 do konceptní služby ministerstva zahraničních věcí, od 1921 pracoval na konzulátech ve Washingtonu a Drážďanech, 1927–34 jako kulturní atašé ve Stockholmu. Od 1934 v pražském ústředí organizoval kulturní styky se skandinávskými zeměmi. Byl jednatelem Československo-finského komitétu a Ústavu skandinávského a nizozemského. S manželkou Adélou vykonal řadu studijních cest po severských zemích, publikoval několik set informačních, propagačních i vědecko-populárních článků s nordistickou problematikou v časopisech a novinách hradní orientace, do severských listů přispíval statěmi o Československu. Od 1935 byl lektorem švédštiny na Vysoké škole obchodní. Po německé okupaci českých zemí emigroval do Švédska a odtud do Norska s pravděpodobným zpravodajským posláním. V Oslu pracoval v Univerzitní knihovně, v červnu 1944 byl zatčen a vězněn v pevnosti Åkershus a koncentračním táboře Grini (město Bærum /u Osla/). Jeho žena byla v Praze zatčena gestapem a 1942 zahynula ve věznici v Lipsku. 1945–47 H. působil jako kulturní atašé na velvyslanectví v Norsku a od dubna 1947 jako legační rada severského referátu ministerstva zahraničí. Po únorových událostech 1948 byl kladně prověřen. Vrcholem jeho díla se staly kulturně-historické cestopisy Kniha o Švédsku (1939) a Kniha o Norsku (1940). Mimoto knižně publikoval Přehled dějin švédské literatury [? 1910], turistické fejetony Na potulkách Švédskem (1926) a Slovníček švédsko-český a česko-švédský (1917). Překládal ze severských jazyků; mnoho informativních i závažnějších textů zůstalo rozptýleno po časopisech.

L: Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 157; OSND 2/2, s. 1065; nekrolog: P. Hamanová, Za PhDr. O. H., in: Marginalie 28. 4. 1950, s. 7–10; LČL 2/1, s. 129–130 (se soupisem díla a další literaturou).

P: Archiv UK, Praha, Matriky, inv. č. 4, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy IV., s. 1558.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera