HEINTSCHEL Felix 1819–1896
| Felix HEINTSCHEL | |
 | |
| Datum narození | 19. 1. 1819 |
|---|---|
| Místo narození | Jindřichovice pod Smrkem |
| Datum úmrtí | 15. 12. 1896 |
| Místo úmrtí | Klenová (u Klatov) |
| Povolání | Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 417–418. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/77667 |
HEINTSCHEL, Felix, * 19. 1. 1819 Jindřichovice pod Smrkem, † 15. 12. 1896 Klenová (u Klatov), textilní podnikatel
Pocházel z rodiny tkalcovského faktora Johanna H. (1792 až 1867) a Veroniky, roz. Schusterové; byl pokřtěn Johann Felix. U otce se vyučil soukačem a tkalcem. 1841 se osamostatnil a odstěhoval do nedalekých Černous, kde se stal nákladníkem a současně vyráběl žakárové damaškové šály a běhouny. Kapitál údajně získal náhodnou výhrou v loterii. 1850 vybudoval nákladnictví také v rodišti; produkci podomáckých tkalců dodával do továren ve Varnsdorfu, Chrastavě a v Liberci. O dva roky později založil s bratrem Eduardem ruční tiskárnu a barvírnu E. Heintschel and Co., vyrábějící zejména šatovky, šály a šátky dodávané do velkých měst. Stále se jednalo spíše o manufakturní výrobu. Společně vybudovali prodejní sklady ve Vídni a v Praze.
Po smrti Eduarda (1857) vedl H. podnik samostatně a postupně výrobu zmechanizoval. Zprovoznil strojní tkalcovnu a rozšířil ji z původních třiceti dvou na pět set stavů. V Jizerských horách měl také vyšívačskou faktorii, v níž zaměstnával na čtyři sta ručních vyšívaček. K oblíbeným výrobkům patřily tkaniny z kašmírské vlny, potištěný a metrový textil nebo mexické plášťoviny či ponča. Většinu produkce exportoval do Střední a Jižní Ameriky, Indie a Ruska. Založil prodejní sklady v Budapešti, obchodní zastoupení měl v celé Evropě. 1884 postavil tkalcovnu s tisíci stavy v Bernarticích na Trutnovsku.
Od 1880 do firmy jako společníci přistupovali jeho synové z prvního manželství s Julianou, roz. Mauermannovou: Franz H. (* 24. 5. 1845, † 27. 8. 1901), Maxmilián H. (* 21. 6. 1848, † 4. 6. 1922), Eduard H. (1850–1890), jehož manželka Adelayda pocházela z Peru (jako vdova žila na zámku v Červeném Újezdě /u Votic/, který dala vyzdobit reliéfy Františka Bílka), Felix H. ml. (1851–1923), a nejmladší Oskar H. (1860–1925). H. byl 1883 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Heinegg.
Podruhé se H. oženil 1890 s Johannou, roz. Merkucziovou, prodavačkou v rukavičkářském obchodě, s níž měl dceru Paulu. Vystoupil z firmy a 1892 se vzdal svého podílu. Odstěhoval se do Klenové (u Klatov). Velkostatek se zámkem v areálu zříceniny hradu patřil rodině sice už od 1883, ale H. ho pro sebe získal 1890. Patřil k mecenášům obce, v nedalekých Janovicích dal postavit železný most přes řeku Úhlavu a přispěl na výstavbu školy pro české děti. Podporoval poklidné soužití Čechů a Němců. Na jeho paměť dala nedaleko Klenové vdova Johanna postavit podle plánů Josefa Mockera novogotickou kapli sv. Felixe.
Tomáš Burda
Literatura
- BL 1, s. 581, Myška 1, s. 161–162
- L. Sýkorová, F. H. von Heinegg – Stránky z deníku, in: Sborník prací z historie a dějin umění 3, 2004, s. 191–199
- F. Kožíšek, Villa Vallila. Dům s příběhem a Bílkovými reliéfy, in: Zprávy Společnosti Františka Bílka 32, 2014, s. 15–24
- www.kohoutikriz.org (stav k 4. 11. 2019).
Reference