HELLER Simon 1843–1922

Z Biografický slovník českých zemí
Simon HELLER
Datum narození 25. 10. 1843
Místo narození Tachov
Datum úmrtí 4. 5. 1922
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání Pedagog‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 461–462. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/82637

HELLER, Simon, * 25. 10. 1843 Tachov, † 4. 5. 1922 Vídeň (Rakousko), pedagog

Pocházel z židovské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Olomouci a stal se soukromým učitelem v Tachově, poté působil na dívčí pokračovací škole ve Vídni. 1873 přijal místo ředitele Ústavu pro nevidomé izraelity v lokalitě Hohe Warte (XIX. vídeňský okres); v této funkci setrval až do smrti. Díky podpoře židovského etnika měl ústav vynikající zázemí. H. bádání v oboru tyflopedie (věda o výchově osob se zrakovým postižením, o zrakovém ústrojí a vadách zraku) dosáhlo evropského významu. Sestavil několik učebnic, tři z nich vydal tiskem. První Lesebuch für Blindenschulen (Čítanka pro slepecké školy, 1884) byla psána hladkou latinkou, zbylé dvě (rovněž 1884) Braillovým písmem. Na tvorbě dalších učebnic spolupracoval s rakouským tyflopedem a encyklopedistou A. Mellem.

Zúčastnil se mezinárodních kongresů učitelů nevidomých dětí, přednášel o psychologii nevidomého člověka. Věnoval se úloze ostatních smyslů, hmatovému poznávání prostoru a abstrakci při poznávání (noetice). Pro V. kongres v Amsterodamu (1885) navrhl projekt Das Prinzip der Wechselwirkung in der Blindenschule (Princip interakce ve slepecké škole), v němž představil změny v organizaci ústavů pro nevidomé. Na VI. kongresu v Kolíně nad Rýnem (1888) vystoupil s příspěvkem Modellieren und Zeichnen in der Blindenschule (Modelování a kreslení ve slepecké škole, 1890). Text vyšel tiskem a získal ocenění.

H. bojoval za vznik odborné komise pro psychologii a fyziologii nevidomých. Poukazoval na význam psychologického přístupu v tyflopedii, kde dosud převládal empirismus, tj. důraz na zkušenost a učení. Jeho výzkum v oblasti slepecké psychologie se týkal především úlohy tzv. náhradních smyslů po ztrátě zraku. Z pedagogických zásad nejvíce uplatňoval názornost, proto vyzvedl modelování a kreslení při vzdělávání nevidomých. Jeho učebnice pro nevidomé žáky jak v běžném, tak slepeckém písmu byly všeobecně uznávány. Někteří odborníci označují H. za zakladatele moderní tyflopedie. V závěru života byl v USA jmenován profesorem pedagogiky nevidomých, působení na amerických univerzitách však odmítl. Zůstal ředitelem židovského slepeckého ústavu ve Vídni, kde vybudoval i pracoviště pomáhající lidem, kteří oslepli během první světové války. H. čestný hrob se nachází na vídeňském Ústředním hřbitově.

Z manželského svazku s Annou, roz. Adlerovou (* 7. 3. 1848, † 25. 9. 1923), se narodil syn Theodor H. (* 9. 6. 1869 Vídeň /Rakousko/, † 12. 12. 1938 Vídeň /Rakousko/). Vystudoval filozofii ve Vídni a psychologii v Lipsku (žák W. Wundta) a proslavil se jako zdravotní pedagog.

Vojtěch Szajkó

Literatura

Reference