HELLER Simon 1843–1922
| Simon HELLER | |
| Datum narození | 25. 10. 1843 |
|---|---|
| Místo narození | Tachov |
| Datum úmrtí | 4. 5. 1922 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | Pedagog |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 461–462. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/82637 |
HELLER, Simon, * 25. 10. 1843 Tachov, † 4. 5. 1922 Vídeň (Rakousko), pedagog
Pocházel z židovské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Olomouci a stal se soukromým učitelem v Tachově, poté působil na dívčí pokračovací škole ve Vídni. 1873 přijal místo ředitele Ústavu pro nevidomé izraelity v lokalitě Hohe Warte (XIX. vídeňský okres); v této funkci setrval až do smrti. Díky podpoře židovského etnika měl ústav vynikající zázemí. H. bádání v oboru tyflopedie (věda o výchově osob se zrakovým postižením, o zrakovém ústrojí a vadách zraku) dosáhlo evropského významu. Sestavil několik učebnic, tři z nich vydal tiskem. První Lesebuch für Blindenschulen (Čítanka pro slepecké školy, 1884) byla psána hladkou latinkou, zbylé dvě (rovněž 1884) Braillovým písmem. Na tvorbě dalších učebnic spolupracoval s rakouským tyflopedem a encyklopedistou A. Mellem.
Zúčastnil se mezinárodních kongresů učitelů nevidomých dětí, přednášel o psychologii nevidomého člověka. Věnoval se úloze ostatních smyslů, hmatovému poznávání prostoru a abstrakci při poznávání (noetice). Pro V. kongres v Amsterodamu (1885) navrhl projekt Das Prinzip der Wechselwirkung in der Blindenschule (Princip interakce ve slepecké škole), v němž představil změny v organizaci ústavů pro nevidomé. Na VI. kongresu v Kolíně nad Rýnem (1888) vystoupil s příspěvkem Modellieren und Zeichnen in der Blindenschule (Modelování a kreslení ve slepecké škole, 1890). Text vyšel tiskem a získal ocenění.
H. bojoval za vznik odborné komise pro psychologii a fyziologii nevidomých. Poukazoval na význam psychologického přístupu v tyflopedii, kde dosud převládal empirismus, tj. důraz na zkušenost a učení. Jeho výzkum v oblasti slepecké psychologie se týkal především úlohy tzv. náhradních smyslů po ztrátě zraku. Z pedagogických zásad nejvíce uplatňoval názornost, proto vyzvedl modelování a kreslení při vzdělávání nevidomých. Jeho učebnice pro nevidomé žáky jak v běžném, tak slepeckém písmu byly všeobecně uznávány. Někteří odborníci označují H. za zakladatele moderní tyflopedie. V závěru života byl v USA jmenován profesorem pedagogiky nevidomých, působení na amerických univerzitách však odmítl. Zůstal ředitelem židovského slepeckého ústavu ve Vídni, kde vybudoval i pracoviště pomáhající lidem, kteří oslepli během první světové války. H. čestný hrob se nachází na vídeňském Ústředním hřbitově.
Z manželského svazku s Annou, roz. Adlerovou (* 7. 3. 1848, † 25. 9. 1923), se narodil syn Theodor H. (* 9. 6. 1869 Vídeň /Rakousko/, † 12. 12. 1938 Vídeň /Rakousko/). Vystudoval filozofii ve Vídni a psychologii v Lipsku (žák W. Wundta) a proslavil se jako zdravotní pedagog.
Vojtěch Szajkó
Literatura
- Neue Freie Presse 6. 5. 1922, s. 14 (zpráva o úmrtí)
- BL 1, s. 591
- ÖBL 2, s. 262 (se soupisem díla a literatury)
- Czeike 3, s. 136
- EBL 1, s. 209
- BJB, s. 81
- Wininger 3, s. 47 (s datem narození 1844)
- F. Schuster, Tachau-Pfraumberger Heimat, Weiden 1962, s. 36–38
- J. Smýkal, Tyflopedický lexikon jmenný, 2. vyd., 2006, s. 159–160
- http://www.viennatouristguide.at/Friedhoefe/Zentralfriedhof/Tor1_pers/ehrengraeber/heller.htm (stav k 15. 10. 2019)
- de.wikipedia.org (s literaturou, stav k 15. 10. 2019).
Reference