HENNIGER von Seeberg Johann 1777–1850

Z Biografický slovník českých zemí
Johann HENNIGER von Seeberg
Datum narození 18. 3. 1777
Místo narození Smolotely (u Příbrami)
Datum úmrtí 5. 9. 1850
Místo úmrtí Rtišovice (u Příbrami)
Povolání Strojař nebo elektrotechnik‎
Pedagog‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 485–486. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/70624

HENNIGER von Seeberg, Johann (též HeniNger z Eberka), * 18. 3. 1777 Smolotely (u Příbrami) ?, † 5. 9. 1850 Rtišovice (u Příbrami), státní úředník, ředitel pražské polytechniky

Pocházel ze starobylého rozvětveného rodu svobodných pánů Henygarů, který se v 15. století usadil na Chebsku a svůj přídomek odvodil od hradu Seeberka (či Žeberka). H. byl zřejmě vnukem Johanna Nepomuka ze S., důstojníka rakouské armády z rodové větve, která sídlila na hradě Klenová (u Klatov).

Na pražské univerzitě H. vystudoval práva a od 1802 působil ve státní službě u zemského gubernia v Praze. 1805 byl na zemském sněmu zvolen přísedícím stálého Zemského výboru a zůstal jím až do 1842. Pracoval 1807–11 jako nehonorovaný tajemník gubernia. Řadil se ke spoluzakladatelům Českého stavovského polytechnického ústavu v Praze (1806) a po F. J. Gerstnerovi byl 1832 jmenován prozatímním ředitelem polytechniky, ve funkci ale zůstal až do 1845; jako zpravodaj zemského výboru referoval o záležitostech polytechniky na sněmovních zasedáních. Přestože mu chybělo technické vzdělání, dokázal ústav zkonsolidovat, provést jeho částečnou reorganizaci (zavedení výuky botaniky a zoologie). Přivtělil k němu reálnou školu, která připravovala žáky na vysokoškolské studium technického směru, a dal pro ni přistavět novou budovu. Jako příslušník rodové šlechty se řadil spíše ke státním úředníkům úzce spjatým s monarchií než k moderním vědcům a pedagogům. Nezajímal ho technický pokrok, jímž by moderní vysoká škola mohla přispět rodícímu se českému průmyslu, a tak za jeho působení polytechnika odborně stagnovala. H. však dal jejímu vedení jednotnou strukturu a přísný řád. Velkou péči věnoval kvalitnímu obsazení šesti uvolněných profesorských míst, zasloužil se o zachování výuky elementární matematiky, 1837 zavedl přednášky z vyšší matematiky, jichž se ujal Ch. Doppler, prosadil zvýšení dotace na výuku mechaniky a fyziky a na stavební úpravy školního areálu.

Věnoval se správě svých statků na Příbramsku (Bohostice, Rtišovice, Smolotely) a hospodářskému rozvoji jejich okolí. Ve Rtišovicích založil cukrovar. Zastával rovněž funkci vrchního ředitele České spořitelny, patřil k zakládajícím členům Jednoty k povzbuzení průmyslu, pracoval ve Vlastenecko-hospodářské společnosti. 1836 ho císař vyznamenal Leopoldovým řádem.

Oženil se s Ludovikou, roz. Malovcovou z Malovic (* 29. 6. 1784 Šlapanov /u Havlíčkova Brodu/, † 28. 3. 1863 Litoměřice), s níž měl sedm dětí. Syn Adalbert H. v. S. (1807–1873) se stal státním úředníkem. Po odchodu z polytechniky H. dožil na statku ve Rtišovicích.

Eva Boháčová

Dílo

Die königliche böhmisch-ständische Lehranstalt und Realschule, dargestellt in einer Rede bei der am 10. März 1835 abgehaltenen ersten öffentlichen Semestralprüfung..., 1835.

Literatura

  • OSN 11, s. 111–112 (heslo Henygar ze Seeberka)
  • C. Jelinek, Das ständisch-polytechnische Institut zu Prag, 1856, s. 199–201
  • Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser, 49, Gotha 1899, s. 382–383
  • A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 251–253 (obr.)
  • Toman 1, s. 320
  • BL 1, s. 597
  • ČVUT 1/1, rejstřík, zvl. s. 292–302.

Prameny

  • AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 89, obr. č. 17.

Reference