HERLES František 1861–1938

František HERLES
Narození	30. 4. 1861
Místo narození	Čistá (u Rakovníka)
Úmrtí	24. 10. 1938
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Chemik nebo alchymista‎ Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství‎ Potravinář‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 518
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47273

HERLES, František, * 30. 4. 1861 Čistá (u Rakovníka), † 24. 10. 1938 Praha, chemik, cukrovarský technolog, ovocnář, pedagog

Vystudoval nižší reálku v Rakovníku, vyšší reálku v Plzni a 1879–83 obor technická chemie na ČVŠT v Praze. 1882 nastoupil praxi do cukrovaru v Cerhenicích (u Kolína), 1883–93 pracoval v cukrovaru ve Zvoleněvsi (u Slaného). Navštěvoval cukerní provozy a semenářské stanice v Předlitavsku a v Německu, přihlásil několik patentů (přístroje k rychlému zkoušení řep semenaček). 1893 v Praze založil a vlastnil technickou chemicko-analytickou laboratoř, jež prováděla úřední zkoušky pro průmysl a zemědělství. 1894 byl zapsán jako přísežný chemik a zvolen do ředitelství Společnosti pro průmysl chemický v Království českém, 1895 převzal jednatelství cukrovarnického oddělení pražské Národopisné výstavy českoslovanské.

Zveřejnil stovku vědeckých publikací, otiskoval pojednání o vlastních metodách z cukrovarnické chemie v samostatných pracích a v českých odborných časopisech (mj. Listy cukrovarnické od 1886, Časopis pro průmysl chemický od 1891, Listy chemické, Zeitschrift für die Zuckerindustrie, Ovocnické rozhledy). Popsal metody přímého stanovení cukernatosti řepy horkou vodní digescí řepné kaše, zavedení zásaditého dusičnanu olovnatého jako čeřidla při stanovení polarizace tmavých cukrových roztoků čili zejména sirobů a melas (H. čeřidlo), posuzování řep semenaček z hustoty jejich šťávy v pipetovém pyknometru, polarimetrické stanovení škrobu v bramborech, zkoumal také použití řepy jako krmiva a k výrobě alkoholu. Konstruoval originální přístroje, z nichž se rozšířila hlavně H. probíječka řepy, patentní lis na přípravu jemné řepné a bramborové kaše či šťávy z vyříznutého válečku, aparát na rychlé zkoušení řep semenaček na cukernatost a H. vážky na rychlé stanovení cukernatosti sušiny šťávy. Stal se respektovaným znalcem a poradcem. Od 1900 byl členem Mezinárodní komise pro jednotné metody zkoušení cukru, přísežným chemikem burzovní komory v Praze a ve Vídni, předsedal Svazu soukromých výzkumných a zkušebních stanic a také Československé chemické společnosti, Svazu veřejných výzkumných a zkušebních stanic burzovních chemiků v ČSR, 1921 byl jmenován čestným doktorem na ČVŠT v Praze, dále byl členem chemického odboru Masarykovy akademie práce a od 1931 zemědělsko-průmyslového odboru ČAZ.

Patřil také ke známým ovocnářům. V rodišti založil a vlastnil zemědělskou pokusnou a semenářskou stanici, zúčastňoval se výstav, ze svých sadů a školek dodával na trh stromky a vyšlechtil, např. otužilou odrůdu Čistecké jablko, Čisteckou ranou švestku a dva druhy hrušek. Od devadesátých let 19. století vlastnil kamenouhelný důl v Petrovicích (u Rakovníka), toto podnikání nebylo úspěšné. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. H. měl dva syny a dceru; syn František H. (1900–1991) se stal lékařem kardiologem.

D: výběr: Kolektivní výstava průmyslu cukrovarnického v Čechách na všeobecné zemské jubilejní výstavě r. 1891 v Praze, in: Časopis chemický 1, 1891, s. 308–310, 344–346, 385–388, 421–425; 2, 1892, s. 401–406; Návod ku provádění jednotné kontroly manipulační v továrnách na surový cukr, 1896 (s J. Felcmannem a K. C. Neumannem); Srovnávací pokusy s různými druhy ječmenů v r. 1902. Zpráva z vlastní hospodářské pokusné stanice v Čisté u Rakovníka, 1903 (zvl. ot. Pražských hospodářských novin); zvl. otisky z Listů cukrovarnických: O řepách vyběhlicích, 1886; Rozbor svařeného louhu odpadního při Steffenově vyměšovací methodě a o upotřebení v hospodářství, 1886; Některé pokusy konané se Staňkovým strojem ku rychlému zkoušení řep, 1888; O zkoušení řep semenaček, 1894; Nový tvar pipetového piknometru, 1897; O nynějším stavu zkoušení semenaček dle methody Herlesovy, 1898; Nový patentovaný přístroj ku rychlé a snadné přípravě jemné kaše a šťávy řepové k účelům analytickým, 1901; Jakým způsobem bylo by lze řepu s prospěchem zužitkovati vedle obvyklého jejího zpracování na cukr?, 1902; Nová mohutná ložiska saturačního vápence v poříčí Sázavy, 1904; O polarisujících necukrech řepových, podléhajících účinku vápna při čistění šťáv a určování jich polarisace. Jednoduchý způsob správného stanovení cukru v kalech saturačních. Stanovení cukru polarisací v melasových krmivech, vše 1908; O opticky aktivných látkách v řepě cukrové, 1909; Opticky aktivné látky v řepách, podléhající účinku vápna za tepla, 1911; Výzkumný ústav československého průmyslu cukrovarnického, in: Technický obzor 32, 1924, s. 5–9, 20–23.

L: OSN 11, s. 173 (s neúplnou bibliografií); OSND 2/2, s. 1093; HSN 1, s. 957–958; Chemické listy 156 (45), 1921, s. 79–82; ČBS, s. 206; VČAZ 7, 1931, s. 627–628; V. Vilikovský, Památce ing. dr. h. c. F. H., in: tamtéž 14, 1938, s. 859–860; Tomeš 1, s. 449–450; S. Šteinerová a kol., Bibliografie dějin čs. cukrovarnictví, 1965, s. 171 (rejstřík, s neúplnou bibliografií); http://malodoly.netstranky.cz/osobnosti-reviru/ing-frantisek-herles-dr-h-c.html (stav k 18. 3. 2020); http://raport.cz/publicistika/2010-34-vyhlasene-sady-a-skolky-uz-nikdo-neobnovi/2010-09-16 (stav k 18. 3. 2020).

Gustav Novotný