HERLE Jaromír 1872–1945
| Jaromír HERLE | |
| Datum narození | 23. 8. 1872 |
|---|---|
| Místo narození | Moravské Budějovice |
| Datum úmrtí | 30. 11. 1945 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Hudební skladatel Hudební interpret |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 517–518. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47272 |
HERLE Jaromír, * 23. 8. 1872 Moravské Budějovice, † 30. 11. 1945 Praha, sbormistr, hudební skladatel
Syn poštovního úředníka. Základy hudebního vzdělání získal u členů rodiny hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Hru na housle ho vyučoval Karel Förster, na klavír Josef Förster (1833–1907). Pražskou varhanickou školu u Františka Josefa Skuherského absolvoval 1886–90. Díky svému strýci, nakladateli Františku Augustinu Urbánkovi, se seznámil např. s Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem, Karlem Bendlem a dalšími hudebními skladateli. 1890–94 hrál ve vojenské kapele v Praze, 1894–98 učil na gymnáziu v srbském městě Šabac, kde se uplatnil také jako sbormistr. 1898 odešel do Vídně, jako tenorista byl členem sboru Dvorní opery a zástupcem sbormistra, dále sbormistrem pěveckých sdružení Slovanský zpěvácký spolek a 1901–21 Lumír. Ve Vídni nastudoval a provedl řadu děl českých skladatelů, současně působil jako korepetitor a člen pěveckého kvarteta. Po konci první světové války se vrátil do Prahy, 1918–23 řídil augustiniánský kůr u sv. Tomáše, od 1924 byl regenschorim u křižovníků. 1921 se stal sbormistrem Národního divadla po obtížném vyjednávání vzhledem ke svému vyššímu věku a nároku na blížící se penzi; do 1936 se mnohostranně uplatnil jako zkušená síla. 1921–39 zastával současně místo sbormistra pěveckého sdružení Hlahol, s nímž nastudoval řadu náročných děl vokálních a vokálně-instrumentálních skladeb klasického a soudobého repertoáru, mj. Balady Vítězslava Nováka, Stabat Mater Antonína Dvořáka, Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena, kantátu O posledních věcech člověka Ladislava Vycpálka nebo Rekviem Hectora Berlioze. Sbor za H. éry podnikal zájezdy do evropských zemí; v mezinárodní soutěži v Amsterodamu získal 1923 zvláštní uznání; 1927 vystupoval ve Frankfurtu nad Mohanem. H. se věnoval také kompozici, zanechal rozsáhlé vokálně-instrumentální, dnes již málo uváděné dílo.
Jeho dcera Věra Herleová (* 10. 3. 1898 Šabac, Srbsko, † 25. 3. 1984), altistka, byla 1929–55 členkou sboru ND v Praze. Vnuk Jan Hora (* 7. 12. 1936 Praha), známý varhaník, vyučoval na Pražské konzervatoři a Hudební fakultě AMU.
Marie Makariusová
Literatura
- J. Stanislav, J. H. Nástin životopisný a bibliografický, 1932
- OSND 2/2, s. 1093
- Pazdírek 1, s. 385
- J. Dostál, J. H. sedmdesátníkem, in: Lidové noviny 23. 8. 1942, s. 4
- HS 1, s. 425
- ND a jeho předchůdci, s. 140
- V. Pospíšil, Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila 1, s. 10, 235–237
- 2, s. 12, 144
- 3, s. 15, 111
- 4, s. 10, 39
- 5, s. 11
- 6, s. 85, 210
- V. Spousta, Hudební skladatel a sbormistr J. H. – moravskobudějovický rodák, 2012 (s bibliografií a soupisem díla)
- V. Velek, Lumír 150, 2015, rejstřík
- https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik (se soupisem díla a další literaturou)
- https://ceske-sbory.cz/01-01-clanek.php?id=1094
- http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/2017
- cs.wikipedia.org (se soupisem díla, vše stav k 22. 9. 2020).
Reference