HERZOG Eduard 1916–1997

Eduard HERZOG
Narození	8. 6. 1916
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	26. 2. 1997
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Uměnovědec nebo historik umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 552-553
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48654

HERZOG, Eduard, * 8. 6. 1916 Vídeň (Rakousko), † 26. 2. 1997 Praha, muzikolog, hudební režisér, organizátor, překladatel

Navštěvoval gymnázium v Novém Mestě nad Váhom (1926–34), hudebně se vzdělával na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě (1934–36), poté studoval na Pražské konzervatoři dirigování u Pavla Dědečka a skladbu u Jaroslava Řídkého. Během druhé světové války (1941) se vrátil na Slovensko, kde se mj. účastnil protifašistického odboje. Studium hudební vědy v Praze ukončil 1947 obhajobou disertace O sémantice kvartových akordů. 1948–52 byl zaměstnán jako hudební režisér Československého rozhlasu. Od 1947 působil jako asistent, od 1953 do poloviny šedesátých let jako odborný asistent katedry hudební výchovy na Pedagogické fakultě UK; přednášel nauku o hudebních formách, estetiku a rozbor skladeb. 1957–65 řídil vydávání prvních dvanácti svazků knižnice Hudební rozpravy ve Státním hudebním vydavatelství, 1964–77 tam pracoval jako režisér (od 1969 Supraphon), později šéfrežisér a nakonec jako šéfredaktor úseku vážné hudby v redakci gramofonových desek. Několik set titulů, na jejichž nahrávkách se podílel (a k mnohým napsal průvodní texty), tvoří reprezentativní výběr české a zahraniční hudby od středověku po současnost. Psal též předmluvy k notovým vydáním avantgardních českých skladeb. Ke světově objevným se zařadila jeho studie Úplný rejstřík dvanáctitónových všeintervalových řad, vydaná v prvním svazku dvousvazkového sborníku Nové cesty hudby (1964, 1970), který H. také redigoval. Se svým nejbližším spolupracovníkem, muzikologem Vladimírem Léblem, patřil k vůdčím osobnostem v prosazování nových hudebních směrů. S ním a se skladateli Markem Kopelentem, Zbyňkem Vostřákem, Vladimírem Šrámkem, Janem Klusákem aj. 1965 založili Pražskou skupinu nové hudby, jejíž součástí se stal soubor Musica viva Pragensis (založen 1961). Úzce též spolupracovali s Novákovým kvartetem a obdobnou brněnskou Skupinou A, reprezentovanou především Josefem Bergem, Milošem Štědroněm a Aloisem Piňosem. Od počátku šedesátých let 20. století H. a V. Lébl usilovali v Československu o propagaci elektroakustické hudby (podle dobové terminologie elektronické a konkrétní). Zejména 1963 se zasloužili o ustavení elektronické (původně kybernetické) komise Svazu československých skladatelů. Díky ní bylo 1964 (ve spolupráci s Výzkumným ústavem rozhlasu a televize, se zahraničními odborníky a elektroakustickými studii) založeno Studio pro experimentální hudbu Československého rozhlasu v Plzni. Tam a posléze v pražském studiu Československého rozhlasu v Karlíně se konaly po šest let semináře vedené H., V. Léblem a M. Kabeláčem. Rodily se tam první české elektroakustické skladby, mj. opera Jaroslava Krčka Nevěstka Raab, jejíž vznik H. inicioval. V Československém rozhlase H. pečoval o výrobu a vysílání elektroakustické hudby, kterou rovněž uváděl zasvěcenými komentáři na koncertech. 1969 předsedal porotě mezinárodní soutěže konkrétní a elektronické hudby Musica Nova; po obnovení soutěže byl 1993 a 1994 čestným předsedou její poroty. 1990 se stal čestným členem Společnosti pro elektroakustickou hudbu při Asociaci hudebních umělců a vědců. Z nevelkého H. kompozičního díla tiskem vyšla pouze Říkadla do noty k obrázkům Josefa Lady pro dětské hlasy a klavír (1965).

D: Tři smyčcová kvarteta A. Háby, in: Hudební rozhledy 7, 1954, s. 88–93; A. Dvořák v obrazech, 1966; A. Piňos – E. H. – J. Jan, Vyvážené intervalové řady, in: Nové cesty hudby 2, 1970; O Rapsodických variacích K. Slavického, in: Hudební rozhledy 23, 1970, č. 6, s. 259–267; Skladatel ve zvukové laboratoři, in: Hudební věda 36, 1999, č. 2–3, s. 145–147. Překlady z němčiny: H. Jelinek, Uvedení do dodekafonické skladby, 1967; A. Hába, Nová nauka o harmonii, 2000.

L: HS 1, s. 428; A. Piňos, Inspiritativní dílo E. H., in: Hudební rozhledy 44, 1991, s. 469–472; Z. Nouza, Muzikolog E. H., in: Hudební věda 53, 2016, č. 2–3, s. 310–312; M. Kopelent, Dr. E. H., in: tamtéž, s. 312–314; J. Mihule, O přátelství a všeintervalových řadách, in: tamtéž, s. 314–318; R. Berger, Prečo spomíname na Dr. E. H., in: tamtéž, s. 320–321; M. Kratochvílová, Kritické myšlení v nekritické době – dr. E. H., in: tamtéž 55, 2018, č. 3–4, s. 454; https://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 20. 4. 2020); https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/milan-slavicky-zprava-zevnitr-8-z-nedokoncenych-pameti-skladatele-muzikologa-a-pedagoga-ktery-by-se-v-roce-2012-dozil-65-let.html (stav k 20. 4. 2020).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Mojmír Sobotka