HIKL Karel 1886–1968

	Karel HIKL
Datum narození	3. 11. 1886
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Datum úmrtí	30. 5. 1968
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Pedagog‎; Literární historik, kritik nebo teoretik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 590. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47366

HIKL, Karel, * 3. 11. 1886 Vídeň (Rakousko), † 30. 5. 1968 Brno, literární historik, editor, pedagog

Syn krejčího Františka H. 1906 maturoval na českém gymnáziu v Brně a studoval na české univerzitě v Praze a na univerzitě v Berlíně češtinu a němčinu. U Jana Jakubce obhájil doktorskou disertaci Jungmannova Slovesnost a její překlady (PhDr. 1910). Začínal jako suplent na gymnáziu v Příbrami, od 1912 učil na reálce v pražských Holešovicích a současně na vyšší dívčí škole, od třicátých let na novoměstském reálném gymnáziu, kde byl 1940 jmenován ředitelem. 1918–22 přednášel na Husově škole pro národní výchovu, později v Osvětovém svazu a jiných korporacích. Jeho pojetí českého obrození, kterému se trvale věnoval, nepřekročilo meze filologického zaměření školy jeho učitelů Jaroslava Vlčka a Jana Jakubce. Od mládí byl stoupencem Masarykova politického realismu, 1920 zakládajícím členem Církve československé. Jeho odborný zájem se soustředil na osobnost a dílo Josefa Jungmanna a jeho žáků, společně s J. Vlčkem napsal kapitolu o Jungmannovi pro druhé vydání druhého svazku Literatury české devatenáctého století. H. největší přínos spočívá v popularizaci, pedagogické cíle sledoval v přehledné práci České obrození (1920). Publikoval v periodikách, hlavně v Moravsko-slezské revui, Lidových novinách, Naší době (v ní uveřejnil studie o Jakubcovi a o Holečkově epopeji Naši), České osvětě, Listech filologických. Pozornost věnoval T. G. Masarykovi, Aloisu Jiráskovi a Františku Douchovi. Edice doprovázel popularizujícími studiemi. Významná byla epistolografická edice Listy českého probuzení (1920), k vydání připravil spisy Jungmannovy, dále Boženy Němcové, Vítězslava Hálka, pohádky Beneše M. Kuldy. Školním potřebám určil vydání Máchova Máje, Rubešova Pana amanuensa na venku, výbory z poezie Petra Bezruče, Antonína Sovy, Otokara Březiny a Jiřího Wolkra. Proti H. archaické metodě polemicky vystoupili Emanuel Chalupný a Pavel Fraenkl. Po odchodu do důchodu 1945 se H. literárně odmlčel.

Martin Kučera

Literatura

OSND 2/2, s. 1118–1119
LČL 2/1, s. 173
encyklopedie.brna.cz (stav k 23. 3. 2020).

Prameny

Ústav dějin UK a archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916), s. 1128.

Reference