HIML Antonín 1933–1988

Z Biografický slovník českých zemí
Antonín HIML
Datum narození 23. 3. 1933
Místo narození Březnice (u Příbrami)
Datum úmrtí 27. 1. 1988
Místo úmrtí Peking (Čína)
Povolání Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 610–611. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48674

HIML, Antonín, * 23. 3. 1933 Březnice (u Příbrami), † 27. 1. 1988 Peking (Čína), sportovní a mládežnický funkcionář, politik

Pocházel z dělnické rodiny. 1945 se s rodiči přestěhoval do Chebu, kde se vyučil instalatérem. Hrál na oblastní úrovni házenou a začal se angažovat v mládežnickém a později i v tělovýchovném hnutí. 1949 vstoupil do Československého svazu mládeže (ČSM) a o dva roky později byl přijat do KSČ. Ve svazácké organizaci zastával různé funkce, 1963–67 působil jako tajemník a člen předsednictva a sekretariátu ÚV ČSM. Zároveň stál v čele ústřední rady Pionýrské organizace ČSM. 1967–70 absolvoval Vysokou školu stranickou při ÚV KSSS v Moskvě. Po nástupu tzv. normalizace se podílel na nuceném znovusjednocení mládežnického hnutí, protože ČSM se 1968 fakticky rozpadl. 1969–70 byl předsedou Rady Sdružení dětských a mládežnických organizací České socialistické republiky, 1970–72 předsedou českého ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a místopředsedou celostátního ÚV Socialistického svazu mládeže (SSM). Následně prosazoval normalizační politiku ve sportovní oblasti. V březnu 1972 byl zvolen předsedou ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV); současně převzal řízení Československého olympijského výboru (ČSOV). Pozici si dále upevnil ziskem stranických a státních funkcí. V listopadu 1969 se stal poslancem České národní rady (do 1971), která ho obratem delegovala také do Sněmovny národů Federálního shromáždění, v níž vykonával poslanecký mandát po několik volebních období až do smrti. Od 1971 byl kandidátem, od 1976 členem ústředního výboru KSČ. V čele ČSTV se podílel na organizaci sportovních akcí (spartakiády, mistrovství světa v ledním hokeji, mistrovství Evropy v atletice aj.) a zaštítil výstavbu četných sportovních zařízení. K olympijskému hnutí zpočátku zaujímal přezíravé stanovisko. Z jeho popudu měly Klub československých olympioniků (založen 1975) a Československý klub fair play, jež působily při ČSOV, pouze výběrový charakter. H. postoj k olympismu se postupně měnil nejen v souvislosti s rostoucím zájmem socialistických zemí o olympijské hnutí, ale i s pragmatickým chováním Mezinárodního olympijského výboru (MOV), který ho odměňoval četnými funkcemi a oceněními. 1977–81 byl H. místopředsedou Asociace národních olympijských výborů a členem tzv. tripartitní komise, v níž zástupci MOV, národních olympijských výborů a sportovních federací řešili problémy olympijského a sportovního hnutí. Od 1981 se podílel na konstituování komise MOV Sport pro všechny (předseda přípravného výboru, později místopředseda) a spoluvytvářel její program. Navzdory angažmá v olympijském hnutí však H. plně souzněl s oficiální politikou komunistických stran sovětského bloku, které vrcholový sport považovaly za jeden z nástrojů politicko-ideologického soupeření s kapitalistickými státy. V osmdesátých letech byl s jeho podporou vytvořen systém státem řízeného podávání dopingových látek sportovcům, který zabezpečoval Ústav národního zdraví pro vrcholový sport. Dále nesl osobní zodpovědnost za bojkot XXIII. letních olympijských her v Los Angeles, k němuž se ČSOV připojil v květnu 1984 na pokyn vedení KSČ, které se podvolilo tlaku Sovětského svazu. Zemřel náhle při návštěvě Číny. Komise Sportu pro všechny MOV poté založila Cenu Antonína Himla. K jejímu udělení ale nedošlo, neboť byla v důsledku politických změn v Československu záhy zrušena. H. byl nositelem Řádu práce (1975).

Zdeněk Doskočil

Dílo

Tělovýchova, součást života socialistické společnosti, in: Sociologický časopis 21, 1985, č. 3, s. 226–230.

Literatura

  • MČE 2, s. 774
  • Tomeš 1, s. 459
  • F. Kolář a kol., Kdo byl kdo. Naši olympionici, 1999, s. 122–123
  • J. Kössl, Dokumentace k dějinám českého olympismu. 4. díl, 1973–1993, 2000
  • R. Dušek, Sport a jak to bylo, 2009, s. 104
  • V. Poláček, Dopingem k upevnění mezinárodní prestiže, in: Paměť a dějiny 13, 2019, č. 3, s. 44–54
  • cs.wikipedia.org (stav k 7. 5. 2020)
  • nekrolog, in: Rudé právo 27. 1. 1988, s. 1–2.

Prameny

  • NA, Praha, f. ÚV ČSTV.

Reference