HLAĎO Jaroslav 1913–1990

Z Biografický slovník českých zemí
Jaroslav HLAĎO
Datum narození 8. 5. 1913
Místo narození Nový Jičín
Datum úmrtí 21. 1. 1990
Místo úmrtí Praha
Povolání Voják nebo partyzán‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 633–634. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69673

HLAĎO, Jaroslav, * 8. 5. 1913 Nový Jičín, † 21. 1. 1990 Praha, letec, účastník 2. odboje

Syn Jaroslava H. a Anny, roz. Hadačové, pracovníků první české menšinové školy. Otec, člen Československé sociálnědemokratické strany dělnické, zahynul 1942 v koncentračním táboře Osvětim, matka byla za války internována ve Svatobořicích. H. maturoval na státním reálném gymnáziu (1931), již jako student byl činný ve skautu a v menšinovém hnutí v Novém Jičíně. Během vojenské prezenční služby absolvoval opavskou Školu na důstojníky pěchoty v záloze, 1932 přešel k letectvu. Vystudoval letecký oddíl Vojenské akademie v Hranicích a podrobil se leteckému výcviku v Prostějově, 1934 školu zakončil jako poručík letectva. 1934–37 postupně sloužil u leteckého pluku 1 a 61. zvědné letky v Praze-Kbelích, 3. pozorovací letky v Milovicích a 41. stíhací letky v Hradci Králové. Jako člen československé výpravy se 1937 zúčastnil IV. ročníku mezinárodního leteckého mítinku v Curychu, kde se strojem Avia B-534 získal jedno čtvrté a dvě druhá místa. Od srpna 1937 byl v hodnosti nadporučíka velitelem 42. stíhací letky, s níž se přesunul z Hradce Králové do Prahy-Kbel. Do března 1939 nalétal tisíc pět set dvacet hodin. Po nacistické okupaci českých zemí se stal civilním zalétávacím pilotem v pobočce továrny Avia v Kunovicích a zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrana národa.

Pod hrozbou zatčení odletěl 27. 8. 1940 na stroji Avia B-534 do Sovětského svazu. Po přistání u Stanislawówa (dnes Ivano-Frankivsk, Ukrajina) byl zatčen tajnou policií NKVD, čtyři měsíce vyšetřován ve věznici Lubjanka v Moskvě a následně internován v okolí Moskvy, kde začal spolupracovat se sovětskými orgány. V létě 1941 byl převelen k zvláštní letce NKVD, která měla připravovat parašutistické výsadky do protektorátu; vzhledem k postupu fronty se tato akce neuskutečnila. Na podzim 1941 byl přidělen k československé vojenské misi v SSSR a povýšen do hodnosti kapitána. V dubnu 1942 odplul z Murmansku do Velké Británie; dvě z lodí, na nichž se plavil (Edinburgh a Trinidad), potopili Němci, H. se zachránil a dostal se do místa určení. Po doplňovacím výcviku létal u 131., 122. a 222. britské stíhací perutě RAF, kde absolvoval bojový cyklus (dvě stě operačních hodin), přičemž dvakrát přistál se strojem poškozeným nepřátelskou palbou. V květnu 1944 převzal velení 312. československé stíhací perutě, s níž se zúčastnil invaze do Francie a bojů nad Nizozemskem a Německem. V listopadu 1944 byl jako štábní kapitán jmenován velitelem československého stíhacího křídla, s nímž se v srpnu 1945 vrátil do vlasti. Současně obdržel britskou hodnost Wing Commander, tedy podplukovník. 1942–45 nalétal osm set čtrnáct letových hodin, pravděpodobně nejvíce z československých letců, z toho čtyři sta sedmdesát čtyři nad nepřátelským územím.

V říjnu 1945 převzal velení 2. letecké divize v Českých Budějovicích (do ledna 1949), roku 1946 byl povýšen na plukovníka a absolvoval zkrácené studium na Vysoké škole válečné. Od února 1948 velel II. leteckému sboru v Českých Budějovicích. 1949 byl přemístěn k Vysokému vojenskému učení do Prahy (později Vojenská akademie), kde působil jako náčelník katedry letectva. Patřil k malé skupině letců RAF, jimž komunistický režim umožnil setrvání ve vojenské službě, byť s řadou omezení (zákaz létání a služebního postupu). H. napomohla také skutečnost, že byl za války prověřován NKVD a v době armádních čistek vážně onemocněl. V padesátých letech pracoval na Hlavní správě letectva a vojsk protivzdušné obrany státu. 1958–71 vedl výcvik pilotů z rozvojových zemí jak v ČSSR, tak v zahraničí: 1965–67 působil v Indonésii (při tamním převratu 1965 byl krátce internován), 1967–71 v Ugandě jako velitel skupiny československých expertů, kteří školili místní piloty na letadlech L-29 Delfín. 1971 odešel do výslužby, přivydělával si jako plavčík, poštovní doručovatel a vrátný, 1974–85 průvodce zahraničních turistů. 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti generálmajora.

Oženil se 1946 s Boženou Vaňkovou, dcerou lékaře z Trhových Svinů, později pracovnicí Pražské informační služby, s níž měl dcery Irenu (* 1947) a Věru (* 1948), provd. Váchovou, historičku umění. Pohřben byl v Praze na Olšanech. Obdržel Československý válečný kříž 1939, Československou medaili Za chrabrost před nepřítelem, Řád rudé hvězdy, sérii britských a francouzských vyznamenání (např. Distinguished Flying Cross, Officer of the Order of the British Empire, Croix de guerre, hodnost rytíře řádu Čestné legie). Jeho jméno nesou ulice v Praze – Černém Mostě (Hlaďova) a v Novém Jičíně (Generála H., s pamětní deskou na rodném domě).

Jiří Martínek

Literatura

  • ČBS, s. 211
  • Tomeš 1, s. 461
  • Slezsko 2, s. 47–48
  • S. Bártl, Zkáza černé eskadry, 1968
  • J. Selner, Velitel wingu, 1995
  • J. Havel, Štvancem svědomí, 2002
  • K. Sieber, Československá vojenská pomoc Ugandě (1965–1970), in: Historický obzor 13, 2002, č. 9–10, s. 223–230
  • J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 4–6, 2002–2006, rejstřík
  • týž, Spitfire nad Evropou, 2004
  • týž, Generálmajor in memoriam Ing. J. H. (1913–1990), in: Historie a vojenství 54, 2005, č. 3, s. 83–103
  • Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 96–97
  • M. Irra, České Budějovice a československé vojenské letectvo v letech 1945–1950, 2006
  • https://www.valka.cz/Hlado-Jaroslav- -t84752 (stav k 2. 3. 2022)
  • https://www.praha14.cz/zivot-na-praze-14/uvod- -o-praze-14/letci-v-nazvech-ulic-cerneho-mostu/generalmajor-i-m-jaroslav- -hlado-dso-dfc-obe/ (stav k 2. 3. 2022)
  • https://galerieosobnosti.muzeumnj.cz/ jaroslav-hlao (stav k 2. 3. 2022).

Prameny

  • VHA, Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, kvalifikační listina J. H.
  • fond Československé letectvo ve Velké Británii, Válečný deník 312. peruti
  • Vojenský historický archív, Trnava, fond Kmenové listy
  • The National Archives – Public Record Office, Kew, London, No 122, 131, 222 Squadron Operations Record Books.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HLAĎO_Jaroslav_1913–1990&oldid=708917“