HLADKÝ Miroslav 1919–1995

Miroslav HLADKÝ
Narození	2. 3. 1919
Místo narození	Praha
Úmrtí	15. 6. 1995
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Pedagog‎ Redaktor nebo žurnalista‎ Televizní pracovník nebo reportér‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 632
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69671

HLADKÝ, Miroslav, * 2. 3. 1919 Praha, † 15. 6. 1995 Praha, novinář, scenárista, režisér, pedagog

Syn úředníka Jana H. a jeho manželky Anny. Po absolutoriu obchodní školy vystřídal několik zaměstnání a věnoval se závodnímu plavání. Od konce třicátých let přispíval sportovními články a reportážemi do deníku Národní politika. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu, kde pracoval jako dělník a později jako plavčík. 1943 byl přeložen do městských lázní v Linci. Po náletu na město se na podzim 1944 ilegálně vrátil do Prahy a navázal kontakty s komunistickým odbojem. V květnu 1945 se podílel na založení mládežnického deníku Mladá fronta a do 1956 vedl jeho sportovní rubriku. 1950–51 byl odpovědným zástupcem redakce. 1954–59 vystudoval češtinu a novinářství na Filozofické fakultě UK v Praze. 1956 nastoupil jako hlavní redaktor do sportovní redakce Československé televize a stál u zrodu nejstaršího periodického televizního pořadu Branky, body, vteřiny. Režíroval sportovní přenosy i jiné televizní programy (např. cyklus o dějinách kinematografie Malá filmová historie, 1963). Od 1961 souběžně vyučoval na Institutu osvěty a novinářství UK (1965–68 Fakulta osvěty a novinářství, 1968–72 Fakulta sociálních věd a publicistiky, od 1972 Fakulta žurnalistiky), kde působil až do 1990. Založil a vedl katedru televizní a filmové žurnalistiky, 1964 se habilitoval, 1972 byl jmenován profesorem. 1970–72 vykonával funkci děkana fakulty. Byl autorem či spoluautorem několika vysokoškolských učebnic či publikací se sportovní tematikou.

H. patřil ke konzervativně smýšlejícím komunistům. Od 1954 dlouhá léta spolupracoval s I. správou ministerstva vnitra (rozvědka). V šedesátých a sedmdesátých letech se jako publicista angažoval při dezinformačních kampaních bezpečnostních orgánů. S pracovníkem rozvědky Ladislavem Bittmanem napsal publikaci Dirigent zákulisí (1966), rekapitulující neúspěchy CIA v poválečném Československu. Během pražského jara veřejně odmítal plošnou rehabilitaci obětí politických procesů padesátých let. Po nástupu tzv. normalizace patřil k předním představitelům oficiální publicistiky. V dubnu 1969 se stal šéfrežisérem Televizních novin a o měsíc později podepsal provolání Slovo do vlastních řad, jímž se skupina novinářů přihlásila k politice Husákova vedení KSČ. V televizi H. 1969–70 režíroval sérii propagandistických pořadů, které v souladu s požadavky stranických orgánů interpretovaly události roku 1968 jako kontrarevoluci a snažily se zdiskreditovat jejich aktéry (A léta běží, vážení; 17. listopad a studentská současnost; Causa Jan Masaryk; Devadesát devět podpisů; Akce Semily; Vražda na pokyn). Na počátku sedmdesátých let z televize odešel. 1974–82 byl vedoucím dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov. Napsal několik televizních her (Půl milionu za Alvara, 1979; Panská 8, 1985) a autobiograficky laděnou knihu Praskání ve švech (1985), v níž výrazně zkreslil okolnosti založení Mladé fronty. Obdržel vyznamenání Za vynikající práci (1970) a Řád práce (1979). Byl třikrát ženatý, měl čtyři dcery a jednoho syna. V literatuře se někdy jako datum úmrtí uvádí 18. 6.

D: Olympijský zápisník, 1952 (s P. Kohoutem); Jak dělat výlety, 1953; Druhá zlatá, 1955 (s K. Štorkánem); Estetika grafické úpravy novin, 1963; Tvorba a působení grafické úpravy novin, 1965; První zemřel kancléř, 1968 (s V. Baumanem – pseudonym L. Bittmana); V zemi krále králů, 1971 (s J. Šebestou); Tady nebude klid, 1972; Základy grafické úpravy periodik, 1981 (s J. Bartákem); Scenáristika a dramaturgie televizní a filmové žurnalistiky I. Základní východiska a tvůrčí předpoklady, 1982 (s M. Šobrem); Teorie televizní a filmové žurnalistické tvorby II. Základní metody televizní tvorby, 1983 (s O. Brabcem); Žurnalistika v televizi, 1986 (s kol.).

L: ČBS, s. 211; Tomeš 1, s. 461; Knapík, s. 100; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 255; Generace 45, J. Hořec – M. Sígl (eds.), 1997, passim; J. Cysařová, Televize a totalitní moc 1969–1975, 1998, passim; P. Cajthaml, Public relations pro Státní bezpečnost, in: Sborník Archivu bezpečnostních složek 6, 2009, s. 191–241; J. Hořec, Poválečná léta. Vzpomínky zakladatele Mladé fronty, 2010; A. Kačanyiová, M. H. jako novinář a vysokoškolský pedagog, 2013 (bakalářská diplomová práce, Fakulta sociálních věd UK, Praha); http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_hladkym.php (stav k 6. 4. 2021); P. Rendek, „Dirigent zákulisí“ – profil novináře, děkana fakulty ve službě komunistické propagandy, in: https://www.minulost.cz/cs/dirigent-zakulisi (stav k 6. 4. 2021).

P: NA, Praha, fond Archiv Syndikátu novinářů, členská evidence, složka M. H.; ABS, Praha, fond Hlavní správa rozvědky SNB – svazky, Agenturní svazky, Agenturní svazek č. 45324 (M. H., krycí jméno Altman).

Zdeněk Doskočil