HLAUSCHEK Otto 1865–1942

	Otto HLAUSCHEK
Datum narození	5. 2. 1865
Místo narození	Bistrița (Rumunsko)
Datum úmrtí	26. 2. 1942
Místo úmrtí	Chomutov
Povolání	Strojař nebo elektrotechnik‎; Pedagog‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 635. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76850

HLAUSCHEK, Otto (též HLOUSCHEK, HLOUŠEK), * 5. 2. 1865 Bistrița (Rumunsko), † 26. 2. 1942 Chomutov, strojní konstruktér, pedagog

Narodil se v Sedmihradsku v rodině berního úředníka Wenzela H. a Marie Anny, roz. Miethové. Krátce nato se rodiče vrátili do českých zemí. V Praze H. absolvoval reálku, německou Vysokou školu technickou a složil státní zkoušky (Ing. 1888). Nastoupil jako konstruktér do tehdy rychle se rozvíjející Ringhofferovy strojírny na Smíchově, poté tam až do 1912 řídil konstrukční oddělení; pod jeho vedením byla 1906 postavena první velká parní turbína v Čechách, určená pro Elektrické podniky města Prahy. 1911 byl H. jmenován řádným profesorem mechanické technologie na německé technice. Vysokoškolskou kariéru přerušil během první světové války, 1915–16 působil jako kontrolor zbrojní výroby v Mannesmannově válcovně v Chomutově. 1917–18 pracoval na ministerstvu války ve Vídni. Opakovaně byl volen děkanem Fakulty strojního a elektrotechnického inženýrství Německé techniky v Praze (Deutsche technische Hochschule, 1913–16, 1919/20 a 1928/29); v akademickém roce 1930/31 zastával funkci rektora. Absolvoval studijní cesty do Spojených států, Velké Británie, Francie, Německa a Švédska. Byl členem profesních spolků doma i v zahraničí (Verein deutscher Ingenieure v Praze a v Berlíně). 1929 vystoupil v Paříži na IV. mezinárodním kongresu věnovanému vědeckému řízení práce. Působil jako znalec u Vyššího krajského obchodního a trestního soudu a rovněž jako komisař pro zkoušky civilních inženýrů. Do odborného tisku přispíval statěmi z oborů mechanická technologie a nauka o průmyslovém provozu. Jako emeritní profesor na technice ještě 1935–38 přednášel mechanickou technologii.

V Praze se 1891 oženil s Marií Theresií Eckertovou; manželé měli dvě děti, Margaretu Theresii (1892–1982) a Hanse H. (* 6. 11. 1894 Smíchov, Praha, † 4. 4. 1971 St. Jakob am Thurn, /Rakousko/), který absolvoval Přírodovědeckou fakultu pražské Německé univerzity (Dr. phil. 1922), na níž se 1938 habilitoval pro obor geologie. 1936–48 pracoval v několika evropských zemích jako vedoucí ropný geolog firmy ESSO.

Eva Boháčová

Literatura

Otto H.: Birk, s. 99
Die älteste deutsche Technik jubiliert, in: Deutsche Zeitung Bohemia 15. 11. 1931, s. 5 (foto)
Prof. Ing. O. H., in: tamtéž 1. 1. 1935, s. 5
B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1937, s. 125
BL 1, s. 637
J. Boehm-Pilsen, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag und ihre Vorstufen, München 1991, s. 250, 252
http://genealogie-seeger.com/getperson.php?personID=I552&tree=tree1 (stav k 20. 4. 2021). Hans H.: BL 1, s. 637
Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 174
A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, rejstřík.

Prameny

Otto H.: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 184, obr. 706 (jako Hloušek, s chybným místem nar. Praha). Hans H.: Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze / Německé univerzity v Praze (1904–1924), inv. č. 3, s. 673.

Reference