HLAVÁČEK František 1876–1974

	František HLAVÁČEK
	;
Datum narození	26. 11. 1876
Místo narození	Slavkov u Brna
Datum úmrtí	15. 10. 1974
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Voják nebo partyzán‎; Redaktor nebo žurnalista‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 644–645. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47430

HLAVÁČEK, František, * 26. 11. 1876 Slavkov u Brna, † 15. 10. 1974 Praha, politik, překladatel, účastník 1. a 2. odboje

Na brněnském reálném gymnáziu se zapojil do hnutí pokrokového studentstva. Vstoupil do radikálně pokrokové, od 1906 realistické strany. Za právnických studií navazoval v Praze kontakty s chorvatskými a ukrajinskými vysokoškoláky, redigoval pražské chorvatské časopisy Hrvatska Misao a Novo Doba, stál u zrodu Chorvatské pokrokové a Srbské nezávislé strany, dopisoval si s ukrajinským básníkem Ivanem Frankem. Univerzitní studia nedokončil, 1898–1901 pracoval jako sekretář Českého obchodního muzea a redaktor Obchodních listů, 1901–06 byl zástupcem pražské Obchodní a živnostenské komory (OŽK) ve vídeňské Ústředně pro přípravu obchodních smluv. 1906 se stal delegátem OŽK v Miláně, 1908 se jako sekretář Jubilejní výstavy OŽK významně zasloužil o její úspěšný průběh. 1909–14 vedl protokol pražské OŽK, přičemž osvědčil jazykové znalosti (němčina, francouzština, angličtina, italština, srbochorvatština, ukrajinština, ruština, polština) a organizační schopnosti. Politicky se postupně angažoval v radikálně pokrokové, realistické a mladočeské straně. Na začátku první světové války v září 1914 narukoval, bojoval na srbské, od května 1915 na italské frontě. Jako poručík 410. pěšího pluku přeběhl 13. 8. 1916 u Gorice k Italům. Ucházel se o vstup do italské armády, do dubna 1917 však musel setrvat v zajateckém táboře v Bibbieně. Po vyzrazení důležitých vojenských informací důstojníkům italské zpravodajské služby se stal zpravodajským důstojníkem, vysílaným k armádním jednotkám bojujícím proti rakousko-uherské armádě. H. byl prvním osvobozeným československým zajatcem v Itálii. Spolupracoval s Československou tiskovou kanceláří v Římě (s T. G. Masarykem vedl korespondenci již v zajetí). 25. 9. 1917 byl na žádost Národní rady československé v Paříži propuštěn z armády a po schválení italskou vládou v říjnu 1917 převzal vedení Kanceláře Národní rady v Římě. V dubnu 1918 se jako člen československé delegace zúčastnil římského Kongresu utlačených národů Rakousko-Uherska. Krátce nato ho M. R. Štefánik zbavil ředitelské funkce v Kanceláři. V květnu 1918 H. odjel do Paříže, kde vedl pobočku informační služby pro Střední Evropu Čechoameričana Emanuela Viktora Vosky. Navzdory kritickému vztahu k E. Benešovi se H. současně stal propagačním referentem Národní rady a externím redaktorem periodika Československá samostatnost. 1919–25 řídil československou zásobovací komisi v Paříži. 1925 se vrátil do vlasti a stal se generálním tajemníkem národnědemokratické strany, která se kriticky vymezovala vůči politikům Hradu (Masaryk, Beneš). Na funkci a členství ve straně rezignoval 1931 pro vážný konflikt s předsedou Karlem Kramářem a na protest proti sílícímu vlivu Hodáčova křídla strany. Ve třicátých letech působil jako nezávislý publicista. Během druhé světové války se zapojil do protinacistické rezistence, 1943–45 byl vězněn v Bayreuthu. Podílel se na vězeňské samosprávě a po osvobození vstoupil do KSČ (členství ukončil 1968). Jeho neúspěšné pokusy o záchranu legionářských organizací v něm vyvolaly sílící kriticismus vůči komunistické moci. Od 1967 usiloval o obnovu Československé obce legionářské, což veřejně deklaroval 28. 10. 1968 na výroční manifestaci v Praze na Staroměstském náměstí. Po federalizaci republiky byla jako součást Českého svazu protifašistických bojovníků zřízena komise legionářů a účastníků prvního odboje a H. byl zvolen jejím prvním předsedou.

Martin Kučera

Literatura

OSN 28, s. 573
OSND 2/2, s. 1139
ČBS, s. 212
Kolář Elity, s. 87–88
Politické elity v Československu 1918–1948, 1994, s. 103–104
Tomeš 1, s. 463
J. Kretší, Vznik a vývoj československé legie v Itálii, 1928, passim
F. Bednařík, V boj! Kronika československé legie v Itálii 1915–1918, 1927, passim
B. Klípa, Československá legie v Itálii, in: Historie a vojenství 42, 1993, č. 1, s. 17–97
Dragi Franta! Hrvatska korespondencija F. H., D. Agičić (ed.), Zagreb 2003.

Prameny

Archiv NM, Praha, osobní fond (inventář A. Šubrtová, 1995)
VHA, Praha, fond Odbočka ČSNR v Římě, F. H., Dopis generálního tajemníka F. H. poslanci dr. K. Kramářovi, 1931.

Reference