HLAVÁČEK Josef 1934–2008

Josef HLAVÁČEK
Narození	13. 5. 1934
Místo narození	Louny
Úmrtí	1. 10. 2008
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Pedagog‎ Uměnovědec nebo historik umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 645-646
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/82100

HLAVÁČEK, Josef, * 13. 5. 1934 Louny, † 1. 10. 2008 Praha, teoretik a historik umění, pedagog

V rodišti navštěvoval 1944–48 reálné gymnázium, 1952 maturoval na obchodní akademii. 1954–59 studoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze, obhájil rigorózní práci Možnosti a meze sociologické metody v estetice (PhDr. 1965). Roky 1968–70 strávil na studijním pobytu ve Filozofickém ústavu ČSAV. Od studií se řadil k významným osobnostem kulturního života v severních Čechách. Jako zaměstnanec osvětového domu v Lounech spoluinicioval založení tamního klubu přátel umění, filmového klubu, lidové univerzity, a především Galerie Benedikta Rejta. Na počátku sedmdesátých let byl vyloučen z KSČ, poté propuštěn ze zaměstnání; stal se signatářem Charty 77. V následujících dvaceti letech až do 1989 žil v Praze a střídal dělnické profese. 1990–92 pracoval jako vedoucí výtvarného oddělení na ministerstvu kultury, 1991 byl povolán na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (VŠUP), 1993 jmenován profesorem estetiky a dějin umění; na škole 1994–2000 vykonával funkci rektora a 2000/01 prorektora; byl jmenován čestným členem umělecké rady VŠUP. V Praze 1992 založil a spolu s manželkou Alenou, roz. Krejčovou, vedl až do 1997 soukromou Galerii ’60/70.

H. rozsáhlá bibliografie čítá stovky prací. Studie a články od šedesátých let uveřejňoval v odborných periodikách Ateliér, Dialog, Estetická výchova, Estetika, Kulturní tvorba, Umění, Výtvarná práce, Výtvarné umění a také v denním tisku. Neodmlčel se ani v době, kdy nemohl publikovat oficiálně, tehdy spolupracoval s přáteli na vydávání samizdatových sborníků věnovaných modernímu výtvarnému umění. Od devadesátých let vycházely opět H. monografie a samostatné studie. Zařadil se ke členům autorského kolektivu akademické Nové encyklopedie českého výtvarného umění (1995), několika statěmi přispěl do šestého svazku kolektivního díla Dějiny českého výtvarného umění (2007). Úvodními texty v katalozích doprovodil výstavy významných představitelů českého moderního umění, k nimž patřili např. Jiří a Běla Kolářovi, Hugo Demartini, Milan Grygar, Magdalena Jetelová, Čestmír Kafka, Vladislav Mirvald, Zdeněk Sýkora, Václav Boštík, Čestmír Kafka, Jan Koblasa, Jan Kubíček, Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Michael Rittstein nebo Josef Sozanský.

D: výběr: Hugo Demartini, 1991; Výpovědi umění, 1991; Český konstruktivismus 60. let a jeho vyznění, in: Poesie racionality. Konstruktivní tendence v českém výtvarném umění 60. let. Katalog k výstavě, 1993, s. 54–111; Umění je to, co dělá život zajímavější než umění, 1999; Cvičení z estetiky, 2007; Memories are memories, 2011.

L: SČSVU 3, s. 160; Kdo je kdo, 2005, s. 196; Zemřel prof. PhDr. J. H., in: Bulletin Uměleckohistorické společnosti v českých zemích 20, 2008, č. 2, s. 31–32; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 421–422 (se soupisem díla a literatury); cs.wikipedia.org (stav k 14. 4. 2021); https://cs.isabart.org/person/9905/artist (se soupisem díla a literatury, stav k 14. 4. 2021).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová