HLAVÁČ Vojtěch 1849–1911

Z Biografický slovník českých zemí
Vojtěch HLAVÁČ
Datum narození 23. 3. 1849
Místo narození Ledeč nad Sázavou
Datum úmrtí 6. 3. 1911
Místo úmrtí Petrohrad (Rusko)
Povolání Hudební skladatel‎
Hudební interpret‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 643–644. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47428

HLAVÁČ, Vojtěch (též GLAVAČ, Vojcech Ivanovič), * 22. 3. 1849 Ledeč nad Sázavou, † 6. 3. 1911 Petrohrad (Rusko), hudební skladatel, dirigent, vynálezce

Syn lékárníka Jana H. a Leopoldiny, roz. Nussbaumové. Základy hudebního vzdělání získal v rodišti. Prohloubil si je od 1860 v Šimáčkově hudebním ústavu v Praze a 1864–66 na pražské varhanické škole u Františka Blažka a Josefa Krejčího, kde se věnoval také studiu kontrapunktu. Po absolutoriu krátce učil v Oravici v Banátu, 1868 odešel do tehdy uherské Vojvodiny, uplatnil se jako sbormistr německého pěveckého spolku ve městě Vršac a v tamním srbském církevním spolku. Po pěti letech dostal nabídku do Vídně jako vojenský kapelník, dal však přednost Petrohradu, kde byl doporučen na místo varhaníka carské italské opery; zároveň soukromě vyučoval v rodinách šlechty. V Rusku se usadil natrvalo. Od 1882 pět let vedl hudební spolek v Pavlovsku, na jehož četných a oblíbených koncertech uváděl český, ruský a světový repertoár. 1888 dirigoval studentský dechový orchestr a univerzitní pěvecký sbor v Petrohradě, 1892 tam založil další studentský orchestr a sbor, 1896 řídil orchestr na všeruské výstavě v Nižním Novgorodu. Ve šlechtických kruzích se H. těšil velké oblibě, šlechta si ho zvala do svých sídel nejen jako pedagoga, ale také jako koncertního mistra. 1893 H. získal postavení hudebního inspektora v ústavu prince z Oldenburku a 1895 v obdobném ženském zařízení princezny Terezie z Oldenburku. Od 1900 do konce života H. působil jako sólový varhaník carského dvorního orchestru a současně byl jmenován kapelníkem orchestru námořnictva. Počátkem devadesátých let se podílel na sestavení nových osnov hudební výuky na ruských školách; přijal členství v několika petrohradských uměleckých sdruženích. Stal se nositelem řady vysokých ruských vyznamenání.

Uplatnil se též jako vynálezce, 1880 úspěšně zdokonalil koncertní harmonium o tzv. prolongement; nástroj měl třicet jedna rejstříků a o oktávu rozšířený rozsah. S tímto technickým vylepšením ho vyrobila firma Schiedmayer und Söhne ve Stuttgartu a H. s ním podnikl koncertní turné po Německu a Anglii, 1886 po Německu a Itálii, 1887 hrál také v Praze. S tímto harmoniem v Čechách koncertovala také jeho dcera zpěvačka Zora Hlaváčová. 1888 vynalezl nový typ klavíru, tzv. armonipiano, které umožňovalo prodlužovat tón opakovanými slabými údery zvláštních malých kladívek. Jako interpret se s oběma svými nástroji zúčastnil světových výstav v Paříži (1889), Chicagu (1893) a výstavy v Antverpách (1899). Ve své době H. vystoupení a nástroje vzbudily zájem a obdiv, armonipiano se však neujalo. Jako dnes již pozapomenutý skladatel H. zanechal drobnější klavírní díla, orchestrální suitu, sborové písně, komickou operu Oblava (neprovedena) a transkripce pro armonipiano.

Marie Makariusová

Literatura

Prameny

  • SOA, Zámrsk, sbírka matrik, řkt. f. ú. Ledeč nad Sázavou, matrika nar. (1827–1852), sign. 2523, ukn 5086, fol. 289.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HLAVÁČ_Vojtěch_1849–1911&oldid=683660“