HLAVÍN Jindřich 1877–1958
| Jindřich HLAVÍN | |
 | |
| Datum narození | 29. 9. 1877 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 8. 2. 1958 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 655. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47442 |
HLAVÍN, Jindřich, * 29. 9. 1877 Praha, † 8. 2. 1958 Praha, malíř, grafik, restaurátor
Pocházel ze sedmičlenné rodiny vinohradského poštovního kontrolora Jindřicha H. (1827–1897) a Vilemíny, roz. Maršandové (1833–1910). Studoval Uměleckoprůmyslovou školu u Emanuela Dítěte, Jakuba Schikanedera a Karla V. Maška, aniž by absolvoval. 1922 si dva semestry zvyšoval kvalifikaci v oboru uměleckého restaurátorství na vídeňské Akademii výtvarných umění u Serafina Maurera. V Itálii se 1912 na základě stipendia Národohospodářského ústavu ČAVU věnoval technice fresky a mozaiky. Studijně pobýval v Německu, Francii a Belgii. V Německu vystavoval se spolkem Münchener Secession. Od 1920 byl členem SČUG Hollar; pravidelně se účastnil výstav v Topičově salonu. Od 1924 jezdil v létě s rodinou do Svratky, kde se stal členem místní umělecké kolonie Oty Bubeníčka. H. vynikl v plakátové grafice (plakát pro uměleckou aukční síň Rudolfa Weinerta ve Veletržním paláci) a v dekorativně pojaté secesní olejomalbě. Jako krajinář se řadil k Mařákově škole (Podzim, 1913). V Praze je známá jeho výzdoba kostela sv. Václava v areálu bohnické psychiatrické léčebny. Tam dosáhl 1916–17 vrcholných výsledků v rozměrných kompozicích světců Ludmily, Václava, Anežky a Norberta, provedených na fasádě ze speciálně glazovaných dlaždic, a vytvořil okenní vitráže s postavami světců Víta, Zikmunda, Mlady a Zdislavy, které byly zničeny v padesátých letech, kdy kostel připadl armádě.
Zabýval se teorií restaurování (příspěvek k obnově epitafu Bartholomea Sprangera ad.) a renovoval díla z lobkovických sbírek. Přitom mu pomáhala manželka Otta Hlavínová-Kostková (křtěna Ottilie Bedřiška, * 5. 11. 1888 Březnice /u Příbrami/), dcera vrchního soudního rady okresního soudu v Kutné Hoře Josefa Kostky a Mathildy, roz. Matulkové, absolventka malířské školy pro dámy Emilie Krostové na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Za H. se provdala 1917. Byla členkou výstavního odboru Ústředního spolku českých žen a Kruhu výtvarných umělkyň, osobitě přispěla k užitému umění, především dřevořezbou a cizelérstvím. Jako první žena byla 1922 zapsána v seznamu českých uměleckých restaurátorů. Zřejmě kvůli ní si H. otevřel obchod s uměleckými užitnými předměty. Manželé měli syna Vladimíra H. (1922–1997), karikaturistu a humoristu. H. byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Martin Kučera
Literatura
- OSND 2/2, s. 1140
- Toman 1, s. 341–342
- SČSVU 3, s. 166–167
- Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 432
- J. R. Marek, Šedesátka J. H., in: Národní listy 29. 9. 1937, s. 1
- T. Vlček, Český plakát 1890–1914. Katalog, 1971, s. 41–43
- cs.wikipedia.org (stav k 14. 4. 2021)
- https://cs.isabart.org/person/1918 (se soupisem díla a literatury, stav k 14. 4. 2021). Otta Hlavínová-Kostková: Toman 1, s. 342
- SČSVU 3, s. 167
- cs.wikipedia.org (stav k 14. 4. 2021)
- https://cs.isabart.org/person/2450 (se soupisem díla a literatury, stav k 14. 4. 2021).
Reference