HLAVICA František 1885–1952

	František HLAVICA
	;
Datum narození	23. 1. 1885
Místo narození	Vsetín
Datum úmrtí	16. 7. 1952
Místo úmrtí	Vsetín
Povolání	Pedagog‎; Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 653–654. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47441

HLAVICA, František, * 23. 1. 1885 Vsetín, † 16. 7. 1952 Vsetín, malíř, pedagog

Nejstarší syn řezbářského mistra a lidového muzikanta Františka Jana H. (1859–1938) a Anny, roz. Slováčkové, bratr Emila H. (1887–1952) a Rudolfa H. (1897–1971). Umělecky nadaný H. od patnácti let studoval figurální řezbářství na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a později převzal otcovu řezbářskou dílnu. Po roční přípravce nastoupil na pražskou AVU, zapsal se do malířské speciálky Hanuše Schwaigra. Během studia (1902–07) získával na školních soutěžích nejvyšší ceny, obdržel Hlávkovo stipendium a podnikl několik studijních cest především po Itálii (1909) a Španělsku (1911). Zaujala ho jihoevropská přímořská krajina a díla starých mistrů, která studoval v galeriích a kostelech v Madridu, Barceloně nebo v Toledu. 1911 zaslal svá díla na mezinárodní výstavu umění v Barceloně a získal stříbrnou medaili. Po návratu z cest pobýval v Praze, kde vytvořil několik olejů a akvarelů s pražskými a valašskými motivy. První světovou válku prožil jako důstojník na ruské, rumunské a italské frontě, své zážitky zachytil na četných kresbách a akvarelech (např. Noční pochod, Hořící Brest Litevský ad.). Po krátkém pobytu v Krakově a ve Vídni se usadil 1919 v Brně a věnoval se malování. Z cest po Valašsku, Slovácku, Podkarpatské Rusi, Itálii, Dalmácii, Bulharsku a Rumunsku si přivezl skici a studie krojů, lidové architektury i krajin, které ho inspirovaly pro tvorbu větších malířských a ilustračních děl i drobné grafiky (mj. ex libris, diplomy) či scénografických návrhů pro Národní divadlo v Brně. 1928 byl jmenován mimořádným profesorem kreslení na Ústavu figurálního kreslení a krajinářství ČVŠT v Brně, 1938 zastával funkci děkana odboru architektury a pozemního stavitelství, kde od 1945 vedl Ústav kreslení, na němž působil do 1950.

H. byl všestranný umělec, ovládal četné malířské techniky od miniaturní malby na slonové kosti až po monumentální nástěnné fresky. Vytvářel osobité olejomalby, pastely, tempery i akvarely, originálně kreslil a ilustroval. Vynikal v portrétní malbě, zachytil několik významných osobností z oblasti politiky a školství. Navrhoval kromě talárů univerzitních hodnostářů také výpravy k operním představením Národního divadla v Brně. Různými malířskými technikami zachytil život rodného Valašska (Zabíjačka, Poutnice, Dřevorubci při práci ad.), vytvořil figurální kompozice s náměty ze světa pohádek, pověstí i příběhů zbojnických, pasekářských nebo tuláckých. Věnoval se také krajinomalbě, kromě Valašska, Slovenska a Podkarpatské Rusi byly pro něho zvlášť inspirativní Javorníky, kde si 1930 postavil na hranici Moravy a Slovenska horskou chatu a kde vznikl soubor pohledů na moravskou i slovenskou stranu pohoří. Byl členem Klubu přátel výtvarného umění a Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně. Vystavoval s bratrem Emilem v Topičově salonu (1923), ve Valašském Meziříčí (1934) a několikrát ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Brně a v Hodoníně, samostatně na výstavách Klubu přátel výtvarného umění v Brně, Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně, dále v Prostějově, Ostravě, Vsetíně, Valašském Meziříčí, Frenštátě pod Radhoštěm, každoročně na Zlínských salonech, 1943 se zúčastnil výstavy Umělci národu v Praze. Souborná výstava H. díla se konala v sále kapitulní knihovny v Praze na Hradčanech (1940), ve Slovanském domě v Praze (1948), v Krajské galerii Domu umění v Gottwaldově (Zlín, 1957) a na zámku ve Vsetíně (1983). H. se neoženil a zůstal bezdětný.

Lenka Kudělková

Dílo

výběr: obraz T. G. Masaryk uprostřed akademických funkcionářů při první návštěvě MU v Brně, 1924; nástěnné malby: vila JUDr. H. Bulína st., Brno, Květná ul. 8, po 1924; portréty profesorů Františka Weyra, Karla Engliše, Eduarda Babáka, Bohuslava Hostinského, Karla Čupra, Jaroslava Jiljího Jahna, Karla Rysky, Emanuela Šimka, Václava Bubeníka, Bedřicha Macků, 1919–31; portrét Petra Bezruče, 1949. Obrazy: Sv. Barbora, důl Barbora, Karviná; Poutnice, bazilika Nanebevzetí P. Marie, Sv. Hostýn; Sv. Anna, kostel sv. Anny, Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm; Čtyři jezdci z Apokalypsy; Zpěváci na kůru. Divadelní výpravy: Švanda dudák, Rusalka, Hubička, Dalibor, Dvě vdovy pro ND v Brně.

Literatura

Toman 1, s. 340–341
J. Zamazal, K šedesátinám F. H., in: Naše Valašsko. Sborník prací o jeho životě a potřebách 9, 1946, s. 25–28
J. Pečírka, F. H. (1885–1952), in: Valašsko. Sborník o jeho životě a potřebách 1, 1952, s. 31–34
A. B. Král, Brněnský malíř F. H. a jeho rod, in: Výběr z prací brněnských heraldiků a genealogů, 1988, s. 86–94
SČSVU 3, s. 165
M. Flodrová – M. Menšíková, Pamětní desky a pomníky v Brně, 2004, s. 180
NEČVUD, s. 284
https://encyklopedie.brna.cz (se soupisem literatury, stav ke 12. 9. 2021).

Reference