HLAVOŇ Karel 1930–2009

	Karel HLAVOŇ
Datum narození	21. 1. 1930
Místo narození	Brněnské Ivanovice (Brno)
Datum úmrtí	30. 7. 2009
Místo úmrtí	Bílovice nad Svitavou (u Brna)
Jiná jména	´
Povolání	Filozof‎; Pedagog‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 662. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/81491

HLAVOŇ, Karel, * 21. 1. 1930 Brněnské Ivanovice (Brno), † 30. 7. 2009 Bílovice nad Svitavou (u Brna), filozof, pedagog

Syn Karla H. († 1950), pomocného dělníka v První brněnské strojírně, a Julie, tkadleny a domovnice; měl starší nevlastní sestru Klotyldu. Vyučil se strojním zámečníkem a pracoval jako montážník malých vodních turbín ve stejném podniku. V něm se 1945 stal zakládajícím členem Československého svazu mládeže a po únoru 1948 v rámci tzv. Gottwaldovy výzvy také členem KSČ. 1950 absolvoval roční státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních a 1950–54 studoval filozofii a dějepis na Filozofické fakultě MU. 1954–95 působil v tamním semináři, později na katedře filozofie. Od 1957 byl odborný asistent, získal doktorát filozofie (PhDr. 1966), vzápětí obhájil kandidátskou disertaci Příspěvky k problémům etiky na Filozofické fakultě UK (CSc. 1967) a na brněnské univerzitě se 1979 habilitoval (spis Mravní krize křesťanství a její odraz v teologii šedesátých let). 1971–80 pracoval externě v Ústavu vědeckého ateismu ČSAV v Brně, po reorganizaci na Ústav pro výzkum společenského vědomí a vědeckého ateismu v něm spoluzaložil oddělení etiky (vyvíjelo činnost 1986–89) a vydával časopis Etika (vycházel do 1993).

H., stoupence dialektického materialismu a ateismu, ovlivnil humanistický smysl Marxova a Engelsova učení, dále učitel Josef Macháček, vedoucí filozofického semináře, a rovněž práce Jaroslava Engsta, Milana Machovce, Dragoslava Slejšky, Marie Ossowské, Jiřiny Popelové, Františka Krejčího, Innocence Arnošta Bláhy, Ericha Fromma a Olega Grigorjeviče Drobnického. H. pojetí dějin filozoficko-etického myšlení vycházelo z Hegelova pojetí dějin filozofie, v dějinách etiky zdůrazňoval Immanuela Kanta. V přednáškách studentům se zaměřil na etiku, dějiny etiky i na filozofy tzv. německého klasického idealismu (překládal vybrané pasáže z jejich prací), na francouzské osvícence, později i na anglické empiriky. Kromě toho byl pověřen přednáškami z dějin filozofie pro společný základ (studijní skupiny psychologů a germanistů), úvodu do filozofie i její metodiky. Kromě samostatných spisů zveřejňoval od 1959 stati ve sbornících a časopisech (mj. SPFFBU /řada B/, Filozofický časopis, Sociologický časopis).

Oženil se v listopadu 1954 s Hanou, roz. Palkovskou († 17. 12. 1961 Brno), a měli spolu syna Jiřího (* 1959). Z druhého manželství měl syna Tomáše (* 1969). Katedra filozofie FF MU a brněnská pobočka Jednoty filozofické uspořádaly 2009 zasedání věnované H. památce.

Gustav Novotný

Dílo

výběr: Sborník otázek a odpovědí o náboženství. Náboženská a komunistická morálka, 1959; Malý ateistický slovník, 1962 (s kol.); Diskutujeme o morálce dneška, 1965 (s kol.); Stručný filosofický slovník, 1966 (s kol.); Dějiny předmarxistické filozofie, 1966 (s kol.); Protestantismus a jeho proměny, 1974; Sborník k problematice morálky v soudobé křesťanské ideologii, 1981 (s kol); Náboženství a morálka. Příspěvek ke kritice křesťanské morálky, 1982; Bratrská jednota baptistů v ČSSR, 1984; Kapitoly z dějin české filozofie 20. století, 1992; Česká filozofie ve 20. století, 1995; Demokracie je diskuse. Česká filozofie 1918–1938, 2005. Překlady: J. S. Mill, Utilitarismus, 1995; R. Spaemann, Základní mravní pojmy a postoje, 1995; N. Hartmann, Etika, 1996; týž, Struktura etického fenoménu, 2002; O. Weinberger, Alternativní teorie jednání, 1997; O. Höffe, Immanuel Kant, 2004.

Literatura

SČF, s. 179–180 (se soupisem díla a další literaturou)
J. Gabriel, Zemřel docent K. H., in: Universitas – revue MU, 2009, č. 3, s. 54
týž, Věnováno K. H., in: Studia philosophica 57, 2010, č. 2, s. 91–100 (se soupisem díla)
https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/hlavon.html (se soupisem díla)
cs.wikipedia.org (obě stav k 8. 4. 2021).

Prameny

Archiv MU, Brno, fond A 1 Rektorát, osobní spis K. H., č. 3, kart. 545
tamtéž, fond A 2 Filozofická fakulta, osobní spis K. H., č. 23, kart. 25
Archiv AV ČR, Praha, fond Ústav etiky a religionistiky ČSAV Brno, 1970–90 (s inventářem).

Reference