HLOŽEK Milan 1929–1975

Z Biografický slovník českých zemí
Milan HLOŽEK
Datum narození 7. 2. 1929
Místo narození Kelčice (č. o. Vranovice-Kelčice /u Prostějova/)
Datum úmrtí 13. 1. 1975
Místo úmrtí Martin (Slovensko)
Povolání Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 679–680. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69691

HLOŽEK, Milan, * 7. 2. 1929 Kelčice (č. o. Vranovice-Kelčice /u Prostějova/), † 13. 1. 1975 Martin (Slovensko), scénograf, kostýmní výtvarník

Syn krejčího Tomáše H. a jeho ženy Anežky. 1940–44 absolvoval měšťanskou a průmyslovou školu oděvní v Prostějově, 1944–47 pracoval jako krejčí. 1947–48 byl oděvním návrhářem v Žilině a 1948–51 v Praze. Od 1951 až do smrti působil v Armádním divadle, později Divadle Slovenského národního povstání v Martině. Ačkoliv se původně věnoval návrhům kostýmů, stal se výrazným představitelem moderní scénografické tvorby na Slovensku i v zahraničí. V martinském divadle výtvarně spolupracoval na hře V. Semráda o J. Fučíkovi Nejlepší synové a dcery (1952), navrhl kostýmy pro inscenace Janošík J. Mahena, Najdúch J. Záborského (obě 1953, při novém nastudování Janošíka 1958 realizoval i scénu), Muž s puškou N. Pogodina (1954), Othello W. Shakespeara (1955), Aristokrati N. Pogodina, Paní Bovaryová G. Flauberta (obě 1961). Od počátku divadelního působení ho však přitahovala scénografická tvorba (A. P. Pavlenko, Štěstí, 1951; A. V. Kuzněcov, Povolání, 1952 /s F. Blahovcem/; Molière, Škola žen, 1955; W. Shakespeare, Sen noci svatojánské /uvedeno jako Sen májové noci/, 1961; J. K. Tyl, Jan Hus; J. G. Tajovský, Nový život; Sofokles, Antigona, vše 1956; F. Hrubín, Srpnová neděle, 1958; E. O’Neill, Smutek sluší Elektře, 1964). Samostatný scénický návrh realizoval po nástupu do martinského divadla v komedii J. Hollého Geľo Sebechlebský (1952). Navázal dalšími hrami (C. Goldoni, Zaľúbenci; I. Stodola, Marína Havranová; V. Višněvskij, Optimistická tragedie). Dynamicky pojatými scénami zaujal v Čechovově Rackovi, Steinbeckově O myších a lidech (obě 1963), v Shakespearově Juliu Caesarovi (1964), v Lermontovově Maškarádě (1965) a v dramatech Kočka na rozpálené plechové střeše T. Williamse (1966), Smrt obchodního cestujícího A. Millera (1967), Matka J. Barča-Ivana (1971), Zurabája O. Zahradníka (1973) či Hamlet W. Shakespeara (1974). H. dynamické výpravy byly významnou složkou představení režisérů D. Jandy, O. Haase a P. Rímského. Ve spolupráci s M. Pietorem, I. Petrovickým a Ľ. Vajdičkou H. utlumil efektní prvky a zaměřil se na akcentování dramatičnosti prostoru. Vedle více než sto dvaceti scénických výprav pro divadla (kromě martinského spolupracoval též s jinými slovenskými, českými a zahraničními scénami) realizoval na čtyřicet výprav pro televizní inscenace. Navrhl scénu a loutky do pohádky B. Svatoně Ukradený míč (1962), uvedené v Loutkovém divadle v Žilině. Jako člen Svazu slovenských výtvarných umělců se zúčastnil kolektivních výstav (Praha, Budapešť, Káhira, São Paulo, Vídeň), vystavoval také samostatně (Martin 1962, Lvov 1964, Rijeka 1967). Výtvarnému umění (malba, grafika, knižní ilustrace) se věnuje také dcera Dagmar Hložeková (* 18. 11. 1955 Martin), která je autorkou otcova náhrobku na Národním hřbitově v Martině.

Anna Šourková

Literatura

  • BLS 3, s. 470
  • ČBS, s. 214
  • ESL 2, s. 267
  • SČSVU, 3, s. 176
  • Pražské quadriennale jevištního výtvarnictví a divadelní architektury, 1971, s. 15n.
  • L. Lajcha, Súčasná slovenská scénografia, Bratislava 1977, s. 74n.
  • Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, tamtéž 1989, s. 466
  • Lexikón osobností mesta Martin, Martin 2006, s. 85–86
  • I. Mojžišová – D. Poláčková, Slovenská divadelná scénografia 1920–2000, Bratislava 2004, s. 267
  • Z. Ďuriška, Národný cintorín v Martine, Martin 2007, s. 183n. Biografické články: Slovenské divadlo 24, 1976, s. 429–448
  • Film a divadlo 21, 1977, č. 26, s. 2
  • nekrology, in: Film a divadlo 19, 1975, č. 4, s. 14
  • Javisko 7, 1975, č. 4, s. 121
  • Výtvarný život 5, 1975, s. 121.

Reference