HOŘÍNEK Antonín 1911–1988

Z Biografický slovník českých zemí
Antonín HOŘÍNEK
Datum narození 13. 1. 1911
Místo narození Netolice
Datum úmrtí 23. 2. 1988
Místo úmrtí Praha
Povolání Hudební skladatel‎
Hudební interpret‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 112. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/68593

HOŘÍNEK, Antonín (též Tony), * 13. 1. 1911 Netolice, † 23. 2. 1988 Praha, trampský písničkář, hudební skladatel

Pocházel z rodiny četníka. Po studiích na gymnáziu a strojnické průmyslové škole absolvoval Vysokou školu obchodní. Již na průmyslovce vedl Trampský pěvecký klub, který zpočátku neměl dost rozsáhlý repertoár, proto se H. pokusil o vlastní tvorbu. První písničku Někdy však přece jen složil 1928, na desce vyšla ve vydavatelství Ultraphon. Po 1931 zpíval v trampském sboru Duncan, ve třicátých letech založil trampský soubor Hořínkova parta (šest mužských hlasů, kytara a havajská kytara), nahrávky písní byly vydány na deskách firem Ultraphon, Esta, Homocord; často vystupoval také v Radiojournalu. H. složil a otextoval více než sto padesát převážně trampských písní, z nichž mnohé byly ve své době velmi populární (Aljaška, Anita, Pán sedmi moří, Řeka nás volá, Přijď na chvíli, A to je ta hvězda, Cesta domů, Tuláku chudý či Stříbrná hvězda). Na svých prvních aranžích spolupracoval s dirigentem a skladatelem Eduardem Ingrišem, který patřil k jeho přátelům. Ke spoluautorům se řadili také Jenda Korda, Leopold Korbař nebo Daisy Jelenová. Od šedesátých let 20. století byl H. zaměstnán jako producent ve vydavatelství gramofonových desek Panton. Díky spolupráci s Leopoldem Korbařem a Slávkem Ostrezím 1965–88 vyšlo v Pantonu sedmnáct sešitů Trampských romancí. H. se podílel také na stejnojmenném trampském pořadu, který měl premiéru 1966 v pražské Lucerně a poté byl reprízován po celé republice. 1969–75 se v Pantonu zasloužil o vydání dlouhohrajících desek Trampská romance40 let s trampskou písničkou v interpretaci souborů Westmeni, Červánek, Setleři, Inkognito kvartet, Rackové, Jeseteři a Krajánci. Po odchodu do důchodu trávil většinu roku na své chatě v trampské osadě Liboháj (u Chotěboře).

Marie Makariusová

Literatura

Reference