HOŘICA Ignát 1859–1902

	Ignát HOŘICA
	;
Datum narození	28. 7. 1859
Místo narození	Brno
Datum úmrtí	3. 4. 1902
Místo úmrtí	Marseille (Francie)
Povolání	Spisovatel‎; Redaktor nebo žurnalista‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 110–111. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47749

HOŘICA, Ignát (pseud. I. H. Bučovský), * 28. 7. 1859 Brno, † 3. 4. 1902 Marseille (Francie), novinář, spisovatel, politik, voják

Syn Ignáta H., písaře c. k. okresního úřadu v Bučovicích, kde H. prožil dětství. Vystudoval reálku v Brně a kadetní školy tamtéž a v Terstu. V hodnosti důstojníka byl přidělen k 45. pěšímu pluku rakousko-uherské armády v Sanoku (dnes v Polsku), se kterým se 1878 zúčastnil okupačního tažení do Bosny a Hercegoviny. Posléze sloužil u 28. pěšího pluku v Praze a Českých Budějovicích. Během vojenského cvičení navštívil Dalmácii. 1884 z armády odešel kvůli nedostatku financí na kauci, která mu umožnila uzavření manželství. Vzpomínky na armádní prostředí zúročil při literární tvorbě.

H. přijal 1885 místo redaktora časopisu Svobodný občan, jenž vycházel ve Slaném. 1886 vstoupil do redakce Plzeňských listů. Samostatně vydával v Plzni čtrnáctideníky Český západ a Na stráži. Po jejich zániku (1889) působil v Brně, kde s Adolfem Stránským založil Moravské listy. 1890 se natrvalo usadil v Praze jako redaktor Národních listů a spisovatel. Zajišťoval zpravodajství z rakouského Slezska, kde rovněž přednášel a inicioval budování knihoven, a šířil tak povědomí o situaci tamějších obyvatel české národnosti. Napsal o něm několik publikací (Pamatujte na Slezsko!, 1895; Obrázky ze Slezska, 1896; Listy z Čech a Obrázky z Moravy a ze Slezska, 1898). Podobně podporoval Čechy žijící ve Vídni. 1891 řídil žurnalistickou kancelář Jubilejní výstavy v Praze. 1893 se stal redaktorem časopisu Hostomil, určeného hostinským a dalším živnostníkům. Redigoval věstník Zprávy vývozní, vydávaný Vývozním spolkem pro Čechy, Moravu a Slezsko, a spolupracoval s časopisy Osvěta, Vojenské listy a Vyšehrad. Od počátku devadesátých let 19. století psal zejména povídky, novely a črty z vojenského prostředí (Drobné črty a povídky vojenské; Z vln života. Vojenské a jiné črty a novelky, obojí 1893; Smutné i veselé z Bosny a Hercegoviny. Ze zápisků mladého důstojníka, 1909). Výjimku představoval román Věra Budínská (1891) popisující život městské společnosti. H. ovládal řadu cizích jazyků (němčinu, francouzštinu, chorvatštinu, polštinu, angličtinu, ruštinu a italštinu). Přeložil do češtiny divadelní komedii chorvatského spisovatele Eugena Kumičiće Rodinné tajemství (asi 1891) a díla francouzských spisovatelů Émila Zoly Doktor Pascal (1893) a Marcela Prévosta Polopanny (1895).

H. byl zvolen 1897 poslancem říšské rady ve Vídni za mladočeskou stranu v městské kurii (volební obvod Příbram, Březové Hory, Hostomice, Dobříš, Radnice a Blatná). Mandát obhájil ve volbách 1901. V poslanecké sněmovně zastával funkci zapisovatele, prosazoval česko-polskou spolupráci a vyjadřoval se k vojenským otázkám. 1899 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu v doplňujících a 1901 v řádných zemských volbách. Díky erudici a řečnickému talentu patřil k výrazným českým politikům. Oženil se 1885 v Praze s Marií, roz. Laudovou (1867–1931), herečkou Národního divadla. V manželství se narodily dcery Marie (* 1886), rozv. Klossová, provd. Januštíková, a Vlasta (* 1887). H. zemřel náhle na ozdravném pobytu ve Francii. Pohřben byl v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Michal Valeček

Dílo

výběr: Drobné črty a povídky, 1891; Kresby a příběhy, 1894; Na Černé Hoře, 1895; Z lidské bídy; Osoby a věci v Chorvatsku, obojí 1896; O poměrech Čechů a Němců v zemích českých v Rakousku se zřetelem k událostem v roce 1897, 1898; Povídky a feuilletony, 1901.

Literatura

OSN 11, s. 581
28, s. 593
MSN 3, s. 302
BL 1, s. 682
Ficek 2, s. 51–52 (se soupisem díla a literatury)
LČL 2/1, s. 283–284 (se soupisem díla a literatury)
Slezsko 11, s. 55 (se soupisem díla a literatury)
Almanach říšské rady (1901–1906), M. Navrátil (ed.), 1901, s. 50, 173
R. Cejnek, Za I. H., 1902, passim
J. S. Machar, Při sklence vína, 1929, s. 66–70
Z. Pechrová, I. H., důstojník, novinář, spisovatel, 2014 (se soupisem pramenů a literatury, bakalářská diplomová práce, PedF UK, Praha), passim
F. Havlíček, I. H.: c. k. důstojník na slovanském jihu, 2021 (se soupisem literatury, bakalářská diplomová práce, FF JČU, České Budějovice), s. 8–12
https://www.psp. cz/eknih/1895skc/4/stenprot/003schuz/s003002.htm (stav k 8. 9. 2022)
cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 8. 9. 2022)
zprávy o úmrtí: T. (O. Theer), I. H., in: Lumír 30, 1901–1902, č. 19, s. 225
I. H., in: Národní listy 4. 4. 1902, s. 1–2
I. H. †, in: Lidové noviny 5. 4. 1902, s. 1
I. H. †, in: Opavský Týdenník 5. 4. 1902, s. 1
K úmrtí I. H., in: Brněnské noviny 5. 4. 1902, s. 2.

Prameny

MZA, Brno, sbírka matrik, řkt. f. ú. Brno – sv. Tomáš, matrika nar. (1858 až 1864), sign. 17001, fol. 132

AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. Žižkov – sv. Prokop, matrika odd. (1883–1887), sign. ŽKP O1, fol. 119
NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 198, obr. 44 a 50.

Reference