HOŠEK Jaroslav 1909–1983

Jaroslav HOŠEK
Datum narození	7. 11. 1909
Místo narození	Turnov
Datum úmrtí	18. 5. 1983
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎ Fotograf‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 128–129. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143547

HOŠEK, Jaroslav, * 7. 11. 1909 Turnov, † 18. 5. 1983 Praha, fotograf, knižní a propagační grafik, malíř

V Praze absolvoval 1927 vinohradskou reálku. Současně 1925–26 externě studoval grafické techniky u Rudolfa Mudruňky na Uměleckoprůmyslové škole a 1927 v krajinářské speciálce Otakara Nejedlého na AVU, 1927–30 se soukromě vzdělával u Antonína Hudečka. Ačkoliv se v mládí věnoval intenzivně krajinomalbě, jeho malířská práce je dnes neznámá. 1927–33 byl tajemníkem Klubu architektů a redaktorem jeho orgánu Stavba. Jako levicový tramp a člen Internacionální socialistické asociace woodcrafterů (ISAW, tzv. junáci přírody a práce) se trvale přeorientoval na časopiseckou a knižní grafiku. 1931–32 upravoval měsíčník ISAW Slunce, 1933–35 pracoval jako grafik ve vydavatelství YMCA, v redakcích periodik Ahoj na neděli a Kulturní večerník. Používal pseudonymy Josef Simon, Jaroslav Diviš a Agaj. Přijímal grafické zásady Karla Teigeho. 1935–38 byl propagačním grafikem Melantrichu, 1937 studijně navštívil Paříž, 1939 navrhl fotomontáže pro světovou výstavu v New Yorku, 1939–43 vedl Galerii nakladatelství J. R. Vilímek (dnes Špálova galerie), kde uspořádal zejména výstavu Duchovní námět v českém malířství a sochařství a vydal její katalog (1942). Od 1943 byl druhým tajemníkem SVU Mánes, od 1945 redaktorem nakladatelství Čin, 1949–70 vedoucím propagace Gramofonových závodů a později Supraphonu.

Největší H. přínos zůstal v oblasti fotografie. Od 1931 byl členem filmové a fotografické skupiny (Film-foto) Levé fronty, řízené Lubomírem Linhartem. Jako samouk fotografoval od 1927, profesionálně vyspěl v Melantrichu pod vedením Karla Hájka. Aktivně se podílel na hnutí sociální fotografie, v němž se pod vlivem Teigovým zaměřil na fotografie bydlení podložené sociologickým studiem. Jeho soubory ze třicátých a čtyřicátých let neztratily uměleckou a dokumentární hodnotu. Zmapoval např. skalní obydlí na pražských předměstích v letech hospodářské krize. Seznámil se s tvorbou sovětských, německých a francouzských fotografů, jeho fotomontáže pro tiskovou propagaci a plakát čerpaly z příkladu Ladislava Sutnara, Johna Heartfielda, Alexandra Rodčenka aj. H. knižní grafika sledovala cíle mezinárodní avantgardy (Jan Noha: Pro žízeň života, nakladatelství Jana Fromka 1933). Poslední jeho prací byla úprava monografie Čestmíra Berky Grafické dílo Emila Filly (1969). Koncem šedesátých let byl H. výtvarným redaktorem Gramo-revue, do normalizovaného Svazu českých výtvarných umělců nebyl přijat. Místo posledního odpočinku nalezl na hřbitově v Dolním Bezděkově (č. o. Bratronice /u Kladna/).

Martin Kučera

Literatura

Toman 1, s. 375; SČSVU 3, s. 280; L. Linhart, Sociální fotografie, 1934, passim; Encyklopedie českých a slovenských fotografů, 1993, s. 124–125; https://cs.isabart.org/person/7630 (stav k 9. 9. 2022).