HOBZEK Josef 1908–1989

Josef HOBZEK
Narození	6. 4. 1908
Místo narození	Hradec Králové
Úmrtí	15. 6. 1989
Místo úmrtí	Hradec Králové
Povolání	Teoretik nebo historik státu a práva‎ Uměnovědec nebo historik umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 694-695
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69705

HOBZEK, Josef, * 6. 4. 1908 Hradec Králové, † 15. 6. 1989 Hradec Králové, právník, historik, pracovník památkové péče

Syn středoškolského profesora Bohumila H., ředitele dívčího gymnázia v Hradci Králové; synovec královéhradeckého sídelního biskupa Josefa Doubravy (1852–1921). Po maturitě na klasickém gymnáziu v rodišti studoval 1926–32 na Právnické fakultě UK v Praze (JUDr.) a současně 1927–32 na Filozofické fakultě UK historii, dějiny umění a křesťanskou archeologii; byl žákem právního historika Jana Kaprase, historika Josefa Pekaře a historika umění Josefa Cibulky. S Pekařem navázal osobní přátelství, stal se jeho právním zástupcem a posléze vykonavatelem jeho závěti; 1945 se po delší známosti oženil s Pekařovou neteří Marií Brožovou (1910–1988). V letech 1936–47 pracoval jako tajemník rektorátu Uměleckoprůmyslové školy, resp. Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, 1948–53 působil v památkovém odboru Ministerstva školství, věd a umění, 1953–58 ve Státní památkové správě a 1958–76 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, kde spojil svou právnickou a uměleckohistorickou erudici.

Vedle úřední činnosti se věnoval badatelské, popularizační a editorské práci. Zprvu se zabýval právními dějinami doby Karla IV. (Maiestas Carolina a římské právo, 1933), historií staršího českého dějepisectví (České dějepisectví doby barokní a osvícenské, 1941) a českého výtvarného umění. Pečoval o literární odkaz Josefa Pekaře, společně s Josefem Klikem připravoval reedice jeho prací a výbory z jeho díla, editoval sborník Josef Pekař. O jeho mládí, životě a odkazu (1941) a napsal několik populárních biografií tohoto historika (Josef Pekař, národní dějepisec, 1940). Po druhé světové válce se zaměřil především na ochranu a soupis uměleckých památek; postupně publikoval řadu drobných monografií o českých hradech, zámcích a klášterech (Ploskovice. Státní zámek a památky v okolí, 1961; Střekov, 1962; Duchcov; Zákupy, 1975; Kulturní památka Doksany, 1983), průvodců a map (Mapa hradů a zámků v Československu, 1956; Mapa kulturních památek ČSSR, 1962) a dále knihu Kláštery v českých zemích z hlediska památkové hodnoty (1987). Zabýval se také teorií a historií památkové péče (Vývoj památkové péče v českých zemích, 1987) a bibliografií památkové literatury. Do odborných časopisů přispíval články věnovanými jednotlivým památkám i osobnostem umělecké historiografie a historické vlastivědy. Byl spoluautorem souboru Kapitoly z českého dějepisu umění (1987). Ve své době patřil k největším znalcům českého kulturního místopisu. Podílel se na přípravě řady lexikografických děl (spolupracoval s Encyklopedickým institutem ČSAV) a byl renomovaným autorem věcných a jmenných rejstříků historických publikací. V období komunistického režimu se spolu s dalšími neoficiálními historiky snažil podle proměnlivých možností udržovat kontinuitu odkazu Gollovy školy a meziválečného českého dějepisectví i právní vědy. Byl činný v tradičních dějepisných a vlastivědných spolcích (Historický klub, Společnost přátel starožitností, Klub Za starou Prahu).

L: ČBS, s. 216; Tomeš 1, s. 471–472; Kutnar, rejstřík; M. Flegl, J. H. – historik a památkář (K devadesátému výročí narození), in: Zprávy památkové péče 58, 1998, č. 5, s. 150–151.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš