HOCHMAN Jan 1894–1971

Jan HOCHMAN
Datum narození	28. 2. 1894
Místo narození	Strměchy (č. o. Pelhřimov)
Datum úmrtí	9. 3. 1971
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎ Právník‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 755. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143766

HOCHMAN Jan, * 28. 2. 1894 Strměchy (č. o. Pelhřimov), † 9. 3. 1971 Praha, advokát, politik

Pocházel ze staré českobratrské rodiny, otec byl evangelickým farářem. Po maturitě na reálném gymnáziu v Plzni si 1912 zapsal práva na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, jeho studia přerušila první světová válka. V posledních ročnících školy byl činný ve studentských spolcích; 1920 patřil k zakladatelům Obrodného hnutí československého studentstva a vypracoval jeho stanovy (JUDr. 1920). Po soudní a advokátní praxi se věnoval advokacii, 1925–51 ve vlastní kanceláři v Žitné ulici. Patřil k nejvýznamnějším pražským advokátům, zastupoval čelné osobnosti hospodářského a politického života. Působil v Československé národní demokracii, později v Národním sjednocení. 1923 se podílel na založení týdeníku Demokratický střed a zformování politické frakce, jež se kolem něj seskupila. Jako důvěrník, právní zástupce a vykonavatel závěti Karla Kramáře a jeho ženy Naděždy Nikolajevny ovlivňoval zákulisní dění ve straně a v kruzích české politické pravice. Přátelsky se stýkal s kancléřem prezidenta Masaryka Přemyslem Šámalem a s generálním ředitelem Živnostenské banky Jaroslavem Preissem. Ve spolupráci s nimi usiloval o smír mezi Karlem Kramářem a T. G. Masarykem, resp. mezi národními demokraty a politickou skupinou „Hradu“. Osobní přátelství ho pojilo s Václavem a Milošem Havlovými; ve třicátých letech zastupoval Podniky bratří Havlů a filmovou společnost A–B, v jejíž správní radě zasedal. V době německé okupace se angažoval v zápase o záchranu českých firem před ovládnutím a pohlcením firmami německými, udržoval kontakty s protektorátní reprezentací a s domácím odbojem, 1944–45 byl vězněn. Počátkem padesátých let a po likvidaci soukromých advokátních kanceláří odešel do advokacie v severočeském pohraničí, od konce padesátých let pracoval v advokátní poradně číslo 1 na Národní třídě v Praze. Od začátku třicátých let do 1952 vlastnil tzv. Krausovu vilu ve stylu geometrické secese (Na Zátorce čp. 289/3 v Praze-Bubenči, postavena 1908–09, architekt Emil Králíček), která je dnes památkově chráněna.

Josef Tomeš

Literatura

• K. Wanatowiczová, Miloš Havel, český filmový magnát, 2013, rejstřík
• F. Ježek, Mnichovská krize. Memoárové poznámky na okraj tragických dnů utrpení a hanby, 2016, rejstřík
• V. M. Havel, Mé vzpomínky, 2018, rejstřík.