HOCHSTETTER Carl Christian 1818–1880

Carl Christian HOCHSTETTER
Narození	11. 3. 1818
Místo narození	Brno
Úmrtí	22. 11. 1880
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	Farmakolog nebo farmaceut‎ Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 757-758
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47559

HOCHSTETTER, Carl Christian, * 11. 3. 1818 Brno, † 22. 11. 1880 Vídeň (Rakousko), botanik, farmaceut, chemik, podnikatel

Syn botanika Christiana Ferdinanda H. (* 16. 2. 1787 Stuttgart /Německo/, † 20. 2. 1860 Reutlingen /Německo/), který působil 1816–24 jako protestantský pastor v Brně. Nevlastní bratr geologa Ferdinanda H. (* 30. 4. 1829 Esslingen am Neckar /u Stuttgartu, Německo/, † 18. 7. 1884 Oberdöbling /Vídeň, Rakousko/), kterého proslavily výzkumy na Novém Zélandu, ačkoliv bádal i v severozápadních Čechách (Karlovy Vary, Rabštejn nad Střelou). H. získal vzdělání ve Württembersku, kde absolvoval studium farmacie. 1838 se zúčastnil přírodovědné exkurze na Azorské ostrovy pořádané cestovatelským spolkem, který založil jeho otec. Na ostrovech se H. věnoval botanickému výzkumu; shromáždil rozsáhlou sbírku rostlin. Podnikl studijní cesty také do Anglie a Portugalska. 1839 vstoupil do služeb moravského politika a průmyslníka, knížete Karla Huga von Salm-Reifferscheidt. Působil v jeho železárnách v Blansku, poté byl asistentem v cukrovaru v Ikerváru (Maďarsko) a 1840–41 ředitelem cukrovaru v Althausenu (Německo). 1841–43 pracoval H. v chemické laboratoři Heinricha Gustava Magnuse na berlínské univerzitě, kde prováděl výzkum v oboru cukrovarnictví. 1842 objevil minerál hydrotalcit, základní složku léků proti žaludečním potížím.

Roku 1843 se přestěhoval do Brna. Na Dornychu, později připojeném k Brnu, vybudoval s podporou textilního podnikatele Karla Offermanna továrnu na výrobu hydroxidu draselného a kyseliny kyanovodíkové. Po spojení s Georgem Schickardtem ze Stuttgartu (1845) byla továrna rozšířena a přejmenována na Chemische Werke Hochstetter und Schickardt AG. Spolu s Josefem Mariou von Miller zu Aichholz, majitelem velkoobchodu a peněžního ústavu ve Vídni, H. založil 1850 První rakouskou továrnu na sodu (Erste österreichische Sodafabrik) v moravskoslezském Hrušově (Ostrava). Místo bylo vybráno díky železničnímu spojení se solnými doly v Haliči. Provoz byl zahájen 1851–52. Poblíž vznikla výrobna kameninového zboží, především nádob k přepravě a skladování kyseliny solné. H. řídil továrnu osobně do 1866, kdy přesídlil do Vídně. Investoval i do jiných průmyslových odvětví; byl např. podílníkem vídeňské vápenky a cementárny Perlmooser, cukrovaru v Háji ve Slezsku či lokomotivky ve Floridsdorfu (Vídeň). Zastával funkce ve správních radách akciových společností, zejména v chemickém průmyslu. 1862–66 byl poslancem slezského zemského sněmu v Opavě. 1867 se stal členem OŽK ve Vídni, krátce působil jako člen zkušební komise na vídeňské technice. H. patřil mezi zakladatele chemického velkoprůmyslu v Rakousku. Byl pohřben na hřbitově v Grinzingu (Vídeň).

H. se dvakrát oženil. Zplodil jedenáct dětí, z nichž vynikli synové z druhého manželství. Ferdinand H. (* 5. 2. 1861 Hrušov /Ostrava/, † 10. 11. 1954 Vídeň /Rakousko/) byl profesorem anatomie na lékařských fakultách ve Vídni a Innsbrucku. Alfred H. (* 22. 11. 1862 Hrušov /Ostrava/, † 14. 10. 1943 Brno) vystudoval polytechniku ve Vídni a Curychu. Stal se prezidentem Spolku moravských průmyslníků a Moravské eskomptní banky, 1900–02 byl členem brněnské obecní rady. Po otci převzal řízení chemické továrny v Brně. Výrobní program zaměřil na chemikálie, plyny a barviva, před první světovou válkou jej rozšířil o škrobárenství. Za první republiky patřila brněnská škrobárna k nejmoderněji vybaveným závodům daného odvětví. Firma byla 1946 začleněna do Spolku pro chemickou a hutní výrobu, n. p., Praha. Další syn Robert H. (1866–1930) se prosadil jako obchodník, 1916 byl nobilitován s přídomkem von Burgwald. Zastával funkci ředitele Škodových závodů ve Vídni.

L: ÖBL 2, s. 344–345 (se soupisem díla a literatury); NDB 9, s. 293–294 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 641; Slezsko 4, s. 48–49 (se soupisem literatury); Myška 1, s. 178–179 (se soupisem pramenů a literatury); B. Smutný, Brněnští podnikatelé a jejich podniky 1764–1948, 2013, s. 166–168; https://encyklopedie.brna.cz (se soupisem pramenů a literatury, stav k 5. 6. 2021); de.wikipedia.org (se soupisem literatury).

Petr Kašing