HOCK von Zweibrücken Theobald 1573–1624

	Theobald HOCK von Zweibrücken
Datum narození	23. 8. 1573
Místo narození	Limbach (Německo)
Datum úmrtí	1624
Místo úmrtí
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎; Spisovatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. . (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/77878

HOCK von Zweibrücken, Theobald (též Höck, Hoeck von Zwaybruck), * 23. 8. 1573 Limbach (Německo), † asi 1624, politický agent, úředník, básník

H., který se hlásil ke kalvinismu, navštěvoval 1586–89 evangelické gymnázium (Schola illustris) v areálu zrušeného kláštera v Hornbachu (Porýní-Falc), které bylo jako předstupeň univerzitního studia vzdělávacím ústavem pro budoucí duchovní a úředníky. V devadesátých letech 16. století pravděpodobně sloužil místodržícímu v Horní Falci Kistiánovi I. z Anhaltu. Asi 1598–99 přešel do Čech, nejprve k pražskému rudolfínskému dvoru, kde již působil jeho příbuzný Hans H. († asi 1648). Od 1600 H. našel uplatnění jako německý sekretář Petra Voka z Rožmberka, nejprve v Českém Krumlově, od 1602 v Třeboni, kde se zpočátku podílel i na pořádání a rozšiřování rožmberské knihovny. Záhy měl na starosti především německojazyčnou politickou korespondenci Petra Voka. Podílel se na rozvíjení Rožmberkových kontaktů s představiteli nekatolické opozice, a zvláště 1607–09 hrál významnou roli při jeho vyjednáváních se zástupci protihabsburské politiky falckého tábora v říši (zejména s Kristiánem I. z Anhaltu). Roku 1601 vydal tiskem sbírku lyrických básní Schönes Blumenfeldt (Krásná květnice), která je dnes vysoce ceněna jako mimořádně kvalitní poezie předznamenávající v literatuře přechod renesance v baroko. Na její vytištění přispěl Petr Vok, s jehož podporou byl H. spolu s mladším bratrem Anastasiem († po 1620) povýšen 24. 2. 1602 do říšského šlechtického stavu s přídomkem von Zweibrücken. Snaha dosáhnout přijetí do českého rytířského stavu H. dovedla ke genealogickým machinacím, na nichž se podílel Hans H., působící u pražského apelačního soudu. Zfalšovaným dokumentem (údajnou konfirmací privilegia z 1405, již měl vystavit 1548 císař Karel V.) Hockové doložili, že jejich rod náleží k prastaré říšské šlechtě.

Roku 1610 jako novopečení rytíři získali statek Žumberk v jižních Čechách, který jim za zlomek skutečné ceny prodal Petr Vok z Rožmberka, který si H. mimořádně cenil a považoval ho za svého důvěrníka. V září 1611 také uhradil většinu nákladů na H. velkolepou svatbu s Anežkou Kolikrejtarovou z Kolikrejtu († po 1646). H. po majetkovém oddělení od Hanse H., jenž 1612 kvůli neshodám převzal část žumberského statku (Chvalkov), energicky zveleboval Žumberk. Širší areál tamní tvrze a kostela nechal obehnat novým opevněním plnícím spíše reprezentativní než obrannou funkci a do jedné z bašt umístil svou rozsáhlou knihovnu. Současně v Žumberku horlivě prosazoval kalvínskou reformaci. Kolem 1615 přistoupil k radikální „očistě“ tamního kostela, která vyvolala nevoli v katolických kruzích. K odporu proti H. se připojila část katolických příbuzných mezitím zemřelého Petra Voka, nespokojená s testamentem posledního Rožmberka. H. byl v polovině 1617 předvolán do Prahy, kde proti němu byla vznesena zřejmě neopodstatněná obvinění ze zfalšování Vokovy závěti a z podvodu při prokazování původu za účelem přijetí do rytířského stavu. Byl zatčen, uvězněn v Bílé věži na Pražském hradě a v březnu 1618 odsouzen k trestu smrti. Následně mu byl zabaven Žumberk, který musela opustit jeho manželka a malá dcerka. Odsouzení H. usnadnily jeho dlouholeté majetkové rozepře s Hansem H., který svědčil proti němu a byl za to (po zabavení Chvalkova) omilostněn. H. kauza měla zřetelné konfesijní pozadí. Od popravy jej uchránilo vypuknutí českého stavovského povstání, 1. září 1619 byl propuštěn na svobodu. Jeho další osudy nejsou jasné. Podle některých (ne všeobecně přijímaných) interpretací následně bojoval pod Kristiánem I. z Anhaltu a pak sloužil jako sekretář Petru Arnoštovi II. z Mansfeldu.

Tomáš Sterneck

Literatura

A. Rybička, Poslední Rožmberkové a jejich dědictví VI, in: ČMM 55, 1881, č. 3, s. 366–375
A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého 3. Budějovsko, 1884, s. 246–251
OSN 11, s. 481
M. H. Jellinek, Th. H.s Sprache und Heimat, in: Zeitschrift für deutsche Philologie 33, 1901, s. 84–122
týž, Zu Th. H., in: tamtéž 34, 1902, s. 413–421
F. Mareš, Německý básník Th. H. v službách Rožmberských, in: Věstník AV ČR 13, 1904, č. 3, s. 147–163, 247–263
A. Hübscher, Zu Th. H. Biographisches und Textkritisches, in: Zeitschrift für deutsche Philologie 52, 1927, s. 123–126
A. Leitzmann, Zu Th. H., in: Beiträge zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur 51, 1927, č. 2, s. 195–205
M. H. Jellinek, Beiträge zur Textkritik und Erklärung des Schönen Blumenfelds, in: Zeitschrift für deutsches Altertum und deutsche Literatur 69, 1932, č. 3, s. 209–216
A. Kraus, Th. H., in: Věstník KČSN, třída pro filosofii, historii a filologii 1935, č. 3, s. 1–69
K. Fleischmann, Th. Höck und das sprachliche Frühbarock, 1937
W. Brauer, Th. H., in: Zeitschrift für deutsche Philologie 63, 1938, s. 254–284
E. von Kamptz, Th. Höck, ein Prager Dichter des Frühbarock, in: Prager Jahrbuch 3, 1943, s. 83–87
F. Čapek, Soudní pře Jana H. z Z. s jeho poddanými, in: JSH 27, 1958, č. 4, s. 121–124
NDB 9, s. 295–296
Th. Höck, Schönes Blumenfeld. Kritische Textausgabe, K. Hanson (ed.), 1975
W. Kühlmann, Vom Weiterleben eines Verschollenen. Th. H. als „Commissarius“ Ernst von Mansfelds am Oberrhein (1621/22), in: Wolfenbütteler Barock-Nachrichten 8, 1981, s. 189
E. Czucka, Poetologische Metapher und poetischer Diskurs. Zu Th. H.s „Von Art der Deutschen Poeterey“, in: Neophilologus 71, 1987, č. 1, s. 1–23
J. Pánek, Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance, 1989, s. 305, 314, 315, 328, 339–340, 379, 383, 384–385
G. Dünnhaupt, Th. H., in: Personalbibliographien zu den Drucken des Barock 3, 1991, s. 2112–2114
V. Bok, Poznámky k životu a dílu Th. H. z Z., in: Opera historica 3, 1993, s. 233–242
V. Bůžek, Rytíři renesančních Čech, 1995, s. 56–64
V. Bok, Die Bibliotheken von Th. und Hans Höck von Z. nach einem Inventar von 1618, in: Buchwesen in Spätmittelalter und Früher Neuzeit, U. Weiß (ed.), 2008, s. 341–356
E. Wohlschläger, Th. H. – Poet und Herr der Feste Sonnberg von 1610 bis 1618, in: Glaube und Heimat. Monatsschrift der heimatvertriebenen Böhmerwäldler, Freunde des Böhmerwaldes und des Böhmerwaldmuseums Passau 60, 2008, č. 8, s. 14–16
D. Kovář, Několik inventářů sídel Českobudějovicka z doby předbělohorské (Chvalkov, Lustenek, Rudolfov a Žumberk), in: Táborský archiv 14, 2009, s. 135–174
týž, Tvrze, hrady a zámky Českobudějovicka, 2011, s. 166–167, 337–341
A. Kubíková, Závěti Petra Voka z Rožmberka, in: Archivum Trebonense 12, 2011, s. 127–148
D. Kovář, K otázce datování a funkce opevnění tvrze Žumberka, in: ČSPSČ 120, 2012, č. 1, s. 48–56
V. Bůžek, Th. H. z Z. mezi Amberkem, Třeboní a Žumberkem, in: Opera romanica 14, 2013, s. 149–163
P. Pavelec, Nástěnné malby v kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Žumberku jako médium paměti a „Institutio Christianae religionis“, in: Průzkumy památek 20, 2013, č. 1, s. 81–92
A. Aurnhammer, Höck, Th., in: Frühe Neuzeit in Deutschland 1520–1620. Literaturwissenschaftliches Verfasserlexikon 3, W. Kühlmann (ed.), 2014, s. 354–365
K. Schauder, Von Limbach nach Prag. Das abenteuerliche Leben von Th. H., in: Saarpfalz Jahrbuch 2015, s. 31–40
Th. H.s Schönes Blumenfeldt (1601). Texte und Kontexte, R. G. Bogner – S. Singh (ed.), 2019
cs.wikipedia.org (stav k 2. 8. 2021).

Reference