HODÁČ František Xaver 1883–1943

	František Xaver HODÁČ
	;
Datum narození	21. 8. 1883
Místo narození	Brno
Datum úmrtí	10. 3. 1943
Místo úmrtí	Zlín
Povolání	Ekonom nebo statistik‎; Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 697–698. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47484

HODÁČ, František Xaver, * 21. 8. 1883 Brno, † 10. 3. 1943 Zlín, právník, národohospodář, pedagog, politik, publicista

Syn Františka H. (1845–1930) a Gabriely, roz. Kallinové. 1902 maturoval na slovanském gymnáziu v rodišti. Původně se chtěl věnovat historii umění, psal básně, literární a divadelní kritiky, nakonec však vystudoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (JUDr. 1907). V akademickém roce 1905/06 předsedal Svazu českoslovanského studentstva v Praze. Poslouchal rovněž přednášky historika Jaroslava Golla na Filozofické fakultě, s jehož dcerou Adou (Adélou, 1883–1969), malířkou, se 1909 oženil. Spolu vychovali syna Ivana H. (1910–1993), důstojníka a automobilového závodníka, a dceru Natašu Hodáčovou (1912–1988), herečku vystupující pod jménem Gollová. S herečkou Annou Sedláčkovou (1887–1967) měl H. nemanželskou dceru, herečku Marcelu Sedláčkovou (1926–1969).

Během studia ho ovlivnil národohospodář Albín Bráf, 1907–08 se školil v prestižním semináři ekonoma Eugena Philippoviche-Philippsberga ve Vídni. Po návratu praktikoval v otcově advokátní kanceláři a připravoval se na akademickou dráhu. Od 1911 pracoval jako sekretář Jednoty průmyslníků pro Moravu a Slezsko a seznámil se tam s Tomášem Baťou. Za první světové války sloužil jako důstojník ve Válečné ústředně pro obuv ve Vídni, kde umožnil získat armádní zakázky firmě Baťa. Účastnil se protirakouského odboje, stal se tajemníkem brněnské pobočky tajného výboru Maffie.

V meziválečném období patřil k vůdčím osobnostem československého hospodářského života. V červnu 1918 založil s Jaroslavem Preissem Ústřední svaz českých (záhy československých) průmyslníků, v němž zastával postupně funkce generálního tajemníka (1918–33), člena předsednictva a místopředsedy (1933–35). Dále byl členem bankovního výboru Ministerstva financí (1919–26) a bankovní rady Národní banky československé (1926–29), stoupencem ekonomické politiky Aloise Rašína a odpůrcem Karla Engliše. 1922 se stal také místopředsedou Konfederace zaměstnaneckých organizací Československé republiky. Působil rovněž jako člen správního výboru Mezinárodního úřadu práce (1919), generální komisař československé účasti na Mezinárodní výstavě dekorativního umění a průmyslu v Paříži (1925–26) anebo jako člen přípravného výboru pro hospodářskou konferenci při Radě Společnosti národů (1927). Po Mnichovu předsedal Státní hospodářské radě při prezidiu vlády. 1940–42 vedl národohospodářské oddělení Baťova Studijního ústavu ve Zlíně a 1942–43 zasedal v dozorčí radě firmy Baťa.

H. se habilitoval 1911 na české technice v Brně jako soukromý docent hospodářské politiky, finanční vědy a statistiky. Od 1919 vyučoval na pražském ČVUT, kam byla jeho docentura přenesena a kde byl 1922 jmenován řádným profesorem národního hospodářství, hospodářské politiky a finanční politiky. Statistiku a národohospodářskou politiku přednášel do 1922 na Vysoké škole obchodní v Praze.

Jako schopný politik se před první světovou válkou angažoval v Lidové straně pokrokové na Moravě, 1918–34 v Československé národní demokracii, 1934–38 v Národním sjednocení (místopředseda) a od listopadu 1938 do března 1939 ve Straně národní jednoty (místopředseda). 1929–35 byl poslancem Národního shromáždění (člen výboru rozpočtového, ústavně-právního, zemědělského a sociálně-politického). Jako vynikající řečník často vystupoval na parlamentní půdě i na stranických schůzích s projevy zaměřenými vedle národohospodářské tematiky na zahraničně politické otázky a problémy obrany republiky. Na konci dvacátých a počátkem třicátých let byl zastáncem odklonu od dosavadní protihradní a radikálně nacionální orientace své strany. V polovině třicátých let inicioval program koncentrace celé české nacionální pravice na bázi Národního sjednocení. V září 1938 patřil k odpůrcům kapitulace před nacistickým Německem a přijetí mnichovského diktátu. Za německé okupace spolupracoval s národnědemokratickou složkou domácího protinacistického odboje.

H. publikační činnost nebyla obsáhlá, práce se týkaly především financí. V závěru života pracoval na rozsáhlém díle o dějinách českého průmyslového podnikání. Redigoval Moravsko-slezskou revui, Průmyslový věstník (od 1914) a Obzor národohospodářský (od 1926). Byl členem Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, České společnosti národohospodářské (kde často přednášel), Britské společnosti pro Československo, Společnosti přátel Lužice, Společnosti Národního muzea, Hlaholu a několika dalších korporací. Pohřben byl v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Gustav Novotný

Dílo

výběr: Nálady 1901–1902. Básně, 1902; Kalendář moravského a slezského studentstva 1904–1905 (editor), 1904; K poměru pokrokové mládeže a moravské strany lidové, 1904; K jednání o nápravě zemských financí. Poznámky politicko-hospodářské, 1909; Finanční účast království a zemí při zřizování vedlejších železnic předlitavských. S všeobecnou částí o klasifikaci železnic a hospodářské povaze železnic vedlejších, 1910; Úvahy k otázce náhrady škody. Řada prvá, 1912; Stanovisko české Moravy k investičnímu programu ministerstva železnic pro léta 1913–1925, 1913; K šedesátinám Jana Adamce, 1915 (s B. Macalíkem); Tschechoslowakei. Streiflichter auf Kultur und Wirtschaft, F. Weil (ed.), Frankfurt am Main 1924 (s kol.); Jaroslavu Preissovi. 1870–1930. Několik vzpomínek, 1930 (s kol.); Tomáš Baťa. Život a práce hospodářského buditele, J. Herman – Z. Pokluda (eds.), 2015. Tištěné přednášky: O železničních potřebách západní Moravy, 1911; Zemská hospodářství království a zemí na říšské radě zastoupených, 1912; Pro moravskou universitu [proslov na manifestaci v Praze 9. 11. 1913], 1914; Řeč poslance dr. H. v debatě o prohlášení předsedy vlády v poslanecké sněmovně ve středu dne 9. listopadu 1932 o nápravě státních financí, hospodářských úkolech a národních i politických otázkách, 1932; Deset úkolů Národního sjednocení, 1934; O středoevropských otázkách hospodářských, 1937; Hospodářství nového Česko-Slovenska, 1938; Účast zaměstnanců na zisku, 1940.

Literatura

OSND 2/2, s. 1166
M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 1, 1998, s. 223–224
Kolář Elity, s. 91–93
Tomeš 1, s. 472
V. Mixa – V. Šádek – J. Tille, Dr. H. k padesátým narozeninám, 1933
nekrolog, in: Lidové noviny 12. 3. 1943, s. 3
F. Valina, F. H., in: Naše věda. Kritický měsíčník 23, 1944, s. 31–32
J. Dvořák, F. X. H. a Jan Stocký. Dvě osobnosti Národohospodářského ústavu Vysoké školy speciálních nauk ČVUT v Praze, in: Práce z dějin Akademie věd. Série C, 3. Věda v českých zemích za druhé světové války, 1998, s. 207–224
J. Čechurová, Česká politická pravice. Mezi převratem a krizí, 1999, s. 121 a rejstřík
M. Lustigová, Karel Kramář, 2007, s. 361 a rejstřík
J. Tomeš, Nacionalismus a demokracie. Úskalí české nacionální strany v meziválečnném Československu, in: E. Broklová – J. Tomeš – M. Pehr, Agrárníci, národní demokraté a lidovci ve druhém poločase první Československé republiky, 2008, s. 130–213
J. Mařica, Od Československé národní demokracie k Národnímu sjednocení, 2018, s. 264 a rejstřík
https://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/rejstrik/jmenny/hc.htm
https://www.euro.cz/byznys/frantisek–xaver–hodac–obrance–ceskych–zajmu–860492
cs.wikipedia.org
https://encyklopedie.brna.cz (vše stav k 18. 5. 2021).

Reference