HODŽA Fedor 1912–1968

	Fedor HODŽA
Datum narození	4. 11. 1912
Místo narození	Budapešť (Maďarsko)
Datum úmrtí	17. 9. 1968
Místo úmrtí	New York (USA)
Povolání	Právník‎; Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 709–710. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/51900

HODŽA, Fedor, * 4. 11. 1912 Budapešť (Maďarsko), † 17. 9. 1968 New York (USA), politik, diplomat, právník, publicista

Syn politika, diplomata a publicisty Milana H. (1878–1944) a Ireny, roz. Pivkové (1886–1961), organizátorky ženského hnutí a osvětové pracovnice; měl dvě sestry. Mládí prožil v Praze, kde po maturitě na gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu UK (JUDr. 1936). Vstoupil do Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci) a 1938–39 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Po rozbití republiky emigroval do Francie. Na podzim 1939 se v Paříži společně s otcem podílel na založení a formulování programu Slovenské národní rady, která měla představovat centrální orgán slovenské emigrace, rozcházející se s benešovskými koncepcemi druhého odboje a poválečného uspořádání ČSR především v národnostní otázce. Za druhé světové války zůstal v exilu, do 1940 byl pracovníkem československého velvyslanectví v Paříži, po kapitulaci Francie odešel do Velké Británie, kde působil v aparátu MZV a Ministerstva zemědělství exilové vlády. Kritizoval centralistické (čechoslovakistické) koncepce londýnského exilu i prosovětskou orientaci jeho zahraniční politiky. Po odchodu otce do USA (1941) se postupně sblížil s benešovským politickým táborem a v srpnu 1944 se stal členem Státní rady. Na podzim 1944 byl prezidentem Benešem jmenován politickým poradcem vládního delegáta pro osvobozené území Československa Františka Němce a vyslán na Podkarpatskou Rus, kde se stal svědkem násilné kampaně za její připojení k Sovětskému svazu. Po příchodu na osvobozené území Slovenska se počátkem 1945 stal členem Slovenské národní rady a současně vstoupil do Demokratické strany. Na jejím sjezdu v červenci 1945 byl zvolen generálním tajemníkem, v této funkci patřil k nejbližším spolupracovníkům předsedy strany Jozefa Lettricha. 1945–46 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění. Po parlamentních volbách v květnu 1946, které Demokratická strana i díky jeho organizačním schopnostem na Slovensku vyhrála, se stal poslancem a členem zahraničního výboru Ústavodárného Národního shromáždění. Na podzim 1947 čelil společně s dalšími představiteli Demokratické strany diskreditační kampani řízené komunisty, proti níž se ostře vymezil v parlamentní rozpravě 16. října 1947. Bezprostředně po komunistickém převratu emigroval společně s dalšími funkcionáři Demokratické strany do USA. Žil v New Yorku, kde se zapojil do aktivit poúnorové demokratické emigrace, spoluzakládal četné organizace a spolky, přispíval do exilových a krajanských periodik. V duchu politických koncepcí svého otce (federace, středoevropská spolupráce) se snažil ovlivnit činnost Rady svobodného Československa. Po jejím rozkolu stál 1963 u zrodu Stálé konference slovenských demokratických exulantů, spolupracoval při vydávání časopisu Naše snahy. In memoriam byl 1991 vyznamenán Řádem T. G. Masaryka III. třídy.

Alena Táborecká

Literatura

BLS 3, s. 483
ČBS, s. 216
Tomeš 1, s. 474
Pejskar 1, s. 86–88
M. Barnovský, Na ceste k monopolu moci. Mocenskopolitické zápasy na Slovensku v rokoch 1945–1948, Bratislava 1993
L. K. Feierabend, Politické vzpomínky 1–3, 1996, rejstřík
M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 2/1, 1998, s. 224–225
Sprievodca slovenským zahraničím, Bratislava 2001, s. 261
Z. Dvořáková, Politikové na útěku, 2004, s. 38, 230
J. Malíř – P. Marek a kol., Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004, 2, 2005, rejstřík
F. D. Raška, Opuštění bojovníci. Historie Rady svobodného Československa, 2009, rejstřík
M. Syrný, Slovenskí demokrati 44–48. Kapitoly z dejín Demokratickej strany na Slovensku v rokoch 1944–1948, Banská Bystrica 2010, rejstřík
J. Rychlík, Češi a Slováci ve 20. století, 2012, rejstřík.

Prameny

Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, Matrika doktorů UK IX. (1934–1937), inv. č. 9, s. 4260.

Reference