HODIC z Albert Josef 1706–1778

Albert Josef z HODIC
Narození	16. 5. 1706
Místo narození	Slezské Rudoltice (u Osoblahy)
Úmrtí	18. 3. 1778
Místo úmrtí	Postupim (Německo)
Povolání	Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu‎ Mecenáš div. umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 704
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/78486

z HODIC, Albert Josef (též HODITZ), * 16. 5. 1706 Slezské Rudoltice (u Osoblahy), † 18. 3. 1778 Postupim (Německo), mecenáš, kulturní organizátor, spisovatel

Pocházel z početné rodiny hraběte Karla Josefa z H. (1673 až 1741) a Johanny Karoliny von Paczensky und Tenczyn (1676–1725). Otec věnoval pozornost domácí výuce svých dětí, které díky tomu ovládaly řadu cizích jazyků. Bratr Isidor se stal plukovníkem v pruské armádě, další dva bratři se vydali na duchovní dráhu. H. vztah s otcem provázely neshody. Po gymnáziu ve Vratislavi studoval od 1723 rytířskou akademii v Lehnici (dnes v Polsku), kterou nedokončil. Během kavalírských cest navštívil německé země, Švýcarsko, Francii, Anglii, Španělsko a Itálii. Zejména v Itálii načerpal umělecké podněty. Pravděpodobně 1727–32 pobýval ve Vídni a v Praze. 1733 byl imatrikulován na univerzitě v Altdorfu (u Norimberka). Nadchla jej umělecká scéna v bavorském Erlangenu, tou se pak inspiroval ve Slezských Rudolticích. V Bavorsku zřejmě poznal Sophii von Sachsen-Weißenfels (1684–1752), s níž se 1734 oženil. Manželství zůstalo bezdětné. Manželčiným synovcem byl pruský král Fridrich II., jenž patřil mezi H. přátele. Od 1736 působil H. na dvoře císaře Karla VI. a posléze Marie Terezie v hodnosti komorníka; podílel se na přípravě svatby Marie Terezie s Františkem I. Štěpánem Lotrinským. Byl členem vratislavské zednářské lože pod vedením biskupa Filipa Gottharda Schaffgotsche, který jej 1742 pověřil založením první zednářské lóže ve Vídni. Ve stejném roce byl jmenován velitelem husarského pluku pruské armády.

Po otcově smrti H. zdědil panství Slezské Rudoltice, Dolní Povelice a Fulštejn. Rodové sídlo, zámek a jeho rozsáhlý park ve Slezských Rudolticích, nechal velkolepě přebudovat a upravit v barokním stylu. Park zdobily sochy inspirované antickou mytologií, jeskyně, vodopády a vodotrysky. V zámeckém divadle byla uváděna baletní, operní a divadelní představení, jeho repertoár byl obohacen hrami osvícenských autorů (např. Gottfried Ephraim Lessing či Voltaire). Principy osvícenského divadla tam zavedl dramatik a herec Johann Heinrich Friedrich Müller, který scénu 1757–61 vedl a později se prosadil ve Vídni. J. H. F. Müller byl též hraběcím knihovníkem, učitelem a tajemníkem. H. proslul jako milovník kultury a slavností, často překračujících jeho finanční možnosti. Dal vyškolit své poddané jako herce, tanečníky a zpěváky. Mnozí z nich se potom uplatnili v předních evropských divadlech a operních domech. Jedinečná atmosféra přivedla na rudoltický zámek řadu osobností; údajně sem zavítal Voltaire. Slavnost pořádaná u příležitosti návštěvy pruského krále Fridricha II. (1770) se stala významnou kulturní akcí, o níž informoval i zahraniční tisk.

H. byl v 18. století jednou z nejvýznamnějších osobností slezské šlechty. Měl kontakty po celé Evropě, usiloval o smíření Fridricha II. a Marie Terezie. Byl ovlivněn myšlenkami osvícenství a svobodného zednářství. Psal lyrickou poezii; rukopisy jeho veršů jsou uloženy v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Nákladný život jej přivedl do finančních potíží; s podporou Fridricha II. žil od 1776 v Postupimi. Byl pohřben vedle své ženy v kostele sv. Kateřiny ve Slezských Rudolticích. Místní zámek a park po H. smrti zchátraly. Jeho život zachytila krásná literatura (např. J. M. R. Lenz, Der tugendhafte Taugenichts, 1775–76; A. Lewald, Roswalde, 1833; G. Sandová, Consuelo, 1843; J. Richter, Der Wundergraf. Ein närrisches Genie – ein genialer Graf, 1937; B. Jehlíková, Hrabě AlbertHodic. Blázen z Rudoltic, 2009). Prostředí rudoltického zámku, který představoval důležité kulturní centrum Slezska, proniklo do dobových cestopisů (např. B. L. Tralles, Schattenriss der Annehmlichkeiten von Roswalde, 1776) a stalo se inspirací literárních děl (např. J. Kollár, Slávy dcera, 1824; J. K. Chmelenský, Roswald, 1840; G. D’Annunzio, Il Fuoco, 1900; M. I. Caragaile, Craii de Curtea Veche, 1929).

L: Wurzbach 9, s. 83–89 (se soupisem literatury); ADB 12, s. 540–541; Slezsko 7, s. 38–39 (se soupisem díla a literatury); Jakubcová, s. 247–248 (se soupisem pramenů a literatury); F. Sondermann, Notizen über einige Hunde-Epitaphe des Grafen H. (1706–1778), in: Zeitschrift für deutsche Philologie, Bd. 115, 1996, s. 16–32; M. Myška, Hrabě H. a jeho svět. Zámecká kultura ve Slezsku mezi barokem a osvícenstvím, 2011, passim (se soupisem pramenů a literatury); I. Zlá, „Die Demut [kann] mich am sichersten führen.“ Die Widerspiegelung der Religiosität des Grafen A. J. H. (1706–1778) in seinem literarischen Nachlass, in: Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik 29, 2015, č. 1, s. 127–135; táž, Graf A. J. H. (1706–1778) im Spiegel der deutschsprachigen Literatur, in: Acta Facultatis Philosophicae Universitatis Ostraviensis. Studia Germanistica 17, 2015, s. 79–92; táž, Der literarische Nachlass des Grafen A. J. H. (1706–1778) im Fokus seiner Kontakte zum preußischen König Friedrich II. und zur österreichischen Kaiserin Maria Theresia, in: Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slawische Studien 27, 2016, č. 2, s. 23–36; táž, Die Lebensgrundsätze des Grafen A. J. H. im Fokus seines literarischen Schaffens, in: tamtéž 18, 2016, s. 69–75; cs.wikipedia.org (se soupisem literatury a H. portrétem, stav k 7. 6. 2021); de.wikipedia.org (se soupisem literatury a H. portrétem, stav k 7. 6. 2021).

P: ZA, Opava, fondy velkostatek Velké Hoštice a velkostatek Slezské Rudoltice; pozůstalost Eduarda Richtera, inv. č. 6; Österreichische Nationalbibliothek, Wien, Handschriftensammlung, č. série 24176, Fortsetzung der Albert Gräflich Hodizischen Poesien.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Iveta Zlá