HODINOVÁ-SPURNÁ Anežka 1895–1963

	Anežka HODINOVÁ-SPURNÁ
Datum narození	12. 1. 1895
Místo narození	Doubravice (č. o. Moravičany /u Mohelnice/)
Datum úmrtí	1. 4. 1963
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎; Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 706–707. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48737

HODINOVÁ-SPURNÁ, Anežka (roz. Zavadilová), * 12. 1. 1895 Doubravice (č. o. Moravičany /u Mohelnice/), † 1. 4. 1963 Praha, politička, aktivistka ženského a mírového hnutí

Nejstarší ze sedmnácti dětí domkáře a bednáře Františka Zavadila a Anny, roz. Šebestové. Od čtrnácti let pracovala v továrnách v Lošticích a v Olomouci. 1922 odešla s manželem do Prahy, kde nejprve krátce působila jako služebná a poté nastoupila jako dělnice v kapslovně muniční továrny Sellier & Bellot. Od 1918 byla členkou Československé sociálnědemokratické strany dělnické. Pod vlivem říjnové revoluce se přiklonila k marxistické levici a 1921 vstoupila do vznikající KSČ, za niž byla 1927 zvolena do pražského zastupitelstva a městské rady. Na radnici přednesla do 1938 řadu návrhů na zlepšení sociální situace ve městě (podpora pro obyvatele nouzových kolonií, ochrana nájemníků). Angažovala se v hnutí komunistických žen a dalších levicově orientovaných organizacích (Mezinárodní Rudá pomoc, Svaz přátel demokratického Španělska aj.). Od poloviny dvacátých let podporovala proces tzv. bolševizace a činnost levicových radikálů okolo Klementa Gottwalda. 1929 krátce studovala na Mezinárodní leninské škole v Moskvě a byla zvolena poslankyní Národního shromáždění (do 1938). Na veřejnosti vystupovala s bojovnými projevy a dostávala se do opakovaných konfliktů se státním aparátem, při nichž využívala poslanecké imunity. Několikrát byla imunitním výborem sněmovny vydána k trestnímu stíhání a poté odsouzena ke krátkodobým trestům. 1931 se stala členkou ústředního výboru KSČ (do 1936), v létě 1935 se zúčastnila VII. kongresu Komunistické internacionály v Moskvě. Články přispívala do komunistického tisku, zvláště do časopisů Komunistka a Rozsévačka. Po mnichovské dohodě byla vedením KSČ vybrána ke stranické práci na Západě. V březnu 1939 unikla zatčení gestapem, o měsíc později překročila ilegálně hranice do Polska a odtud odplula do Velké Británie, kde setrvala až do jara 1945. Podílela se na činnosti Jednotné československé skupiny CRTF (Czechoslovak Refugee Trust Fund), která pomáhala uprchlíkům a organizovala kulturně-politické akce. Byla předsedkyní levicového Klubu československých žen, členkou předsednictva nadstranické Rady československých žen ve Velké Británii. Po navázání diplomatických styků mezi Sovětským svazem a londýnskou exilovou vládou se na podzim 1941 stala členkou Státní rady a zasedala v jejím politickém a sociálním výboru. Současně začala vystupovat v československém rozhlasovém vysílání BBC.

Dne 8. dubna 1945 byla v Košicích za své nepřítomnosti zvolena členkou (prozatímního) ÚV KSČ. V tomto orgánu zůstala až do konce života, s výjimkou 1954–58, kdy byla pouhou kandidátkou. 1945–63 vykonávala za olomoucký kraj mandát poslankyně (Prozatímního, Ústavodárného) Národního shromáždění. V říjnu 1945 byla jako první žena v československých dějinách zvolena místopředsedkyní parlamentu, funkci zastávala do 1960. Během únorového převratu 1948 se ujala funkce předsedkyně Akčního výboru Národní fronty v Národním shromáždění a výrazně přispěla k ovládnutí parlamentu komunisty a k eliminaci jejich politických odpůrců. Zasadila se o odložení plenárního zasedání na březen a úspěšně vykonávala nátlak na nekomunistické poslance, aby hlasovali pro novou Gottwaldovu vládu.

Po osvobození byla činná v ženském a mírovém hnutí. 1945 se stala předsedkyní Ústřední komise žen při ÚV KSČ, členkou předsednictva Národní fronty žen a místopředsedkyní Rady československých žen. Na kongresu ženských organizací v Paříži byla zvolena místopředsedkyní prokomunistické Mezinárodní demokratické federace žen. Zasazovala se o stejné pracovní podmínky a finanční ohodnocení pro muže a ženy. V únoru 1948 převzala po Miladě Horákové funkci předsedkyně „obrozené“ Rady československých žen, ve vedoucí funkci zůstala i po její přeměně na Československý svaz žen (1950–52) a pak na Výbor československých žen (1952–63). V letech 1949–55 stála v čele Československého výboru obránců míru, 1949 se zúčastnila světového mírového kongresu v Paříži, od 1950 byla místopředsedkyní Světové rady míru. Přetíženost funkcemi vedla k tomu, že se mnohým z nich nemohla dostatečně věnovat. Pro svůj válečný pobyt v Londýně se v éře stalinismu dostala do hledáčku Státní bezpečnosti, represemi nakonec postižena nebyla. Její mocenský vliv zůstal v poúnorovém období velmi omezený.

1922 se provdala za Josefa Hodinu (* 1890), zřízence pražských elektrických podniků, 1932 bylo manželství rozvedeno. V témže roce uzavřela druhý sňatek s Jindřichem (Gríšou) Spurným (* 15. 7. 1906 Skuteč, † 19. 5. 1978 Praha), redaktorem komunistického tisku, členem londýnské Státní rady, náměstkem ministra vnitra (1950–53), velvyslancem v Bulharsku (1957–61), ředitelem Československého ústavu zahraničního (1962–69). Děti neměla. Dvakrát obdržela Řád republiky, dále Řád 25. února I. stupně, Československou cenu míru, čestné občanství města Mohelnice (1946, odejmuto 2021). Byla pochována na hřbitově v Praze-Hrdlořezech.

Zdeněk Doskočil

Dílo

Setkání s osvobozenou Čínou, 1950.

Literatura

MČE 2, s. 800
ČBS, s. 216
Tomeš 1, s. 473
Knapík, s. 101
Život a práce A. H.-S. (Materiál pro schůze a besedy Českého svazu žen), 1973
M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 2/1, 1998, s. 224
J. Pernes, Komunistky s fanatismem v srdci, 2006, s. 7–27
D. Musilová, Z ženského pohledu, 2007, s. 100 (foto)
M. Švermová, Vzpomínky, 2008, passim
F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 2010, s. 376
D. Nečasová, Buduj vlast – posílíš mír. Ženské hnutí v českých zemích 1945–1955, 2011, passim
Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989), sv. I (A–K), P. Anev – M. Bílý (eds.), 2018, s. 439–442
M. Pehr, A. H.-S., in: J. Tomeš a kol., Tváře našich parlamentů. 150 let parlamentarismu v českých zemích 1861–2011, 2012, s. 199–202
A. Eliášová, Mediální obraz A. H.-S., 2019 (magisterská diplomová práce, FSV UK, Praha)
nekrolog: Rudé právo 2. 4. 1963, s. 1
A. H.-S. (rozhlasový pořad, Český rozhlas 6 /nyní Plus/, cyklus Portréty, 2007, autoři J. Sedmidubský – Z. Doskočil)
A. H.-S. (rozhlasový pořad, Český rozhlas Plus, cyklus Ženy tří republik, 2018, autor P. Šmíd)
Milada (celovečerní film, 2017, režie D. Mrnka, A. H.-S. hraje J. Smutná).

Prameny

NA, Praha, osobní fond A. H.-S.
Archiv Poslanecké sněmovny, Praha, fond Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění 1918–1992, osobní spis
ABS, fond Sbírka různých písemností, sign. S-2-28.

Reference