HODIN Josef Paul 1905–1995

Josef Paul HODIN
Narození	17. 8. 1905
Místo narození	Přemyšl (Polsko)
Úmrtí	6. 12. 1995
Místo úmrtí	Londýn (Velká Británie)
Povolání	Uměnovědec nebo historik umění‎
Titul	JUDr., Dr. phil. h. c.
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 704-705
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/140431

HODIN, Josef Paul, * 17. 8. 1905 Přemyšl (Polsko), † 6. 12. 1995 Londýn (Velká Británie), historik umění, spisovatel, překladatel

Syn fotografa Samuela Davida H. (* 1878) a Rachel, roz. Klugové (* 1878), kteří přišli do Prahy z Haliče. Oba rodiče byli židovského původu; zahynuli ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec (Bělorusko) pravděpodobně 1942. Po gymnáziu H. studoval práva na Německé univerzitě v Praze, ale promoval na Právnické fakultě UK (JUDr. 1929). Více se však zajímal o literaturu, filozofii a umění. 1929–31 absolvoval povinnou vojenskou službu v československé armádě. Na základě stipendia ČAVU podnikl 1931–35 studijní cesty za uměním do Německa, Francie, Belgie, Nizozemska, Rakouska, Švýcarska, Švédska, Dánska a Norska. 1931–33 studoval na Umělecké akademii (Kunstakademie) v Drážďanech a na Kunsthochschule v Berlíně. Tehdy napsal romány Fremde Treppen a Der Mörder, z nichž druhý byl oceněn Německou společností věd a umění pro republiku Československou. H. odešel 1933 do Francie, 1935 se přestěhoval do Stockholmu za svou manželkou. Ve Švédsku se uplatnil jako historik a kritik umění se zvláštním postřehem pro skandinávský expresionismus, spisovatel a překladatel. Byl spolupracovníkem uměleckých časopisů (např. Konst-revy /Umělecká revue/ nebo Ord och Bild /Slovo a obraz/). 1940 vydal svou první knihu ve švédštině, monografii o malíři a sochaři Svenu Erixsonovi. 1942 uspořádal výstavu obrazů švédského malíře Ernsta Josephsona, k níž vytvořil katalog. Usiloval o založení Komenského institutu ve Stockholmu. 1944 vyšla H. kniha J. A. Comenius och vår tid (Komenský a naše doba). Od října 1941 do března 1942 předával tajné zprávy československé exilové vládě v Londýně. Byl kvůli tomu ve Švédsku zatčen a odsouzen k deseti měsícům nucené práce za odbojovou činnost na neutrální půdě. E. Beneš se postaral o jeho propuštění na svobodu a 1944 o přesun do Velké Británie, kde H. přijal funkci československého tiskového atašé u norské exilové vlády v Londýně.

Po druhé světové válce studoval dějiny umění na londýnském Courtauldově institutu umění (Courtauld Institute of Art), zároveň napsal biografie Edvarda Muncha (1948) a švédského expresionistického malíře židovského původu Isaaca Grünewalda (1949). V letech 1949–54 byl studijním ředitelem Institutu současného umění (Institute of Contemporary Arts) v Londýně. Na Benátském bienále 1954 získal první cenu za uměleckou kritiku, 1956 se stal spoluvydavatelem odborných časopisů Quadrum (Belgie) a The Journal of Aesthetics and Art Criticism (USA). V šedesátých letech napsal biografii Oskara Kokoschky v angličtině. Působil v předsednictvu Britské společnosti estetiky (British Society of Aesthetics), byl členem britské Královské společnosti a nositelem řady vyznamenání (Královského norského řádu sv. Olafa, Řádu za zásluhy Italské republiky, čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku a Záslužného řádu SRN). Univerzita v Uppsale mu udělila 1969 čestný doktorát. První manželka Birgit Åkessonová (1908–2001) byla tanečnice a choreografka. Ve Velké Británii se oženil podruhé, s Pamelou Simmsovou. H. měl sestry Elsu (* 1904) a Irmu (* 1911), které později žily v Tel Avivu (Izrael).

D: výběr: The Dilemma of Being Modern, London 1956; Ben Nicholson. The Meaning of his Art, tamtéž 1957; Barbara Hepworth, tamtéž 1961; Oskar Kokoschka. The Artist and His Time. A Biographical Study, New York 1966; Kafka und Goethe. Zur Problematik unseres Zeitalters, Hamburg 1968; Emilio Greco. Sculpture & Drawings, New York 1971; Manessier, tamtéž 1972; Modern Art and the Modern Mind, Cleveland 1972.

L: P. Kneidl, Pražská léta německých a rakouských spisovatelů, 1997, s. 225–228; B. Karlsson, Komenský, H., Vaněk a neznámé dokumenty ve stockholmských archivech, in: Unie Comenius. Bulletin. Mimořádné číslo k životnímu jubileu prof. PhDr. Dagmar Čapkové, DrSc., dr. h. c., 12, 2000, s. 45–50; B. Karlsson, Po stopách známých i neznámých Čechů ve švédských archivech, in: ČAS v roce 2002. Ročenka České archivní společnosti, 2003, s. 74–80; táž, H., Vaněk, Schieche and their Writings in Sweden During World War II (and After) in Previous Top Secret Documents in Swedish Archives, in: Scholars in Exile and Dictatorships of the 20th Century, M. Stella – S. Štrbáňová – A. Kostlán (eds.), 2011, s. 189–200 (dostupné z: http://www.science.usd.cas.cz/en/materials.html, stav k 16. 5. 2021); K. Pacner, Československo ve zvláštních službách. Pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914–1989. Díl 2, 1939–1945, 2002, s. 414, 420, 425–427, 429; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 445–446; https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/ (stav k 16. 5. 2021); de.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 16. 5. 2021); en.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 16. 5. 2021).

P: Tate Archive, London, sign. TGA 20062, písemná pozůstalost; NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 186, obr. 2; AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), kart. 454, č. 261; Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, Matrika doktorů Univerzity Karlovy VII. (1928–1931), inv. č. 7, s. 3152.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó