HODR Zdeněk 1908–1984
| Zdeněk HODR | |
| |
| Datum narození | 1. 1. 1908 |
|---|---|
| Místo narození | Žamberk |
| Datum úmrtí | 15. 11. 1984 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Jazykovědec Divadelní interpret nebo herec |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 708–709. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48740 |
HODR, Zdeněk, * 1. 1. 1908 Žamberk, † 15. 11. 1984 Praha, herec, divadelní režisér
Otec Jan H. (* 20. 3. 1875 Slaný, † 15. 12. 1938 Praha) se věnoval divadlu a občas používal jméno Antonín. Hrál v několika kočovných společnostech (Frýdova, Jeřábkova, Sedláčkova), před první světovou válkou krátce provozoval vlastní divadelní společnost, která působila především na Moravě. Následně vystupoval v Divadle v Národním domě v Moravské Ostravě a poté v tamním Národním divadle moravskoslezském. Počátkem třicátých let zanechal divadelní činnosti a odstěhoval se do Prahy, kde se v epizodních rolích uplatnil ve filmu (Písničkář, 1932; Život je pes, 1933; Manželství na úvěr, 1936). Kolem 1903 se v Praze-Libni oženil s herečkou Marií Hodrovou, roz. Bonaventurovou (* 27. 7. 1880 Chrudim, † 21. 5. 1952 Praha), která s ním sdílela divadelní dráhu. Ve třicátých a čtyřicátých letech se v malých úlohách objevila ve více než dvou desítkách celovečerních snímků (Třetí zvonění, 1938; Advokát chudých, 1941; Valentin Dobrotivý, 1942; Jarní píseň, 1944; Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, 1949).
Zdeněk H. se také rozhodl pro herecké povolání. Začínal na jevišti pražské Uranie (1930–32), poté působil ve Východočeské společnosti v Pardubicích (1932–38) a v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích (1938–41), v nichž se pokusil i o divadelní režii. Po návratu do Prahy hrál v Novém divadle (1941–43), odkud odešel do Městského divadla na Královských Vinohradech, kde setrval až do odchodu do důchodu 1976. Vytvořil v něm více než sto převážně vedlejších rolí (např. Robespierre, R. Rolland: 14. červenec; Trofimov, A. P. Čechov: Višňový sad; Palaestrio, Plautus: Tlučhuba, vše 1946; Leopold Štube, B. A. Lavreněv: Přelom; Zikmund, A. Jirásek: Jan Hus; Jan Žižka; Jan Roháč z Dubé, vše 1952; Trissotin, Molière: Učené ženy, 1954; Domingo, F. Schiller: Don Carlos, 1955; Dudakov, M. Gorkij: Letní hosté, 1962; Jonathan Coffin, T. Williams: Noc s leguánem, 1967). Menší a epizodní postavy H. ztvárňoval rovněž ve filmu. Debutoval úlohou gestapáka v okupačním dramatu Václava Wassermanna Nadlidé (1946). Pro štíhlou fyziognomii a intelektuálsky vyhlížející obličej s melancholickým výrazem se stal oblíbeným představitelem lékařů (Karhanova parta, 1951; Botostroj, 1954; Touha Sherlocka Holmese, 1971; Putování Jana Amose, 1983), profesorů a vědeckých pracovníků (Strach, 1963; Nikdo se nebude smát, 1965), úředníků (Přiznání, 1950; Nevěra, 1956; Dům na Ořechovce, 1959; Božská Ema, 1979), učitelů (Velké dobrodružství, 1952; Naše bláznivá rodina, 1968) a důstojníků (Krakatit, 1948; Revoluční rok 1848, 1949; Maratón, 1968; Zítra vstanu a opařím se čajem, 1977). Patrně nejvýraznější úlohu pronásledovaného Žida získal v Radokově filmovém dramatu z období nacistické okupace Daleká cesta (1948). Nemálo hereckých úkolů mu poskytl také dabing, rozhlas a televize (televizní filmy a inscenace Kočár nejsvětější svátosti, 1962; Rekviem za kouzelnou flétnu; Zločin lorda Savila, 1968; Julián odpadlík, 1970; Lidé na křižovatce, 1971; seriály Alexander Dumas starší; Fantom operety, 1970; F. L. Věk, 1971). 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem. Dcera Daniela Hodrová (* 5. 7. 1946) je literární teoretička, spisovatelka a překladatelka.
Zdeněk Doskočil
Dílo
http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis divadelních rolí 1945–1983, stav k 16. 4. 2021).
Literatura
- MČE 2, s. 803
- Fikejz 1, s. 403
- Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 260
- Český hraný film II, 1998
- III, 2001
- IV, 2004
- V, 2007
- VI, 2010, rejstřík
- Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík (též in: http://encyklopedie.idu.cz, stav k 19. 4. 2019)
- http://www.csfd.cz (se soupisem rolí, stav k 16. 4. 2021). Jan a Marie H.: Český hraný film II, 1998
- III, 2001
- Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík (též in: http://encyklopedie.idu.cz, stav k 19. 4. 2019)
- http://www.csfd.cz (se soupisem rolí, stav k 16. 4. 2021).
Prameny
- Divadelní ústav, Praha, dokumentace. Jan H.: SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Slaný, matrika nar. (1873–1876), sign. 38, fol. 138.
Reference
