HOETZEL Jiří 1874–1961

Jiří HOETZEL
Narození	10. 9. 1874
Místo narození	Stanětice (č. o. Zahořany /u Domažlic/)
Úmrtí	21. 7. 1961
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Teoretik nebo historik státu a práva‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 713-714
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47499

HOETZEL, Jiří (též HÖTZL, pův. jm. Hecl), * 10. 9. 1874 Stanětice (č. o. Zahořany /u Domažlic/), † 21. 7. 1961 Praha, právník, pedagog

Syn domkáře Jakuba Hecla a Marie, roz. Hruškové. 1896 maturoval na gymnáziu v Domažlicích a zapsal se na Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1901). Krátce praktikoval u okresního soudu v Domažlicích, odkud přešel k zemskému soudu v Praze a záhy nato nastoupil do advokátní kanceláře J. Říhy v Chlumci nad Cidlinou. 1902 pracoval jako koncipista, později vicesekretář v zemském výboru Království českého. Tam získal od přísedícího prvního odboru a svého učitele Jiřího Pražáka podněty k vlastní publikační činnosti. H. připadl v prvním odboru zemského výboru honební referát; agendu vytěžil 1904–05 v článcích pro časopisy Právník a Samosprávný obzor a pro soubor hesel věnovaných českému honebnímu právu v Sitenského Hospodářském slovníku naučném. Později působil ve třetímu odboru a začal se věnovat stavebnímu právu a právním poměrům okresů. S jeho pracovním zařazením souvisel také německý překlad práce Národnostní poplatnost a zemské Hospodářství v Království českém.

H. se v Praze 1908 habilitoval v oboru správní vědy a správního práva spisem Nauka o správních aktech. Zároveň studie k pojmu veřejné správy. Jeho práce se setkala s příznivým ohlasem, věda o správním právu se teprve formovala. Fakulta jej navíc potřebovala, protože po odchodu Františka Fiedlera do funkce předlitavského ministra obchodu suploval správní právo profesor politické ekonomie Cyril Horáček st. K pražské univerzitě H. 1912 definitivně připoutalo jeho jmenování mimořádným profesorem. Na udělení řádné profesury byl navržen 1916, vídeňské ministerstvo však o něm začalo jednat až o dva roky později (po intervenci pražského profesorského sboru) a 1. října 1918 obdržel jmenování. 1925/26 vykonával úřad děkana Právnické fakulty. 1916 jej jako dopisujícího člena přijala ČAVU, členství a funkce získal v řadě mezinárodních vědeckých společností.

Před vznikem ČSR H. publikoval několik studií věnovaných správnímu řízení. V té době vedl odborný spor s právníkem Františkem Weyrem, který načas přerostl až v osobní nevraživost. 1916 se H. dostal do kontaktu s českou politikou a zároveň s problematikou ústavního práva, a to ve statích pro Sborník věd právních a státních věnovaných postavení korunních zemí v ústavním systému západní části monarchie. 1917 se zapojil do přípravy konceptů postavení československého státu ve federalizované habsburské monarchii.

Krátce po vzniku Československa byl jmenován odborovým radou a přednostou legislativního odboru na Ministerstvu vnitra (jeho placená profesura se dočasně změnila na bezplatnou). V tomto období vypracoval především původní verzi ústavy (1920) a podílel se na diskusích o prozatímní ústavě (1918) či na přípravě návrhu, na jehož základě se měla změnit recipovaná obecní zřízení, a na urychlené přípravě návrhu volebního řádu do obcí. Na fakultu se definitivně vrátil začátkem října 1921. Státní orgány však jeho zkušeností z legislativní práce využívaly i v následujících letech a zvaly ho do různých poradních grémií.

K nedílné součásti H. činnosti patřila práce redaktora, od 1908 pracoval pro nový časopis Správní obzor, vydávaný Klubem konceptních úředníků zemského výboru Království českého. Jako redaktor i autor se významně podílel na vydávání dodnes ceněného pětidílného Slovníku veřejného práva československého (1929–48). Redigoval také Sborník věd právních a státních. Po čtvrtstoletí akademické činnosti přistoupil ke zpracování syntézy československého správního práva a napsal učebnici jeho obecné části (Československé správní právo. Všeobecná část, 1934; zvláštní část připravoval jeho kolega Karel Laštovka, ten však dokončil jen první díl). Pedagogickým účelům a právní praxi měla sloužit také H. drobná přehledová práce s texty příslušných zákonů Soudní kontroly veřejné správy (1924). V meziválečné éře H. pravidelně publikoval v odborných časopisech a příležitostných sbornících.

H. se řadil k průkopníkům české vědy o správním právu, která se začínala intenzivně rozvíjet právě začátkem minulého století. Na univerzitě přednášel až do nuceného penzionování v srpnu 1939, po druhé světové válce už nebyl reaktivován, jen se nakrátko vrátil k práci na nové ústavě (1946 se stal členem sboru expertů, kteří se podíleli na její přípravě).

Od 1902 byl ženatý s Annou Alžbětou Pechánkovou (* 1874), z manželství se narodili syn Ferri (* 1903), který vystudoval pražskou Právnickou fakultu, a dcera Jiřina.

D: výběr: Právní postavení členů honebního společenstva (studie z honebního zákona českého), in: Právník 43, 1904, s. 261–280; Povaha práva honebního a služebnost honitby, in: Právnické rozhledy 5, 1904, s. 235–240; Náhrada škod od zvěře a honbou způsobených, in: Samosprávný obzor 27, 1905, s. 91–98, 139–143; Úprava honebního práva v novějších zákonech rakouských, in: tamtéž, s. 210–216, 257–261, 295–302, 339–342, 353–357; Národnostní poplatnost a zemské hospodářství v Království českém. Odpověď na úvahu prof. dra. bar. Wiesera, L. Dvořák (ed.), 1905 (německy jako: Die nationale Steuerleistung und der Landeshaushalt im Königreiche Böhmen. Antwort auf die Erwägungen des Prof. Dr. Frhr. Wieser, 1905); Jest daň z vyššího služného úředníků dvorských, státních, zemských a fondovních odvozena od přirážek okresních?, in: Právník 45, 1906, s. 397–403; Nauka o správních aktech. Zároveň studie k pojmu veřejné správy, 1907; Obnova správního řízení dle práva rakouského, 1909; Strany v rakouském zřízení správním. Příspěvky k poznání správního procesu, 1911; Záruky a exekuční prostředky v rakouském právu správním, 1915; Hospodářství okresů a obcí, in: Právník 54, 1915, s. 810–813, 852–856; Odborný a laický živel ve veřejné správě, in: Národ 1, 1917, s. 39–41; Výklad §u 19. zákona ze dne 13. listopadu 1918, č. 37 Sb. z. a nař. o prozatímní ústavě, in: Věstník ministerstva vnitra Republiky československé 1, 1919, s. 8; President republiky, in: tamtéž, s. 53–58, 141–142; Ústava republiky Československé. Zákony a nařízení z oboru práva ústavního, 1920; Dr. Ferdinand Pantůček, in: Právník 64, 1925, s. 139–140; Ku vzniku ústavní listiny, in: tamtéž 67, 1928, s. 558–563; Ústavní listina (součást hesla Československo), in: E. Chalupný, Slovník národohospodářský, sociální a politický 1 (A–Č), 1929, s. 474–484; Zákon ze dne 16. června 1937 č. 164 o nejvyšším správním soudu, 1937.

L: OSN 28, s. 582; OSND 2/2, s. 1171; Národní shromáždění československé v prvém roce republiky, 1919, s. 233, 235; F. Weyr, Soustava československého práva státního, 1921, s. 9; AČP, s. 141–142 (s částečným soupisem díla); F. Weyr – Z. Neubauer, Ústavní listina Republiky československé. Její znění s poznámkami, 1931; E. Hácha, Pocta k šedesátým narozeninám Dr. J. H., Bratislava 1934; Z. Tobolka, Jak vznikla ústava Československé republiky z roku 1920, 1946; J. Galandauer, Vznik Československé republiky 1918. (Programy, projekty, předpoklady), 1988, s. 101n.; Antologie české právní vědy, P. Skřejpková – L. Soukup (eds.), 1993, s. 223–226; F. Weyr, Paměti 1, 1999, zejm. s. 316–319; 2, 2001, zejm. s. 84–85, 92–95, 97–99, 236–237; 3, 2004, s. 98–99, 202–204, 209; D. Hendrych, J. H., in: Právník 133, 1994, s. 893–894; DUK 4, s. 81–82 a rejstřík; Tomeš 1, s. 475; M. Kučera, Rakouský občan Josef Pekař, 2005, s. 155, 184–185, 199; L. Vojáček, „Zahozené ústavy“ a jejich záhadní autoři, in: Časopis pro právní vědu a praxi 25, 2017, s. 5–22; C. Horáček, Vzpomínky z mého života, 2017, s. 164; P. Průcha, K životu a dílu profesora J. H., in: J. H., Československé správní právo. Všeobecná část, 2018, s. VIII–XXXII; K. Schelle – J. Beňa – J. Tauchen a kol., Ústava a ústavní systém meziválečného Československa, 2020, zejm. s. 457–463.

P: SOA, Plzeň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Stanětice, matrika nar., odd. a zemř. (1849–1920), sign. 17, fol. 50; Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II. (1900–1908), inv. č. 2, s. 628; fond P I, osobní spis; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 168, obr. 845; fond MV – Stará registratura 1, 1918–1924, kart. 1; www.stanetice.cz/polozka.php?pid=493 (stav k 22. 6. 2021).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ladislav Vojáček