HOFER Josef 1871–1947

Josef HOFER
Narození	19. 11. 1871
Místo narození	Snovídky (u Bučovic)
Úmrtí	8. 3. 1947
Místo úmrtí	Luhačovice, o. Zlín
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎ Náboženský publicista‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 719-720
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47505

HOFER, Josef (pseud. Rectus), * 19. 11. 1871 Snovídky (u Bučovic), † 8. 3. 1947 Luhačovice, kněz, pedagog, spisovatel

Pocházel z rodiny domkáře. 1893 maturoval na gymnáziu v Uherském Hradišti. Na přání rodičů krátce pobýval v teologickém učilišti v Brně, poté vstoupil do armády, jako jednoroční dobrovolník sloužil v Olomouci a Krakově. 1894–96 pracoval jako výpomocný učitel ve chřibské Stupavě (u Buchlova) a v Komárově (dnes Opava). Pedagogickou kvalifikaci si doplnil na učitelských ústavech v Příboru a v Brně. Od 1896 studoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1900 byl arcibiskupem Theodorem Kohnem vysvěcen. 1902–04 pod pseudonymem Rectus kritizoval v sérii článků Naše arcidioecese v olomouckém listu Pozor arcibiskupa Kohna a dal podnět k jeho rezignaci. Jako sympatizant Katolické moderny H. zasáhl do diskusí o kněžském celibátu (1902) a do tzv. Judovy aféry (1906) řešící otázku práva učitele a vychovatele mládeže veřejně vyjádřit svůj kritický postoj vůči katolické církvi a její věrouce. Jako kněz působil v Olomouci, Zábřehu nad Odrou (dnes Ostrava, 1902–04), Polance nad Odrou (č. o. Klimkovice), Strážnici, Slatinicích (1906–10) a 1910–20 na faře ve Starém Hrozenkově, kde se začal věnovat sběru národopisného materiálu a osvětové činnosti ke kulturnímu povznesení zaostalého kraje Moravských Kopanic. Etnografické zápisky se staly podkladem pro H. literární tvorbu publikovanou jak na stránkách periodik (Našinec, Slovácké noviny, Ječmínek), tak samostatně v povídkových souborech. Jeho sběry národopisného materiálu dodnes neztratily dokumentační hodnotu.

H. byl 1913–20 členem Družiny literární a umělecké v Olomouci. Od 1919 působil v reformním hnutí katolického duchovenstva, jako člen organizace radikálních kněží Ohnisko se řadil ke stoupencům prosazení reforem v církvi taktikou via facti. Na Moravě poprvé začal propagovat české mše a kněžské sňatky. 1920 nesouhlasil se založením Církve československé, dával přednost vzniku unijní české katolické církve. Téhož roku se oženil s učitelkou Boženou, roz. Olbranskou (* 12. 6. 1892), nemanželskou dcerou kaplana ve Slatinicích, jako katolický kněz byl suspendován a v únoru 1921 exkomunikován. Vrátil se k učitelskému povolání, 1920–24 byl správcem české menšinové školy v Novosedlech (u Mikulova). 1924 odešel do penze a s rodinou se přestěhoval do Luhačovic.

Jeho publicistika, kterou podepisoval nejen Rectus, ale i dalšími pseudonymy, např. Jakub Posolda či Josef Hříva, se radikálně kriticky zaměřila proti katolické církvi a Římu. Stejně rozhodně H. komentoval dění v Církvi československé, jejíž teologické tápání ho odradilo od kněžského působení. Vážné výhrady měl vůči patriarchům Karlu Farskému i Gustavu Adolfu Procházkovi. H. rozporuplná povaha nespokojeného solitéra ho opakovaně vtahovala do konfliktů s lidmi, pocity přezírání a zneuznání ho dovedly do opoziční skupiny kolem Husovy ligy.

D: Literární práce: Bohyně na Žítkové, 1912; Povídky z Kopanic, 1916; Kopaničářské povídky, 1923; Legenda o svatém Husovi, 1938; Ze života Kopaničářů, 1940. Náboženské tisky: Kněžský celibát v katolické církvi, 1902; Rectus-Briefe an den Olmützer Erzbischof Dr. Theodor Kohn, 1903; Organisované učitelstvo moravské a náboženství (pod pseud. Jakub Posolda), 1903; Prospěje neb uškodí, odstraníme-li náboženství vůbec a náboženství katolické zvláště?, 1906; Volná myšlenka čili Je-li člověk zvířetem, 1909; Lze-li žíti mravně bez Boha a bez jeho přikázání?, 1909; Pokrokáři, agrárníci, sociální demokraté, národní socialisté a – náboženství, 1920; Řecká hierarchie a nižší kněžstvo, 1920; Řím, český nepřítel, 1922; Římská noblesa, 1922; Římská církev v nedbalkách, 1–2, 1931, 1933.

L: OSND 2/2, s. 1171; J. H., Paměti Rectovy, in: Pozor 24. 2. – 3. 4. 1924, s. 1–2; Z pamětí olomouckého arcibiskupa dr. Theodora Kohna, in: Tribuna 7. 10. 1923 – 31. 12. 1924, s. 1–2; Arcibiskup Dr. Theodor Kohn. Vlastní životopis, in: Lidové noviny 11. 5. – 19. 10. 1929, s. 1–2; Poselství. Družina literární a umělecká, 1938, s. 254–255; H. Rectus zemřel, in: Český zápas 19. 3. 1947, s. 72; In memoriam Rectus, in: tamtéž 26. 3. 1947, s. 78; M. Hruban, Z časů nedávno zašlých, 1967, s. 70–74; P. Marek, Prof. ThDr. Theodor Kohn, 1994, s. 39–48; P. Marek – L. Soldán, Karel Dostál-Lutinov, 1998, rejstřík; M. Pavlicová – L. Uhlíková, Co se skrývá za fejetony z roku 1912, in: Národopisná revue 2, 1999, č. 2, s. 114–115; J. Hajduchová, Pan administrátor, in: Bílé Karpaty 7, 2002, č. 2, s. 22–23; P. Marek, Církevní krize na počátku první Československé republiky, 2005, rejstřík; J. Jilík, Žítkovské bohyně, 2005; Lidová kultura, s. 73 (s další literaturou); P. Marek, J. H.-Rectus, in: Acta Universitatis Reginaehradecensis, Humanistica 1, 2008, s. 171–196; týž, Setkání, 2010, s. 268–290; týž, Kohn versus Dostál, in: Arcibiskup Theodor Kohn (1893‒1904), M. Mitáčková (ed.), 2012, s. 34–40; K. Tučková, Žítkovské bohyně, 2012, s. 185–198; J. Jilík, Žítkovské čarování, 2013, s. 162–168, 182–198; L. Blahová, Obraz života obyvatel Moravských Kopanic v díle katolického kněze J. H., 2014 (bakalářské diplomová práce, FF UP, Olomouc); J. Jonová, Theodor Kohn (1845–1915), 2015, rejstřík; V. Hela, Tajemství Bohyní na Žítkové, 2017; Biografický slovník Církve československé, M. Jindra – M. Sladkowski (eds.), 2020, s. 162–164; cs.wikipedia.org (se soupisem díla a další literaturou, stav k 20. 4. 2021).

P: MZA, Brno, sbírka matrik, řkt. f. ú. Nemotice, matrika nar. (1855–1878), sign. 12885, část 4, fol. 64; Archiv Olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve, Olomouc, fond Matěj Pavlík-Gorazd; Etnologický ústav AV ČR, v. v. i, Praha, pracoviště Brno, fond J. H., sign. R 4; LA PNP, Praha, fond Bohumil Zahradník-Brodský; Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, Praha, fond K 40, fond Korespondence E. Dlouhého-Pokorného; ZA, Opava, pob. Olomouc, fond Karel Dostál-Lutinov.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Marek