HOFER Josef 1871–1947

	Josef HOFER
	;
Datum narození	19. 11. 1871
Místo narození	Snovídky (u Bučovic)
Datum úmrtí	8. 3. 1947
Místo úmrtí	Luhačovice, o. Zlín
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎; Náboženský publicista‎; Pedagog‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 719–720. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47505

HOFER, Josef (pseud. Rectus), * 19. 11. 1871 Snovídky (u Bučovic), † 8. 3. 1947 Luhačovice, kněz, pedagog, spisovatel

Pocházel z rodiny domkáře. 1893 maturoval na gymnáziu v Uherském Hradišti. Na přání rodičů krátce pobýval v teologickém učilišti v Brně, poté vstoupil do armády, jako jednoroční dobrovolník sloužil v Olomouci a Krakově. 1894–96 pracoval jako výpomocný učitel ve chřibské Stupavě (u Buchlova) a v Komárově (dnes Opava). Pedagogickou kvalifikaci si doplnil na učitelských ústavech v Příboru a v Brně. Od 1896 studoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1900 byl arcibiskupem Theodorem Kohnem vysvěcen. 1902–04 pod pseudonymem Rectus kritizoval v sérii článků Naše arcidioecese v olomouckém listu Pozor arcibiskupa Kohna a dal podnět k jeho rezignaci. Jako sympatizant Katolické moderny H. zasáhl do diskusí o kněžském celibátu (1902) a do tzv. Judovy aféry (1906) řešící otázku práva učitele a vychovatele mládeže veřejně vyjádřit svůj kritický postoj vůči katolické církvi a její věrouce. Jako kněz působil v Olomouci, Zábřehu nad Odrou (dnes Ostrava, 1902–04), Polance nad Odrou (č. o. Klimkovice), Strážnici, Slatinicích (1906–10) a 1910–20 na faře ve Starém Hrozenkově, kde se začal věnovat sběru národopisného materiálu a osvětové činnosti ke kulturnímu povznesení zaostalého kraje Moravských Kopanic. Etnografické zápisky se staly podkladem pro H. literární tvorbu publikovanou jak na stránkách periodik (Našinec, Slovácké noviny, Ječmínek), tak samostatně v povídkových souborech. Jeho sběry národopisného materiálu dodnes neztratily dokumentační hodnotu.

H. byl 1913–20 členem Družiny literární a umělecké v Olomouci. Od 1919 působil v reformním hnutí katolického duchovenstva, jako člen organizace radikálních kněží Ohnisko se řadil ke stoupencům prosazení reforem v církvi taktikou via facti. Na Moravě poprvé začal propagovat české mše a kněžské sňatky. 1920 nesouhlasil se založením Církve československé, dával přednost vzniku unijní české katolické církve. Téhož roku se oženil s učitelkou Boženou, roz. Olbranskou (* 12. 6. 1892), nemanželskou dcerou kaplana ve Slatinicích, jako katolický kněz byl suspendován a v únoru 1921 exkomunikován. Vrátil se k učitelskému povolání, 1920–24 byl správcem české menšinové školy v Novosedlech (u Mikulova). 1924 odešel do penze a s rodinou se přestěhoval do Luhačovic.

Jeho publicistika, kterou podepisoval nejen Rectus, ale i dalšími pseudonymy, např. Jakub Posolda či Josef Hříva, se radikálně kriticky zaměřila proti katolické církvi a Římu. Stejně rozhodně H. komentoval dění v Církvi československé, jejíž teologické tápání ho odradilo od kněžského působení. Vážné výhrady měl vůči patriarchům Karlu Farskému i Gustavu Adolfu Procházkovi. H. rozporuplná povaha nespokojeného solitéra ho opakovaně vtahovala do konfliktů s lidmi, pocity přezírání a zneuznání ho dovedly do opoziční skupiny kolem Husovy ligy.

Pavel Marek

Dílo

Literární práce: Bohyně na Žítkové, 1912; Povídky z Kopanic, 1916; Kopaničářské povídky, 1923; Legenda o svatém Husovi, 1938; Ze života Kopaničářů, 1940. Náboženské tisky: Kněžský celibát v katolické církvi, 1902; Rectus-Briefe an den Olmützer Erzbischof Dr. Theodor Kohn, 1903; Organisované učitelstvo moravské a náboženství (pod pseud. Jakub Posolda), 1903; Prospěje neb uškodí, odstraníme-li náboženství vůbec a náboženství katolické zvláště?, 1906; Volná myšlenka čili Je-li člověk zvířetem, 1909; Lze-li žíti mravně bez Boha a bez jeho přikázání?, 1909; Pokrokáři, agrárníci, sociální demokraté, národní socialisté a – náboženství, 1920; Řecká hierarchie a nižší kněžstvo, 1920; Řím, český nepřítel, 1922; Římská noblesa, 1922; Římská církev v nedbalkách, 1–2, 1931, 1933.

Literatura

OSND 2/2, s. 1171
J. H., Paměti Rectovy, in: Pozor 24. 2. – 3. 4. 1924, s. 1–2
Z pamětí olomouckého arcibiskupa dr. Theodora Kohna, in: Tribuna 7. 10. 1923 – 31. 12. 1924, s. 1–2
Arcibiskup Dr. Theodor Kohn. Vlastní životopis, in: Lidové noviny 11. 5. – 19. 10. 1929, s. 1–2
Poselství. Družina literární a umělecká, 1938, s. 254–255
H. Rectus zemřel, in: Český zápas 19. 3. 1947, s. 72
In memoriam Rectus, in: tamtéž 26. 3. 1947, s. 78
M. Hruban, Z časů nedávno zašlých, 1967, s. 70–74
P. Marek, Prof. ThDr. Theodor Kohn, 1994, s. 39–48
P. Marek – L. Soldán, Karel Dostál-Lutinov, 1998, rejstřík
M. Pavlicová – L. Uhlíková, Co se skrývá za fejetony z roku 1912, in: Národopisná revue 2, 1999, č. 2, s. 114–115
J. Hajduchová, Pan administrátor, in: Bílé Karpaty 7, 2002, č. 2, s. 22–23
P. Marek, Církevní krize na počátku první Československé republiky, 2005, rejstřík
J. Jilík, Žítkovské bohyně, 2005
Lidová kultura, s. 73 (s další literaturou)
P. Marek, J. H.-Rectus, in: Acta Universitatis Reginaehradecensis, Humanistica 1, 2008, s. 171–196
týž, Setkání, 2010, s. 268–290
týž, Kohn versus Dostál, in: Arcibiskup Theodor Kohn (1893‒1904), M. Mitáčková (ed.), 2012, s. 34–40
K. Tučková, Žítkovské bohyně, 2012, s. 185–198
J. Jilík, Žítkovské čarování, 2013, s. 162–168, 182–198
L. Blahová, Obraz života obyvatel Moravských Kopanic v díle katolického kněze J. H., 2014 (bakalářské diplomová práce, FF UP, Olomouc)
J. Jonová, Theodor Kohn (1845–1915), 2015, rejstřík
V. Hela, Tajemství Bohyní na Žítkové, 2017
Biografický slovník Církve československé, M. Jindra – M. Sladkowski (eds.), 2020, s. 162–164
cs.wikipedia.org (se soupisem díla a další literaturou, stav k 20. 4. 2021).

Prameny

MZA, Brno, sbírka matrik, řkt. f. ú. Nemotice, matrika nar. (1855–1878), sign. 12885, část 4, fol. 64
Archiv Olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve, Olomouc, fond Matěj Pavlík-Gorazd
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i, Praha, pracoviště Brno, fond J. H., sign. R 4
LA PNP, Praha, fond Bohumil Zahradník-Brodský
Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, Praha, fond K 40, fond Korespondence E. Dlouhého-Pokorného
ZA, Opava, pob. Olomouc, fond Karel Dostál-Lutinov.

Reference