HOFFMEISTER Karel 1868–1952

	Karel HOFFMEISTER
	;
Datum narození	26. 9. 1868
Místo narození	Liblice (u Mělníka)
Datum úmrtí	23. 9. 1952
Místo úmrtí	Hluboká nad Vltavou
Povolání	Hudební skladatel‎; Hudební interpret‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 731–732. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47525

HOFFMEISTER, Karel, * 26. 9. 1868 Liblice (u Mělníka), † 23. 9. 1952 Hluboká nad Vltavou, pianista, klavírní pedagog, hudební publicista

Vyrůstal v kultivovaném rodinném prostředí. Otec Karel H. (* 1837) byl přednostou železniční stanice v Liblicích, později oficiálem na pražském ředitelství Severní dráhy a děd Karel H. sloužil jako okresní soudce ve Velvarech. H. matka Franziska, roz. Tonderová, studovala hudbu v pražské škole Josefa Proksche, děd Josef Tonder byl varhaníkem v Bakově nad Jizerou a jako zasloužilý učitel byl 1870 zvolen školním radou.

H. studoval v Praze na gymnáziu a krátce v hudební škole Jana Vaňouse, kde ho učil Bohuslav Jeremiáš. Další školení získal na pražské varhanické škole (v soupisu absolventů registrován jako varhaník pouze 1889). Zároveň se do 1889 soukromě věnoval hře na klavír u Jindřicha Kàana z Albestů. Navštěvoval též přednášky z dějin umění a estetiky na české Karlo- -Ferdinandově univerzitě u Otakara Hostinského. Podobně jako další čeští hudebníci té doby se uplatnil na jihovýchodě habsburské monarchie, 1891–98 vyučoval na hudební škole Glasbena matica v Lublani. Tam začal komponovat a nákladem školy vydal několik skladeb (sbory, melodramy, Rapsodija na slovenske narodne pesni pro klavír ad.). 1899 se vrátil do Prahy na klavírní školu konzervatoře jako adjunkt. Zároveň založil s houslistou Štěpánem Suchým a violoncellistou Bedřichem Váškou soubor České trio (vystupovalo do 1903). Pokračoval v kompozici klavírních drobností a písní, z nichž některé vyšly tiskem v Hudební příloze Zlaté Prahy; přestal komponovat před první světovou válkou. 1904 se oženil s Miladou (* 1882), dcerou Jindřicha rytíře z Jarschů, císařského rady a vrchního inspektora státních drah. 1905 se manželům narodil syn Jaromír.

Již od 1902, kdy byl na konzervatoři jmenován profesorem klavírní hry, se H. soustředil na mnohostrannou pedagogickou práci. Kromě klavíru učil hudební teorii, kompozici a dějiny hudby. Věnoval se pokročilým hudebníkům, ale i začátečníkům, pro něž vydal nové revize známých skladeb pedagogického minima a rozšířených klavírních škol (C. Czerny: Škola zběhlosti, 1948; F. Beyer: Přípravná škola hry klavírní, 1949). Nastoupil na konzervatoř v době, kdy ji ještě spravovalo soukromé sdružení šlechticů (Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen) a záhy se zapojil do reformních snah. Podílel se na práci komise, která připravovala nový studijní řád. V prosinci 1919 byla konzervatoř zestátněna, počeštěna a rozdělena na školu střední a mistrovskou a H. se stal prvním profesorem klavírní hry na mistrovské škole. 1923/24 byl poprvé zvolen rektorem celého ústavu (znovu zvolen 1930–33, 1935/36, 1937/38). Do náplně studia přinesl nové podněty. 1923 byly otevřeny kurzy mikrointervalové kompozice vedené Aloisem Hábou, do nichž se hlásila řada zahraničních zájemců. 1926 se H. zasloužil o zavedení výuky cembala, zapomenutého nástroje, který oživil vrstvy starého repertoáru, a inspiroval tak novou oblast koncertního života.

Pražské konzervatoři věnoval H. více než čtyřicet let. Jeho žáci z mistrovské školy patřili k jádru českého hudebního světa (skladatel Jaromír Weinberger, cembalista Oldřich Kredba, pianisté Věra Řepková, František Rauch, Otakar Vondrovic, Jan Páleníček ad.). H. se snažil vychovávat všestranně vzdělané osobnosti, které by překračovaly pouhý ideál technicky zručného virtuosa. Sám měl široký rozhled a dobře se orientoval v zahraniční literatuře o klavírním umění. Zdůrazňoval nezbytnost všeobecného vzdělání hudebníků a přispíval k němu vlastními texty. Koncertní referáty uveřejňoval v denním tisku. Publikoval v odborných časopisech, ve výročních zprávách konzervatoře (zvl. 1928–39). V příležitostných sbornících uveřejnil desítky studií, z nichž některé vyšly později jako samostatné svazky. Byl redaktorem časopisu Hudební revue (1908–18 s Karlem Steckerem), kam přispěl řadou portrétů výkonných umělců (skladatel a dirigent Karel Kovařovic a harfista Hanuš Trneček, 1908, violoncellista Hanuš Wihan, 1915 ad.). Tematicky ojedinělá pojednání otiskl v měsíčníku Hudební výchova (O moderních metodách klavírních, 1912/13; Vývoj klavírní virtuosity, 1921, ad.). V listech Dalibor a Hudební rozhledy rozebral specifické problémy klavírních děl skladatelů-pianistů (W. A. Mozart, L. van Beethoven, F. Chopin, T. Leschetitzky ad.). V časopiseckých a sborníkových textech shrnul dějiny pražského uměleckého školství (konzervatoř jako celek, varhanická škola a klavírní škola konzervatoře). Vydal malé biografie, zpravidla spojené s rozborem významných děl A. Dvořáka, J. B. Foerstera, Z. Fibicha, L. Janáčka, B. Smetany, J. Suka. H. komplexní monografie Klavír vyšla poprvé v nakladatelství Hudební matice 1923. Je určena profesionálním hudebníkům i vzdělanému publiku; sleduje dějiny nástroje, historický vývoj technických prvků jeho konstrukce, dějiny klavírního umění a vývoj klavírního repertoáru se zvláštním přihlédnutím k české tvorbě. V dalších biografických textech zachytil H. detaily kulturního života své generace a zanechal osobní svědectví o umělcích, s nimiž udržoval blízký kontakt (Vzpomínky [1936]). Byl strýcem malíře a spisovatele Adolfa H. (1902–1973).

Jitka Ludvová

Dílo

výběr: Der Merker. Österreichische Zeitschrift für Musik und Theater 2, sv. 4, Prag II – svazek o Praze; Bedřich Smetana, 1915 (2., revid. vyd. 1917); Vývoj klavírní virtuosity, [1921]; Klavír. O nástroji a hráči. O klavírní hře, pedagogice a literatuře, 1923 (další vyd. 1925, 1939); Antonín Dvořák, 1924; Jan Kubelík, 1941; Josef Klička, 1944; Tvorba Vítězslava Nováka z let 1941–1948, 1949; 50 let s Vítězslavem Novákem, 1949.

Literatura

J. Tonder, zasloužilý učitel a varhaník z Bakova, byl zvolen školním radou, in: Národní listy 10. 6. 1870, s. 5
OSN 11, s. 456
OSN 28, s. 583
OSND 2/2, s. 1173
Pazdírek 1, s. 403 (se soupisem článků v časopisech)
HS 1, s. 451 (se soupisem díla)
J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911 (seznam absolventů varhanické školy, s. 248)
Světozor 11. 10. 1923, s. 54
Na paměť 125 let konzervatoře hudby v Praze, V. Blažek (ed.), 1936, s. 5, 13, 77, 99, 162, 177 (foto s. III)
Z. Böhmová, Kapitoly z dějin klavírních škol, 1973, s. 111, 124, 131
Z. Böhmová-Zahradníčková, Slavní čeští klavíristé a klavírní pedagogové z 18. a 19. století, 1986, s. 70, 163
ČBS, s. 218
Tomeš 1, s. 476
cs.wikipedia.org (stav k 24. 8. 2021).

Prameny

NK, Praha, Hudební oddělení a NM, Praha – České muzeum hudby, rkp. skladeb
SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Byšice – Liblice, matrika nar. (1868–1908), sign. 20, fol. 163
NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 186, obr. 504–506, 508
AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910, krabice č. 95, č. 171
LA PNP, Praha, osobní fond (3 kartony, inventář H. Klímková, 1998). Portréty: http://www.langhans.cz/cz/archiv/online-archiv/name/h/hoffmeister/761/.

Reference