HOFMAN Jan 1883–1945

Jan HOFMAN
Narození	18. 1. 1883
Místo narození	Praha
Úmrtí	24. 1. 1945
Místo úmrtí	Poděbrady
Povolání	Uměnovědec nebo historik umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 735
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47530

HOFMAN, Jan, * 18. 1. 1883 Praha, † 24. 1. 1945 Poděbrady, historik umění, památkář

Syn Jana H. a Boženy, roz. Černochové. Maturoval 1902 na novoměstském gymnáziu a do 1905 studoval na Právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, rok na univerzitě v Innsbrucku, 1906–13 dějiny umění u Karla Chytila na pražské filozofické fakultě. Navštěvoval také přednášky z filozofie, kulturní historie, dějin literatury a knihovnictví, muzikologie, etnografie a folkloristiky. Obhájil rigorózní práci Studie k dějinám architektury klasicistní 1800–1860 v Praze (PhDr. 1924). Dále absolvoval kurzy ochrany památek v Mnichově, Drážďanech, Pasově a ve Vídni. Už za studií byl členem, od 1905 předsedou Svazu českoslovanského studentstva. 1916–19 pracoval jako kurátor Waldesova muzea šatních spínadel v Praze. Další profesní zkušenosti získal v Klubu Za starou Prahu, jehož byl od 1906 jednatelem, v Kruhu pro pěstování dějin umění a 1917–19 jako konzultant Pražského památkového úřadu. Po vzniku ČSR odešel na Slovensko, od 1919 působil v Bratislavě jako první referent pro otázky památkové péče Vládního komisariátu na ochranu památek na Slovensku (od 1922 Státní referát na ochranu památek). 1922 po odchodu vedoucího architekta Dušana Jurkoviče úřad řídil a 1927–38 byl vrchním komisařem. Významně se zasloužil o rozvoj památkové péče a ochranu přírodních památek na Slovensku, podílel se na konceptu prvního zákona na zabezpečení krasových území Slovenska, zřízení přírodních rezervací Vysoké Tatry, Ďumbier, Šúr (u Bratislavy), ptačích rezervací na Dunaji ad. 1923 inicioval založení Slovenského vlastivědného muzea v Bratislavě, angažoval se při vracení slovenských movitých památek a dokumentace z Budapešti, kam byly 1918 neprávem odvezeny. Zajímal se o ochranu flóry a fauny. Od 1922 se jako lektor ochrany památek a muzejnictví na Univerzitě Komenského v Bratislavě podílel na výchově a vzdělávání odborníků. Absolvoval studijní cesty po Evropě, 1933 pobýval v USA, navázal spolupráci s významnými přírodovědci. Propagoval moderní metody památkové péče, především konzervační a restaurátorské. Publikoval články v českém a slovenském tisku (Lidové noviny, Národní listy, Slovenský denník, Prúdy, Slovenský svet, Pressburger Zeitung) a odborné studie (Časopis přátel starožitností českých, Ročenka Kruhu pro pěstování umění, Umění Slovanů, Zprávy památkové péče). Anonymně vydal brožuru Na ochranu národného majetku na Slovensku (1919), která interpretovala památkový objekt jako hmotný majetek národa. Zdůrazňoval význam památkové osvěty, kterou šířil v zájmových organizacích a výtvarných spolcích. Vyvíjel bohatou spolkovou činnost. Po mnichovské dohodě a vyhlášení slovenské autonomie musel v prosinci 1938 ze Slovenska odejít. Přestěhoval se do Prahy. Publikoval též pod jmény J. Dvořák, J. F. Dvořák, Jan Ješek H., Ješek H. 1941 odešel do penze. Zemřel během léčení v lázních.

D: výběr: Zámek Trója u Prahy, in: ČSPSČ 19, 1908, s. 22–30, 84–95; Hellichovy kresby muzejních památek, zejména akvarel spon nálezu páteckého, in: Zprávy Waldesova muzea 4, 1919, s. 56–65 (s R. Kuchynkou); Ochrana památek 1–2 (s kol.), 1921, 1927; O pojmu a významu ochrany památek, 1921; Bratislava s okolím a Malé Karpaty, 1922 (s K. Ptačovským); Stavebné dejiny mesta Bratislavy, Bratislava 1929; Staré umění na Slovensku, 1930; Památky kremnických mincířů z roku 1736, in: Príspevky k praveku, dejinám a národopisu Slovenska, 1931, s. 54–58; Človek a príroda, Bratislava 1934; Príspevky k historickej topografii Bratislavy, tamtéž 1934; Zo zaniklej Bratislavy, tamtéž 1934; Na Slovensku pred vojnou a po vojne, tamtéž 1937; Ochrana technických pamiatok na Slovensku, Banská Štiavnica 1937; Chráňme pamiatky našich otcov!, Bratislava 1938; O bratislavskom hrade, tamtéž 1940.

L: OSND 2/2, s. 1173; ČsB 1 (nestr.); V. Jankovič, Dejiny pamiatkovej starostlivosti na Slovensku v rokoch 1850–1950, in: Monumentorum tutela 10, 1973, s. 31–50; ESL 2, s. 280; P. Valachovič, Zabudnuté výročia J. H., in: Múzeum 31, 1986, č. 4, s. 54–60; I. Ciulisová, J. H. a slovenská pamiatková starostlivosť, in: Pamiatky a múzeá 42, 1993, č. 2, s. 38–39; P. Šopák, J. H. – pokus o portrét, in: Umění 51, 2003, s. 108–121; Tomeš 1, s. 477; NEČVU, s. 290; BLS 3, s. 498–499; M. Orosová, J. H., in: Pamiatky a múzeá 58, 2009, č. 4, s. 68; V. Stockman, J. H., zakladateľ a prvý pracovník štátnej ochrany prírody na Slovensku, in: Chránené územia Slovenska, 2009, č. 78, s. 45–46; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 449–450 (s bibliografií a další literaturou).

P: LA PNP, Praha, osobní fond, 49 kartonů (D. Holmanová, J. Ješek H., 1993, edice inv. č. 493); Archiv Univerzity Komenského, Bratislava, osobní spis; Národný biografický ústav Slovenskej národnej knižnice, Martin, archiv.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Anna Šourková