HOFMEISTER Rudolf Richard 1868–1934

	Rudolf Richard HOFMEISTER
	;
Datum narození	17. 5. 1868
Místo narození	Rožmitál pod Třemšínem
Datum úmrtí	6. 10. 1934
Místo úmrtí	Rožmitál pod Třemšínem
Povolání	Spisovatel‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 745–746. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47542

HOFMEISTER, Rudolf Richard (vl. jm. Jan Rudolf), * 17. 5. 1868 Rožmitál pod Třemšínem, † 6. 10. 1934 Rožmitál pod Třemšínem, spisovatel

Syn jircháře. Jméno Richard je biřmovací. Nedosáhl vyššího vzdělání, které nahrazoval celoživotním studiem odborné literatury v oblíbených oborech geologii a paleontologii, archeologii a historii, o něž se zajímal už jako školák. Vyučil se rukavičkářem v Mariánských Lázních a v Praze (učňovská průmyslová škola pokračovací v Karlíně 1883/84), od 1885 se živil jako dělník a dílovedoucí, od 1894 (po dvouletém večerním kurzu obchodní školy) se stal účetním velkoobchodu. 1895 načas pracoval v továrně na rukavice v bavorském Mnichově. Po otcově smrti se 1896 vrátil natrvalo do rodiště (kromě cesty do Jugoslávie 1925). Založil rukavičkářskou dílnu, za první světové války působil jako úředník vojensky významné továrny, díky tomu nebyl odveden. Po válce se vrátil k živnosti, kterou však vnímal jen jako doplněk své literární práce založené na soustavném sebevzdělávání četbou, studiem v archivech, knihovnách a muzeích.

Jako spisovatel začínal dramatickými pokusy (veršovaná tragédie Attila, která mu přinesla konzultaci u Jaroslava Vrchlického), pak se pokoušel o poezii, ta zčásti vycházela kolem 1890 v časopise Jitřenka či v sociálnědemokratickém tisku (báseň V den 1. května, 1890). Brzy se však věnoval próze, v níž mohl uplatnit shromážděné vědecké poznatky, které nemohl zpracovávat odborně, literární forma mu však umožňovala je ozvláštnit. Díla charakterizovala neobvyklá témata, sklon k mytickému pohledu na dávnou minulost, exaltovaný poetický sloh a expresivní jazyk odpovídající zvyklostem dobové prózy. Tento „básník pravěku“ se těšil čtenářskému zájmu, i když svému původnímu záměru – popularizaci vědy – se příliš nepřiblížil. Během první světové války navázal přátelství se spisovatelem Karlem Matějem Čapkem-Chodem, členem redakce Národních listů, v nichž od 1916 vycházely H. rané prózy. Přispíval též do denního tisku (Národní listy, Lidové noviny, Venkov, Otavan) a kulturních časopisů (Literární rozhledy, Lumír, Topičův sborník, Zlatá Praha, Zvon) aj. Obliba látek z počátků Země a člověka, otvírající prostor pro H. živou fantazii, se projevila už v první povídce o pračlověku, která vyšla 1906 v Otavanu. Ovlivněn českými překlady významných evropských autorů (Johannes Vilhelm Jensen a zejména Joseph-Henri Rosny) chtěl H. podat beletrizovaný obraz „pravěku“ od vzniku planety přes zrození života až po pravěk lidstva. Spolupracoval s podobně naladěným malířem Janem Konůpkem, jenž v poněkud mystickém pojetí a s důrazem na primitivnost pralidí ilustroval většinu jeho knih. H. naopak napsal texty ke Konůpkovým leptům vydaným pod názvem Pravěk (1920). Později H. beletristicky zpracovával život Praslovanů, příběhy ze Starého zákona či starověkou historii Východu. Jeho poslední, posmrtně vydaná kniha Věčné návraty (1935) popisovala oslavy zimního slunovratu v pravěkých a starověkých společnostech. Rodnému kraji a jeho dějinám věnoval především povídky vycházející z archivních podkladů a historických prací.

Ve dvacátých letech se H. těšil větší oblibě než tehdy začínající Eduard Štorch; také část H. tvorby byla určena mládeži, navíc často s důrazem na vlastenectví. Jeho knihy vycházely opakovaně, brzy nato však H. patetický a posléze jednotvárný sloh zastaral a jeho knihy vymizely ze čtenářského povědomí. Byl pohřben na rožmitálském městském hřbitově, ve městě jeho památku připomíná čestné občanství, pamětní desky na rodném domě a bydlišti nebo ulice.

Karel Sklenář

Dílo

Básně samouka R. R. H., 1898; Koloběh slávy a jiné skizzy, 1913; Život v pravěku, 1919; Pravěk Čech 1–3, 1921, 1925, 1929; V jeskynním bludišti moravském; Zátoka života; Extase, úžasy a vidění; Rožmitálské obrázky, 1922; Judith; Neznámá dramata, 1923; Obrazy z pravěku země české; Třemšín, 1924; Malebné toulky po Čechách; Ostrov Ráb, perla Adrie, 1925; Poušť; Pod žezlem Jahvovým, 1926; Čest, 1926–1927; Eopsyché, 1927; V kolébce Praslovanstva; Kosmický smích, Smích všedního života; Sto a jeden den lovce dojmů, 1928; Mojžíš; Nové rožmitálské obrázky, 1929; Zarathuštra, 1930; Paměti literáta (1. Kořeny, 1924; 2. Probíjení, 1926; 3. Cesta člověka, 1931); Březnické obrázky; Luhačovické dojmy, 1932; Uštvaný genius, 1934.

Literatura

OSND 2/2, s. 1175
J. Skutil, R. R. H. a předhistorické romány, in: Rozhledy po literatuře a umění 3, 1934, s. 101
V. Matoušek, Dílo R. R. H. v literatuře pro mládež, in: Úhor 22, 1934, s. 138–139
O. Matoušek, R. R. H., in: Vesmír 13, 1934–1935, s. 111–112
K. Scheinpflug, Básník pravěku, in: Pestrý týden 16. 5. 1942, s. 6
Uštvaný génius a jiné příběhy, F. Hampl (ed.), 1971 (výbor z díla)
R. R. H. – spisovatel, J. Hásek (ed.), 1991
LČL 2/1, s. 225–227 (se soupisem díla a další literaturou)
K. Sklenář, Bohové, hroby a učitelé, 2001, s. 172–211
J. Jirásek, R. R. H. Nezasloužený osud průkopníka literární fantastiky, 2014
Sklenář, s. 223.

Prameny

LA PNP, Praha, osobní fond
Podbrdské muzeum, Rožmitál pod Třemšínem, osobní fond.

Reference