HOHENLOHE Georg Friedrich 1569–1645
| Georg Friedrich HOHENLOHE | |
| Datum narození | 6. 12. 1569 |
|---|---|
| Místo narození | Neuenstein (Německo) |
| Datum úmrtí | 7. 7. 1645 |
| Místo úmrtí | Langenburg (Německo) |
| Povolání | Voják nebo partyzán |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 750. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48750 |
HOHENLOHE, Georg Friedrich (též HOHENLOHE-WEICKERSHEIM, HOLLACH, Jiří Fridrich), * 6. 12. 1569 Neuenstein (Německo), † 7. 7. 1645 Langenburg (Německo), vojevůdce
Člen hraběcí rodiny protestantského vyznání z hradu Hohenlohe ve vesnici Hohlach v dnešním Bavorsku. Syn Wolfganga von H.-Neuenstein (1546–1610) a Magdaleny von Nassau-Dillenburg (1547–1633). Vzdělával se na univerzitě v Ženevě, podnikl studijní cesty do Francie a Itálie. Od 1591 sloužil ve francouzské armádě Jindřicha IV. První tažení do Uher proti Turkům podnikl v hodnosti plukovníka 1595, poté 1597, 1598 a 1600. Tehdy získal uznání císaře Rudolfa II. Habsburského, který ho 1603 jmenoval členem dvorské válečné rady ve Vídni, 1604 generálstrážmistrem a 1605 ho vyslal do Uher bojovat proti Štěpánu Bočkajovi. 1607, po sňatku s Evou z Valdštejna († 1631), získal panství Mladá Boleslav, Králíky a Kosmonosy a byl přijat mezi české stavy. Po propuknutí stavovského povstání 1618 se zapojil do protihabsburského odboje. Na přímluvu falcké politiky byl jmenován spolu s Jindřichem Matyášem Thurnem generállajtnantem stavovského vojska. Spolupráce dvou vojevůdců v čele armády však působila problémy. H. vedl válku neefektivně, jeho pověst zkušeného válečníka se nepotvrdila a v armádě byl neoblíbený. Do prvního polního střetu třicetileté války v září 1618 u Čáslavi dorazil H. s dělostřelectvem pozdě a do dění již nezasáhl. Když táhl Thurn na Vídeň v listopadu 1618 a podruhé v květnu 1619, vázal H. síly císařského generála Karla Bonaventury Buquoye u Českých Budějovic. V červnu 1619 byly H. posily marně očekávány Petrem Arnoštem z Mansfeldu v bitvě u Záblatí. Jeho otálení bylo mnohými považováno za zradu. V prosinci 1619 ho nový český král Fridrich Falcký vyslal do Prešpurku vyjednávat o spojenectví s Gáborem Bethlenem a uherskými stavy.
Po prohrané bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 uprchl ze země a císařem Ferdinandem II. byl dán do klatby. Když v létě 1623 získal milost, žil na panství Weikersheim zděděném po otci. Poté co se 1631 do války zapojil švédský král Gustav II. Adolf, sloužil H. krátce v jeho vojsku. Po Gustavově smrti následujícího roku však H. službu opustil a 1634 ho Ferdinand II. opět uvrhl do klatby. Tu z něj sňal teprve 1637 císař Ferdinand III. 1639 se H. usadil na Langenburgu, kde později také zemřel. Zabavené statky se jeho rodině vrátily až po uzavření vestfálského míru 1648. H. první manželství s Evou z Valdštejna zůstalo bezdětné. 1633 se znovu oženil s Marií Magdalenou hraběnkou z Oettingenu (1600–1636), s níž měl dceru Eleonoru Magdalenu (1635–1657).
Klára Andresová
Literatura
- Wurzbach 9, s. 201
- ADB 12, s. 686–690
- MČE 2, s. 807
- J. Krebs, Graf G. F. von H. und die Schlacht am Weißen Berge bei Prag, in: Forschungen zur Deutschen Geschichte, č. 19, 1879, s. 477–495
- H. zu Hohenlohe-Schillingsfürst – F. K. zu Hohenlohe-Waldenburg, H. Bilder aus der Geschichte von Haus und Land, Würzburg 1965, s. 26–28
- F. Magen, Reichsgräfliche Politik in Franken. Zur Reichspolitik der Grafen von H. am Vorabend und zu Beginn des Dreißigjährigen Krieges, Franken 1975, s. 215–304
- D. Uhlíř, Černý den na Bílé hoře 8. listopadu 1620, 1998, s. 116
- de.wikipedia.org (stav k 22. 9. 2021).
Reference