HOLÁREK Emil 1867–1919

Z Biografický slovník českých zemí
Emil HOLÁREK
Datum narození 26. 1. 1867
Místo narození Louny
Datum úmrtí 26. 2. 1919
Místo úmrtí Podolí (Praha)
Povolání Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. . (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47572

HOLÁREK, Emil, * 26. 1. 1867 Louny, † 26. 2. 1919 Podolí (Praha), malíř, grafik

Syn hodinářského mistra Jana H. a Antonie, roz. Bernardové. Na základě stipendia lounské městské spořitelny, prosazeného ředitelem měšťanské školy Josefem Běhounkem, který záhy rozpoznal jeho výtvarný talent, mohl H. od 1882 studovat na AVU v Praze v ateliéru náboženské a historické malby Františka Sequense. 1883 pobýval na Akademii umění v Mnichově, kde vystřídal více učitelů, nejdéle studoval u profesora historické malby Wilhelma von Diez, pod jehož vlivem vypracoval velké kompozice Návrat oslepených Bulharů z byzantského zajetí, Odvádění zajatých povstalců po selském vzbouření, Miláček lidu včerejšího dne. 1889 se vrátil do Prahy a 1892 absolvoval AVU u Maxmiliána Pirnera, 1892–93 navštívil studijně Řím (podílel se na výzdobě kostela San Lorenzo in Lucina). Jeho zralý malířský projev ovlivnil alegorickým symbolismem Pirner. Podněty H. rozvinul v osobité pojetí symbolicko- -dekadentní malby s prvky secesního dekorativismu, mystického novoromantismu a ironického až sarkastického pohledu na zobrazované náměty. Nositelem sdělení mu byla konkrétní postava, nejčastěji dívka a mladý muž v suverénně podaném aktu. Po Pirnerovi se H. stal dalším básníkem dívčího těla (obrazy Za oponou, kde anticipoval surrealistický akt Paula Delvauxe, Umělcův sen, Mládí, Před rajskou branou, grafický cyklus Eva a Adam, Poselství). Zajímavé bylo jeho sociálně- -kritické pojetí žánru (Nešťastná rodina s tématem mužova alkoholismu). S Mikolášem Alšem a Maxem Švabinským vyzdobil halu Živnostenské banky v Praze. Zařadil se k předním dekadentním grafikům. Grafické cykly vytvářel pod dojmem díla německého symbolisty Maxe Klingera. Cyklus Reflexe z katechismu byl vydán několikrát (v prvním vydání 1895 s úvodem Gustava Jaroše-Gammy, v dalších vydáních A. Macka) a stal se sžíravou perzifláží znásilňování ducha mocensky vynucovaným církevním dogmatismem. Veřejně se H. přihlásil k učení Lva Nikolajeviče Tolstého. Ohlasu se dočkaly cykly Noc (1901), cyklus ilustrací Sen (1901) k sonetům Jaroslava Vrchlického, ilustrace k Pohádce o nadšení Jaroslava Kvapila (1906), a zejména Válka (1906) jako humanistický, hluboce založený protest vůči militarismu v reakci na rusko-japonskou válku. 1916 byl H. odveden na vojnu, sloužil na srbské frontě a po převratu byl přeřazen v hodnosti poručíka do civilu. Zemřel v podolském sanatoriu, byl pohřben v rodišti.

Martin Kučera

Literatura

Prameny

  • SOA, Litoměřice, sbírka matrik, řkt. f. ú. Louny, matrika nar. (1866–1876), sign. 100/24, fol. 26
  • AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. Podolí (sv. Archanděl Michael), matrika zemř. (1915–1923), sign. POD Z5, fol. 118.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOLÁREK_Emil_1867–1919&oldid=712224“